Iluminace

Magické spojení

Draco se v posledních měsících věnoval jen studiu a víceméně s nikým jiným než s Hermionou a Ronem nehovořil. Oba kolem něj chodili po špičkách, vědomi si křehkosti jeho psychického rozpoložení. Navenek byl Draco vážný a uzavřený, uvnitř jeho srdce ale stále plál plamínek naděje. Zvláštní spojení, které bylo mezi ním a Harrym navázáno po onom osudném uštknutí zmijí, se nyní opět oživilo. Po několika týdnech, kdy byl Draco bez sebe žalem a nemohl se na nic soustředit, měl znovu jasnou mysl. Byl neskonale smutný, ale jeho uvažování již nebylo zastřené. Držel se ovšem stranou veškeré společnosti, pronajal si samostatný pokoj, kde ho nikdo nebude vyrušovat v jeho rozjímání. Vyzdobil si ho obrázky, které kreslil Harry, a celé hodiny se utěšoval jejich prohlížením. Jedné noci se probudil s intenzivním pocitem, že Harryho, ať je od něj jakkoliv daleko, trápí noční můra a on potřebuje utěšit. Plně se na tento svůj úkol soustředil. Představoval si, jak hladí Harryho černé nepoddajné vlasy, cítil jejich strukturu i vůni, potom jej políbil na rty a pokračoval tak dlouho, dokud jeho přítel znovu klidně neusnul. Ta představa byla skoro reálná. A opravdu, kdesi daleko se vyděšený černovlasý mladík znovu ponořil do spánku a nyní už oddychoval klidně, ochraňován láskou svého přítele.

„Miluju tě, Harry," zašeptal Draco do peřiny v posteli v malém prostě vybaveném pokoji ve městě Verruca.

„Miluju tě, Draco," zašeptal Harry do peřiny v posteli... nekonečně daleko...

Toto magické spojení se mnohokrát opakovalo, vždy v noci, kdy je nemohly vyrušit vnější vlivy. Odehrávalo se beze slov, jen prostřednictvím doteků. Oba mladí muži navázanému spojení důvěřovali. Draco doufal, že Harryho jednou najde, a Harry, nešťastný Harry si přál, aby ho Draco nikdy nenašel. Věděl, že jakmile by Draca spatřil, jakmile by se ho jen letmo dotknul, dal by mu všechno a neohlížel by se na to, že Draco je ženatým mužem a jeho žena už možná čeká dědice rodu Malfoyů.

---

Když se otevřely dveře a Draco v nich uviděl svého otce a Severuse, velmi ho to vylekalo. Jistě mají zlé zprávy, jinak by nevážili tak dalekou cestu.

Oba příchozí muže překvapil Dracův vzhled. Z mladíčka, jímž byl Draco ještě před několika měsíci, byl nyní muž. Předčasně dospělý výraz v obličeji ve spojení s oduševnělostí jej činil zvláštně přitažlivým. Draco nevypadal tak nešťastně, jak očekávali. Neztrácel naději, to bylo zřejmé.

Severus ho objal jako první. Lucius pocítil osten lítosti – Draco je jeho milovaný syn a zdá se, že má nyní blíž k Severusovi. Draco ten lítostivý pohled zachytil a přivinul se do otcovy náruče. Objímal ho dlouho, dokud Lucius nepochopil, že je mu odpuštěno. Draco dlouhé týdny přemýšlel o otcově sňatku, který byl nakonec onou výkupnou obětí, z níž se on sám vyvlékl. Pozoroval, jak se k sobě Severus a Lucius chovají, ale neshledával v jejich vztahu žádné změny. Byli k sobě stejně všímaví a něžní jako vždycky. Draco by byl skoro dal ruku do ohně za to, že se nevzdali ani vzájemné intimity. Nezazlíval jim to, jen strašně záviděl.

„Proč jste přišli? Ne že bych nebyl rád, že jste tedy, ale určitě jste měli důvod."

Severus se na něj usmál a podal mu list od Harryho.

Draco ho mlčky četl několikrát po sobě, aspoň čas strávený tou činností tomu nasvědčoval. Pak padl na kolena a rozvzlykal se.

Severus a Lucius tiše čekali, až první nápor emocí poleví.

Draco byl konečně schopný ovládat se. „Musím ho najít," řekl rozhodně. Půjdu ho hledat, hned teď ho půjdu hledat, musíme zjistit, odkud je ten dopis odeslaný."

„Máme několik skupin vojáků na cestách, nepřestávají po něm pátrat. Co myslíš, že bys dokázal ty, sám, bez jasného cíle? Věnuj se studiu a počkej na další zprávy."

---

Toho večera se Draco nebyl s to uklidnit. Byl to on, kdo sebou ze spaní házel a sténal hrůzou. A byl to Harry, kdo ho přišel utěšit. Ve snu mu vískal světlé vlasy, líbal ho na ústa, objímal ho a dotýkal se ho tak něžně, až se Draco chvěl blahem. Kdyby ještě chvilku pokračoval, snad by se Dracův sen ubíral cestou, po níž se ještě Harry neodvážil vydat. A tak zatímco Draco už dávno klidně oddechoval, Harry seděl na posteli celý vyplašený z toho, co se právě stalo, jak málo stačilo a on si dovolil víc, než na co měl právo.

Příště se podíváme, jak se má Harry.