Iluminace

Setkání v Durmstrangu

Draco a Severus se vydali hned dalšího dne na cestu. Byla velmi náročná, oběma mužům byla zima, ale naděje, že konečně najdou Harryho, je poháněla vpřed. Příliš nemluvili, spíše zůstávali každý ve svém myšlenkovém světě. Severus srovnával Draca s jeho otcem, a ač nerad, musel přiznat, že Draco je charakterově pevnější a spolehlivější. Ano, Dracovi rád Harryho svěří. Luciuse miloval, ale byl si vědom, že ten muž je na něm absolutně závislý, co se týče úsudku, ale i vnitřní síly. Brumbál měl pravdu, Lucius potřeboval po svém boku silnějšího partnera, jen tak dokázal se ctí procházet životem. Severus mu bude oporou po celý zbytek života a snad ho uchrání před dalšími nerozumnými rozhodnutími.

Dracova mysl tak hlubokými myšlenkami nyní neoplývala. Zajímala ho jediná věc – bude se s ním chtít Harry vrátit? Nezapomněl na něj? Miluje ho stále?

---

Klášter v Durmstrangu na ně působil temným a nepříliš útulným dojmem. Tamní opat je ovšem přivítal velmi vřele.

„Lilian, ano, náš nejlepší iluminátor. Najdete ho ve skriptoriu."

Draco se celý rozklepal. Opravdu ho od setkání s Harrym dělí pouhé minuty? Severus ho pevně objal a nalil mu do krku lahvičku lektvaru Felix Felicis.

„Draco, možná by bylo snazší, abych se s ním nejdřív setkal já a všechno mu vysvětlil, co myslíš?"

Draco přikývl. Zdálo se to jako rozumné řešení. Posadil se na lavici ve studené chodbě a obdivoval iluminace, kterými byly zdi vyzdobeny. Byl si jistý, že mezi nimi pozná Harryho díla. Na jednom obrázku byl zpodobněn mladý muž při modlitbě. Měl Dracovo vzezření. Draco před iluminací poklekl a sepjal ruce.

„Prosím, přijmi mě zpátky, Harry," šeptal tiše.

Severus mezitím tiše vstoupil do skriptoria. Chvíli pozoroval Harryho při práci. Srdce se mu svíralo dojetím a láskou. Jeho maličký Harry tady seděl a soustředěně kreslil. Vůbec se za ty roky nezměnil, možná byl trochu hubenější a působil ještě křehčím dojmem. Určitě moc nevyrostl. Zatímco Draco dospěl a působil jako muž, Harry byl stále chlapec. Severus už déle nevydržel jen se na syna dívat.

„Harry!"

„Tatínku?!"

Harry se mu spontánně vrhl do náruče a Severus ho konečně mohl stisknout. Harry byl tak útlý! Zelené oči se rozzářily, jak se v nich objevily slzy.

„Nechám vás tu o samotě," navrhl Viktor, který také pracoval ve skriptoriu. Severus mu tiše poděkoval.

Posadili se s Harrym těsně vedle sebe.

„Jak jsi mě našel? Myslel jsem, že mě nemůžete najít."

„Pomohl nám jeden tvůj přítel. Nezlob se na něj, prosím. Takhle jsme dál nemohli žít."

Harry se stulil Severusovi do náručí. „Stýskalo se mi k zbláznění."

„Nám všem se stýskalo. Nikdo se na tebe nezlobí, Harry. A ještě někdo přijel se mnou a čeká na tebe."

Harryho oči byly najednou vyděšené. „Je to Draco?" zeptal se sotva slyšitelně.

„Ano."

„Nechci ho vidět. On je ten důvod, proč se schovávám. Proč s tebou jezdil?"

„Protože tě miluje, Harry."

Harry se na otce zoufale podíval.

„Draco má přece rodinu, nemůžeme..." Harry skryl obličej do dlaní a tiše vzlykl.

„Teď mě chvilku nech mluvit. Draco žádnou rodinu nemá, k žádnému sňatku nedošlo, odmítl si Pansy vzít, doslova utekl od oltáře."

Rozhostilo se ticho. Harry na otce nevěřícně zíral. „To znamená, že já jsem... že jsem všechno pokazil já..."

Harry zoufale klesl k zemi. Nebyl v mdlobách, ale jeho oči zíraly do prázdna, jako by se jeho duše odpojila od těla. Byl v absolutním šoku.

Severus ho jemně zvedl a přitiskl k sobě. Vylekalo ho, jak je Harry lehký a psychicky oslabený. Lítostí se mu nad ním svíralo srdce. Vlil mu do úst lektvar na uklidnění a přemýšlel, jak ho utěšit. Vzpomněl si na to, jak mu zpíval, když byl zraněný po Voldemortově vpádu do jeho alchymistické dílny. Jemně svého dospělého syna hladil po vlasech a zpíval mu, dokud v jeho náručí neusnul. Neodvážil se pohnout, aby ho neprobudil.

Dracovi připadalo, že už to trvá moc dlouho. Vešel do skriptoria a uviděl ten dojemný výjev. Jemně převzal od Severuse spícího Harryho a přenesl ho do cely, kterou dostali od opata na přespání. Byl by si rád se Severusem pohovořil, potřeboval se ho zeptat na tolik věcí! Místo toho se přitiskl ke spícímu příteli a něžně ho políbil do vlasů. Harry se k němu přivinul ještě pevněji a Dracovi se zdálo, že se ze spánku usmívá.

Krásné Vánoce přeju :-)