Dopis

68 5 4
                                    


Lucius nepřestával vysílat skupiny vojáků, aby po Harrym pátrali. Už to bylo několik měsíců od jeho odchodu a stále neměli sebemenší zprávu. Teprve krátce před Vánoci obdržel Severus dopis, který ho dojal k slzám.

Nejdražší tatínku,

odpusť, že jsem o sobě tak dlouho nepodal zprávu, ale musel jsem si mnoho věcí promyslet. V ten den, kdy se Draco oženil, se ve mně něco zlomilo. Musel jsem odejít, protože bych se nedokázal chovat jako rozumný člověk a Dracovi bych nebyl přítelem, ale jen přítěží. Doufám, že Draco je v manželství aspoň trochu spokojený a netrápí se příliš. O návratu v brzké době neuvažuji, moje láska k Dracovi je příliš živá a stále se nedokážu přenést přes to, co se stalo, přestože vím, že se rozhodl správně. Snad žijete na panství v míru a Dracova oběť přinesla příměří s Parkinsonovými i s lordem Voldemortem.

Myslím na tebe a vyčítám si, že ti způsobuji tolik starostí. Netrap se kvůli mně, jsem zdravý, mám co jíst a kde spát. Prosím nehledejte mě, nemohu a nechci se vrátit. Vyřiď mé pozdravy i Luciusovi, nechtěl bych, aby můj odchod způsobil mezi vámi nějaký rozkol. A určitě moc pozdravuj Hermionu, snad alespoň ona se vrátila na univerzitu Verruca. Rád bych pozdravil i Brumbála, snad vám bude moci poskytnout útěchu, tak jako ji vždy poskytl mně.

S láskou a prosbou o odpuštění

Harry

Severus tiskl dopis k hrudi a několikrát ho políbil. Harry, jeho maličký Harry žije a myslí na ně, je tak ohleduplný, laskavý... Dopis ovšem přinesli jacísi žebraví mniši a nedalo se vůbec vysledovat, odkud byl odeslán. Harry si dal opravdu velkou práci, aby za sebou zametl všechny stopy. Při představě, jak trpí, protože se domnívá, že se Draco oženil, Severus nevydržel neplakat. Okamžitě se vydal hledat Luciuse, aby mu sdělil tu novinu. Lucius se od svého sňatku na hradě moc nezdržoval, většinou objížděl panství. Se ženou se nechtěl stýkat a se Severusem se nesměl stýkat. Nedodržoval to ovšem. Každý večer po večeři spolu poseděli nad číší dobrého vína jako za starých časů a loučili se polibkem plným vášně a příslibů, které ovšem nemohly být naplněny. Přes den ovšem Lucius nebýval k zastižení a Severus se věnoval své lékařské praxi.

Nezbývalo než vyčkat do večera. Luciusova reakce na dopis nebyla o nic méně bouřlivá než ta Severusova. Do očí se mu vedraly slzy a útěchu našel až v přítelově objetí.

„Ani nevíš, jak jsem rád. Vyčítal jsem si to, celé to byla moje vina. Musíme to sdělit Dracovi."

Severus vzdychl. Jak bude nebohý Draco reagovat? Neoživí mu to znovu naději, která nemusí být naplněna? Severusovi připadalo bezohledné napsat mu pouze list a nechat ho samotného, aby se sám dokázal vyrovnat s novou skutečností.

„Musíme mu to říct osobně," rozhodl se Severus. Hned dalšího dne ráno se vydali na cestu. Spolu, jako v dobách, kdy jejich synové byli dětmi a oni patřili jeden druhému. Nyní se okolnosti změnily, ale jejich vztah zůstal stejný, možná byl dokonce pevnější.

Cesta byla dlouhá a bylo nutné přespat v hostinci. Severus se obával pokušení, které představovalo sdílení jedné místnosti s Luciusem. Oba měli velmi rozjitřené nervy, potřebovali se navzájem.

„Severusi, nedívej se na mě tak podezíravě," řekl Lucius. „Neudělám nic, co mi nedovolíš."

„Toho se právě obávám," odtušil Severus. Ano, sebe se bál, sebe a své neukázněné touhy.

„Nepodvedl jsem tě, nespal jsem s Pansy."

Celá ta situace byla bizarní. Nepodvedl ho s vlastní ženou?

„Nemusíme spolu spát, stačí, když se budeme dotýkat," navrhl Lucius a dotkl se Severuse způsobem, který mu způsobil závrať.

„Myslím, že přátelé se takto nedotýkají," podotkl Severus.

„Nejsem jen tvůj přítel, jsem tvůj partner a žádné formality na tom nic nezmění."

Lucius, který obvykle raději přijímal přítelovu iniciativu, začal Severuse nenasytně líbat a hladit. Pro druhého muže už bylo nemožné jej zastavit.

„Proč mi to děláš?" zavzdychal.

„Protože tě miluju," zašeptal Lucius. „Dovol mi ti pomoci, prosím."

„Ano," vydechl Severus. Tolik mu Luciusovy ruce chyběly! Věděl, že je ztracen, že jednou nechá Luciuse opět dobýt území, které mu vlastně nikdy nepřestalo patřit.



Co myslíte, kde je Harry? 

IluminaceKde žijí příběhy. Začni objevovat