Iluminace

Závažná otázka

Harry se probudil sám v posteli, jeho přátelé byli evidentně na přednáškách. Bylo mu na umření. Na stole našel vzkaz od Draca, který se mu naštěstí podařilo přečíst i bez brýlí.

Vypij si lektvar proti kocovině, mám ho od Severuse. Brýle nehledej, rozbily se ti. Přijdu za tebou, hned jak to půjde. Draco.

Harry s povděkem vypil lektvar a chvíli čekal na jeho účinky. Na včerejšek si nevzpomínal a Dracovi se neopovažoval přijít na oči, dokud si nepromluví s Ronem. Po pokoji rozvěšené vyprané ložní prádlo srazilo jeho náladu na bod mrazu. Převlékl se a vyplížil se z domu. Neměl ponětí, kolik je hodin, ale podle slunce, které stálo vysoko na obloze, mohlo být kolem poledne. Harry se vydal jedinou známou cestou, kterou byl schopen najít i poslepu – do kláštera k Brumbálovi.

Starý teolog byl poněkud překvapen, proč je tu Harry dnes tak brzo a proč vypadá tak zničeně. Harry se vymluvil, že ho rozbolela hlava, a tak odešel z přednášek dřív, protože potřeboval ticho. Rozhovor raději navedl na svoji úspěšnou disputaci.

Brumbála jeho náhled zaujal.

„V tom, co jsi řekl, je mnoho moudrosti a pravdy. Není to celá pravda, ale tu my neznáme," uzavřel téma nesmrtelnosti duše.

„Myslel jsem, že teologové tu pravdu znají celou," uvažoval Harry. „Tedy, nechtěl jsem se vás dotknout," řekl, když si uvědomil, co vypustil z úst.

„I teologové jsou jen lidi," povzdechl si Brumbál. „Nemohou porozumět všemu. Filosofové i teologové se po staletí snaží odkrýt aspoň část poznání, ale jsme stále na začátku cesty."

„Můžu se ještě na něco zeptat?" Harry dlouho sbíral odvahu k této otázce.

„Cokoliv tě zajímá, Harry."

„Když miluje muž muže, je to před Bohem hřích?"

„Samozřejmě že ne, láska není hřích, to si vymysleli jen lidé, kteří Boha neznají," odpověděl Brumbál. Harrymu spadl obrovský kámen ze srdce. Sice ještě nevěděl, jak se svými city naloží, ale bylo dobré vědět, že Bůh i Brumbál jsou na jeho straně. Když odcházel do skriptoria k rozdělané práci, bylo mu docela lehce.

---

Draco Harryho na koleji nenašel a dovtípil se, že Harry se bez brýlí nikam jinam než do kláštera nedostane. Rychle se vydal na cestu. Měl výčitky svědomí, že včerejšího večera nechal Harryho napospas svodům světa, v němž se nezkušený mladík vůbec neuměl pohybovat. Ne že on sám by byl nějak protřelý, ale určitě byl opatrnější.

Brumbál shovívavě vpustil Draca dovnitř. Ten utíkal rovnou do skriptoria.

Harry už byl opět zaujatý svou prací. Draco ho chvilku pozoroval, pak k němu přistoupil.

Zelené oči na něj vyděšeně pohlédly.

„Harry, prosím, proč se mě pořád bojíš?"

„Já se bojím sebe," zašeptal Harry. Draco ho pevně objal. Po tom, co včera vyslechl, už nemohl čekat.

„Miluju tě, Harry." Okamžik ticha.

„Já tebe taky, Draco."

Draco Harryho něžně políbil na rty. Harry se vůbec nebránil. Naopak, pootevřel svoje ústa a pozval Draca na prohlídku. Draco vsunul jazyk dovnitř. Byl to nový, horký a vlhký pocit. Ucítil kořeněnou vůni klášterních rohlíčků. Už nikdy je nebude moci jíst, aniž by si vzpomněl na tento první polibek, kterým zpečetili svou lásku.

Když vyšli ze skriptoria, bylo už pozdě. Harry už se k práci nevrátil, jen se mlčky tiskli jeden k druhému a užívali si vzájemné přítomnosti. Automaticky očekávali, že opět dostanou svou starou známou společnou ložnici. K jejich překvapení jim Brumbál nabídl oddělené místnosti.

Raději se ani nevyptávali proč. Před jeho bystrým zkušeným zrakem nebylo úniku. Poslušně zapluli každý do své cely a utěšovali se vzpomínkami na dnešní odpoledne.

Docela důležitý krok kupředu mají za sebou, ale to nejlepší je teprve čeká :-)