Iluminace

Zmijozel

Draco se stále silně třásl, měl vysokou horečku. Dýchal velmi slabě. Severus musel využít jediné možnosti, která se mu naskytla – podat chlapci antisérum proti uštknutí. Dalším překážkou ovšem bylo, že Draco už nebyl při vědomí, nemohl tedy lektvar vypít. Severus by mohl vyzkoušet vynález, o němž se dočetl v knize z Luciusovy knihovny. Jednalo se o injekční stříkačku, jejíž princip popsal již v 9. století jeden íránsko-egyptský oftalmolog. Severuse přístroj zaujal a několik si jich dle popisu také vyrobil, nicméně je nikdy nepoužil. Nechtěl dělat z milovaného dítěte pokusného králíka, ale měl vůbec na výběr? Pevně stiskl bezvládnou horkou ručku a vstříkl do žíly svůj nový lék Zmijozel.

Během aplikace se střídavě modlil k Bohu a vzýval Lily, která se mu stala jakousi poradkyní a andělem strážným. S napětím sledoval fyziologické pochody v těle malého pacienta. V prvních minutách nedošlo k žádné změně. To bylo na jednu stranu dobře, příliš rychlá reakce by nevěštila nic dobrého.

Harry se schoulil Severusovi do náruče. Stále mírně vzlykal. Dával si vinu za to, že se to Dracovi stalo – to on ho přemlouval, aby utekli z vyhrazeného prostoru, Draca samotného by nikdy nic takového nenapadlo.

Takto je zastihl Lucius, navrátivší se z obchůzek po panství. Když zjistil, co se stalo, rozplakal se i on. Harry, který do té doby jen povzlykával, se úplně zhroutil, když viděl v slzách toho sebevědomého a zdánlivě nezdolného aristokrata. Severus mu musel podat uklidňující lektvar a položit ho do postele vedle Draca. Harry v mžiku usnul, ale spal velmi neklidně, volal Dracovo jméno a házel sebou, div z postele nespadl.

„Luciusi, podal jsem Dracovi ten experimentální lék," přiznal Severus. „Vstříkl jsem mu ho do žíly."

„Máš moji absolutní důvěru," řekl Lucius.

„Dobře. Zkusím ho probudit." Severus viděl, že Draco už plynule dýchá, i jeho puls se zdál normální. Stále měl horečku, třas ale ustal.

Severus se k blonďáčkovi sklonil. Jemně ho pohladil po tváři. „Draco," zašeptal. Žádná reakce. „Draco," zaznělo o něco hlasitěji. Opět žádná reakce. V té chvíli Dracovo jméno ze spaní zasténal Harry.

Draco otevřel oči. „Harry, co se děje?" zeptal se starostlivě. „Je Harry v pořádku?" otázal se Severuse, když viděl svého kamaráda vedle sebe v neklidném spánku.

Lucius pevně stiskl chlapcovo tělíčko v náručí. „Harry je v pořádku, a ty, zdá se, také."

Severus dal ještě Dracovi napít vody, podal mu uklidňující lektvar a čekal, až Draco znovu usne. Oba muži u dětí seděli celou noc a mlčeli, ruce měli propletené. Lucius po půlnoci usnul, opřený o Severuse. Harry spal přitisknutý k Dracovi, což ho uklidnilo natolik, že sebou přestal házet. Severus každou chvíli chodil Draca zkontrolovat, přeměřil mu puls, vyměnil obklady. Vše se vyvíjelo příznivě.

---

Severus celou noc nezamhouřil oka, sledoval stav svého malého pacienta a s uspokojením konstatoval, že Zmijozel zabral. Ta noc mu poskytla mnoho podnětů k přemýšlení.

Jeho vztah s Luciusem. Absolutní důvěra druhého muže ho zavazovala. Cítil se zodpovědný za jeho štěstí. Lucius, který navenek působil naprosto sebejistě, o všem rozhodoval a těšil se u svých poddaných velké autoritě, byl ve skutečnosti velmi zranitelný, především co se rodiny týče. Nikdo z těch, kteří znali jeho masku nadřazenosti, netušili, jak moc je hladový po lásce a něžnosti. Severus znal každé zákoutí jeho těla i duše a věděl, že Lucius touží především po bezpečí. Měl své rituály – každý večer posezení se Severusem a pak milování tak něžné, že by to do něj nikdo neřekl. Lucius už s ním příliš často nesoutěžil – spíše se mu chtěl poddat, chtěl být laskán a rozmazlován Severusovýma rukama a pak chtěl spočinout pod ním a odevzdat se mu, nechat vše na něm a jen se vézt na vlně rozkoše. Severus, který by možná byl rád o něco dravější, respektoval tuto stránku svého přítele a věděl, že této zranitelnosti nikdy nezneužije. Lucius potřeboval někoho, o koho se mohl opřít, a Severus byl dost silný na to, aby zvládl mu tuto oporu poskytnout tak, aby nikdo nikdy nezjistil, že Lucius není tak pevný, jak se snaží předstírat.

Pak tu byli oba mladí chlapci. Draco, který naopak působil navenek křehce a zranitelně, ale Severus vycítil, že je ve skutečnosti pevný v charakteru, houževnatý a ctižádostivý. Ne, o Draca nemusí mít strach, ten se o sebe dokáže postarat.

Jeho Harry. Ano, jeho Harry. Už dávno zapomněl na synova skutečného otce a odpustil mu všechny hříchy, jichž se vůči němu dopustil. Harry byl... až příliš dobrý. Někdy měl strach, že takto dobré srdce se nevyplácí, že ho Harrymu jednou někdo zlomí...

Severus, ten misantrop a cynický vědec je všechny tak moc miloval... Tu noc, když všichni kolem něj spali, mu z té lásky tekly slzy, za které se ani trochu nestyděl.

Musím se přiznat, že Severuse v tomto příběhu mám raději než v originále.