Iluminace

Daleko pohodlnější postel

„Mám tu na něj počkat?" otázal se Draco. Rozhovor s moudrým teologem ho uklidnil.

„Možná už je na čase, aby to své tajemství přestal skrývat. Ale nezabraňuj mu v tom, Harry má vzácný talent, dar od Boha, a bylo by škoda ho proplýtvat."

„Vždycky ho budu podporovat," přislíbil Draco.

Byl ponechán sám sobě. Díval se za odcházejícím Brumbálem a napjatě očekával příchod Harryho. Celou dobu nervózně ujídal rohlíčky, víno mu Brumbál prozřetelně odnesl z dosahu.

Za chvíli je uviděl. Jeho oči se střetly se zelenýma očima a černovlasý chlapec se polekaně schoval za Brumbála.

„Neboj se mě," řekl Draco prosebně.

„Jak jsi mě našel?"

„Odpusť, sledoval jsem tě. Dělal jsem si starosti."

„Tak už to víš," řekl Harry tiše. „Zlobíš se na mě?"

Draco zavrtěl hlavou.

„Tak chlapci, běžte, ať se stihnete vrátit za světla," nabádal je Brumbál. Jen neochotně se vydali na cestu a daleko nedošli, uvelebili se hned u klášterní zdi.

„Bál jsem se přiznat," zašeptal Harry. „Třeba by sis myslel, že bych se měl víc učit."

„Tak to bys určitě měl," zasmál se Draco. Zaujal svou oblíbenou pozici s hlavou v Harryho klíně.

„Myslel jsem, že máš nějakou holku," řekl rádoby vesele.

„Holky mě vůbec nezajímají," odfrkl si Harry.

Dracovi radostně poskočilo srdíčko, ani nevěděl proč.

„Měli bychom jít," řekl Harry. „Už padá tma, zase nenajdeme cestu a budeme tu muset přespat."

„Vadilo by ti to?" otázal se Draco.

„Vlastně ne. Je to pohodlnější než u nás," snažil se racionalizovat Harry.

„Jo, mnohem pohodlnější."

Čekali ještě několik minut, než padla ta pořádná tma, aby mohli požádat Brumbála o nocleh.

Tentokrát bez váhání ihned srazili postele k sobě. Co kdyby měl Harry zase zlý sen?

Draco ho vzal za ruku. Harry se k němu přivinul blíž.

„Proč je mi s tebou tak dobře?" zeptal se tiše.

„Mně s tebou taky. Je mi s tebou krásně," zašeptal Draco. 

V místnosti nebyla úplná tma, oknem dopadalo měsíční světlo a osvětlovalo Harryho obličej. Draco se na něj okouzleně díval. Klášter Verruca bylo magické místo a Harry vypadal jako z jiného světa. Draco si nemohl pomoci a políbil ho do vlasů.

„Dobrou noc."

„Dobrou noc," řekl Harry a políbil Draca přímo na ústa. Byl to lehký, dětský polibek, ale navěky změnil jejich malý mikrokosmos.

Draco si Harryho přivinul k sobě a usnuli přitisknutí jeden k druhému. Začínali tušit, že to, co k sobě cítí, je víc než přátelství, ale ještě neměli odvahu o tom hovořit nahlas.

---

Ráno už se ani neobtěžovali dostavit se na přednášku. V klidu posnídali klášterní rohlíčky a posadili se do trávy u klášterní zdi. Draco si položil hlavu do Harryho klína a nechal se hladit, dokud se nedostal do stavu příjemné malátnosti. Chytil Harryho ruku, která mu pouhým čechráním vlasů způsobovala tak příjemné pocity, a začal líbat konečky jeho prstů.

Harry se na něj zmateně podíval.

„Co to děláš?" zeptal se měkce.

„Já nevím, Harry, sám nevím..."

Draco se posadil a pevně Harryho objal. „Nerozumím tomu, ale chci se tě dotýkat, potřebuju to, nemůžu myslet na nic jiného než na tebe. Pomoz mi, prosím."

A Harry nevymyslel nic jiného než se pevně přisát na Dracovy rty a spojit se s ním v něžném polibku. Ještě ho nepustil do svých úst, ale věděl, že to jednou udělá, že Draca pustí úplně všude, protože... protože ho nade vše miloval.

Doufám, že jste spokojeni s vývojem událostí :-)