Iluminace

Příliš mnoho lásky

Ve skriptoriu se pomalu zešeřilo a Harry přestával na svou práci vidět. Pohlédl na druhého iluminátora a uvědomil si, že Neville už nějakou dobu nepracuje, ale pozoruje ho. Harry byl za přátelství s hnědovlasým dobromyslným mladíkem vděčný, ale jeho projevy náklonnosti ho mírně znervózňovaly.

Neville k němu přistoupil a prohlížel si ve zbývajícím světle jeho práci. „Jsi nesmírně talentovaný, Liliane."

Harrymu stále dělalo potíže zvyknout si na nové jméno, které zvolil po své matce. Byla to další součást jeho krycí strategie. Slova chvály ho potěšila. Přes den žil jen pro svou práci. Organizace klášterního života v Beauxbatons ve Francii mu vyhovovala. Vše bylo předem dané, nemusel příliš přemýšlet o tom, co kdy vykonat. Sdílel klášterní celu právě s Nevillem, který se ukázal jako milý společník. Společně byli v přípravné fázi řeholního života zvané postulát, která předcházela noviciátu. Žili tedy v klášteře, ale ještě nebyli součástí společenství. Neville si řeholní život vybral dobrovolně. Pro Harryho byl klášter útočištěm a možností, jak se věnovat iluminacím. Čím déle v něm ale setrvával, tím víc mu docházelo, že tento styl života je pro něj náhradní volbou, útěkem, že jeho srdce miluje živého muže z masa a kostí a ta láska se nedá ničím umenšit ani zkrotit. Harry věděl, že až uplyne rok a on by měl nastoupit do noviciátu, bude stát před volbou, zda si zvolit duchovní život, nebo odejít a být znovu bez útočiště. Odejde odsud – nebo ne? Zvládne za rok přestat myslet na Draca s planoucím srdcem a chvěním v celém těle?

V počátcích se snažil hledat vzor v Nevillovi, který byl naprosto odhodlaný a nikdy ve svém přesvědčení nezakolísal. V poslední době ale nešlo ignorovat Nevillovy projevy rodící se lásky k Harrymu. Neville se ho dotýkal s něžností, která nebyla nepodobná Dracovým dotykům. Nebylo v nich nic nemravného, ale byly jasným vzkazem, že kdyby Harry jeho city opětoval, Neville by snad opustil všechno, čemu dosud věřil, a oddal se světským citům se stejnou intenzitou, s níž se oddával spiritualitě. Nikdy však tu pomyslnou hranici nepřekročil a Harry věděl, že jej nikdy nenechá ji překročit.

Harryho mysl však zaměstnávala především jiná otázka. V noci prostřednictvím magického spojení navštěvoval Dracovu mysl stále častěji, už ne pouze v případech, kdy jeho přítele trápily noční můry. Byl také stále odvážnější, ve svých představách se s Dracem divoce líbal, hladil jej po celém těle kromě míst, kam se přece jen ze své klášterní postele pár metrů od Nevilla neodvážil. I tak na dálku cítil Dracovo vzrušení a připadalo mu kruté přestat v nejlepším, ale pokračovat k slastnému konci také nemohl...

---

„Liliane?"

„Ano?"

„Kdo je Draco?" zeptal se Neville. Leželi už v postelích, ale ani jeden z nich nemohl usnout.

„Jak jsi na to jméno přišel?"

„Voláš ho ze spaní, často to jméno zoufale voláš..."

Co měl Harry odpovědět? Vzdychl a tiše přemýšlel.

„Je to někdo, koho jsi miloval?"

Harry přikývl.

„Miluješ ho stále, že je to tak?"

Harry opět přikývl.

„Co se s ním stalo?"

„Oženil se," hlesl Harry a v očích se mu zaleskly slzy. Jakmile tu krutou pravdu vyslovil nahlas, přestal se ovládat a slzy už mu tekly proudem.

Neville ho konejšivě objal a začal mu něžně slíbávat slzy. Harry ho jemně oddálil.

„Tohle musím zvládnout sám. Ty vstoupíš do noviciátu a já musím vybojovat tuhle soukromou bitvu. Nemůžu u tebe hledat tento druh útěchy."

„Kdybys cokoliv potřeboval, jsem tu pro tebe, Liliane. Stačí říct."

„Já vím," vzdychl Harry a stočil se do klubíčka ve své posteli. Brzy na to usnul. Draco se té noci vkradl do jeho spánku agresivněji než obvykle.

„Jsi jen můj, Harry, pamatuj si to. Nebudu se o tebe s nikým dělit." Magické spojení bylo neverbální, a přesto měl Harry pocit, jako by to Draco nesmlouvavě a přísně říkal. Líbal Harryho divočeji než jindy a tentokrát neznal zábrany. Jeho mentální doteky nerespektovaly žádné hranice. Harry pocítil silnou vlnu lásky, tak velkou, že ji již nebylo možné zastavit.

„Draco, prosím, to nemůžeš, tohle nemůžeme," šeptal prosebně, zatímco jeho tělo se už dávno poddalo Dracovu vedení.

„Draco, přestaň... nepřestávej..." Harry kousal okraj přikrývky, aby Neville neslyšel jeho sténání a zrychlený dech. „Draco..."

Harry ležel provinile pod svou přikrývkou a jen doufal, že Neville pevně spí.

Magické spojení je dobrá věc, ale najít Harryho Dracovi nepomůže.