Iluminace

Examen

Severus už hodně dlouho nevystupoval před kolegiem a celá ta slavnostní atmosféra ho poněkud skličovala. Potřeboval se uklidnit, než začne odpovídat. Představil si svoje žáky. Před těmi mluvil velmi sebevědomě. Je někdo z těchto mužů zde v aule inteligentnější než Hermiona Grangerová? Dost o tom pochyboval. Bál by se rozhovoru s Hermionou? Rozhodně ne. Felix Felicis. Bude to dobré... Nejde o život. Po tom, co mu zemřela drahá Lily, pak po Voldemortově útoku málem i jeho nejdražší Harry a po uštknutí zmije málem zemřel milovaný Draco, mu připadalo všechno ostatní nedůležité. Spíše nechtěl zklamat Luciuse. A Brumbála.

První část zkoušky byla čistě teoretická. Severus svědomitě odříkával naučené pasáže a v duchu děkoval Luciusovi za knihy, které mu poskytl. Z reakce kolegia poznal, že jeho výkon byl excelentní. Hlavně si to nezkazit v praktické části, té se bál nejvíce, protože právě s některými doporučovanými postupy na základě vlastních zkušeností nemohl souhlasit. Zatím se situace vyvíjela dobře, zmiňoval ověřené postupy i ty novější či převzaté od orientálních autorů a snažil se nedávat příliš najevo svůj názor. V jedné oblasti i přes svou opatrnost a předsevzetí narazil... V té době církev nedoporučovala, aby se lékaři zabývali "nečistou" chirurgií – jejich úkolem měla být pouze diagnostika a podávání léků. Řezničina měla být ponechána bradýřům a lazebníkům. S tím ovšem Severus ostře polemizoval – zásahy do lidského těla musí vykonávat studovaný člověk, vždyť jen ten, kdo ví, kde se v těle nacházejí orgány, může kompetentně provést chirurgický zákrok. Opět se dostal do polemiky a zasypal kolegium argumenty, za nimiž si sice neochvějně stál, ale možná si je měl nechat pro sebe...

Zkouška byla u konce a nebohý Severus teď nervózně přecházel sem a tam před velkou aulou, v níž se rozhodovalo o jeho budoucnosti. Vyčítal si, že se znovu nechal unést, že zase mluvil víc, než mu příslušelo. Co proboha řekne Luciusovi? Čas jako by se zastavil, měl dojem, že na výsledek čekal snad hodinu. Nebyl tak daleko od pravdy; kolegium se dlouho radilo a diskutovalo, neboť jeho řeč odhalila, že ani profesoři nejsou v názoru jednotní.

Severus si připadal jako ve snách, když mu všichni začali gratulovat a oslovovat ho pane doktore... Musel se ještě přeptat, jestli opravdu uspěl a stal se po zásluze lékařem. Bohužel nemohl ihned opustit univerzitu, musel se zúčastnit hostiny, kterou dle tehdejšího zvyku i financoval. Tedy, vlastně vše opět zaplatil Lucius. Severus si vůči němu připadal velmi zavázaný a doufal, že se naskytne příležitost vše mu splatit. Byl příliš hrdý na to, aby byl finančně závislý na někom jiném. Jinou možnost však v současnosti neměl. Po celou dobu hostiny byl jako na trní, aby se ještě nějak neprořekl nebo nevyslovil nějakou prostořekost, a tak se raději vyhýbal alkoholu. Když poslouchal rozjařenou akademickou společnost, uvědomil si, že daleko více členů kolegia sdílí jeho neortodoxní názory, než by se mohlo na první pohled zdát. Rozhodl se pronést ještě poslední přípitek na rozloučenou.

„Na pokrok a poznání, kolegové," řekl svým zvučným hlasem a ostatní se k němu připojili. Tento pohár vypil do dna a s hlubokou úklonou opustil už poněkud znavené slavnostní shromáždění. Hned ráno běžel za Brumbálem, aby mu rychle sdělil radostnou zvěst.

Starý opat vzal jeho černovlasou hlavu do svých rukou a políbil ho na čelo.

„Severusi, ty horká hlavo, tak jsi to zvládl. Budeš výborným lékařem. Bylo mi ctí tě poznat. Těším se, až do našeho města zavítá tvůj syn, ať už na univerzitu nebo do kláštera. Osobně si ho vezmu na starost." Nakonec ho ještě obdaroval velkým balíčkem klášterních rohlíčků.

Severus si vypůjčil koně a tryskem uháněl domů. Domů na Malfoyovo panství k těm, které nade vše miloval.

---

Našel je všechny pospolu – Luciuse i oba chlapce a slečnu Grangerovou. Čtyři páry nedočkavých očí se na něj upřely. S úsměvem přikývl.

„Seve, takže jsi pan doktor?" zeptal se Lucius.

„Ano. Měl jsem víc štěstí než rozumu."

Lucius se k němu rozběhl a sevřel ho pevně v náručí. V posledním momentě si uvědomil, že jsou zde děti, jinak by ho snad byl políbil. Lucius nechal připravit slavnostní pohoštění pro ně dva i s dětmi. Celý večer se vesele bavili a do detailů probírali celý průběh examinace včetně všech otázek. Draco visel panu doktorovi na rtech, koneckonců chtěl se vydat v jeho stopách. Severus si povšiml, že Hermiona je mírně posmutnělá. Určitě mu úspěch přála, ale tou nespravedlivostí, že ona se dále vzdělávat nemůže, se až zalykala...

Severus děkuje všem, kteří mu přáli úspěch :-) Příště zase jedna oddychová kapitola.