Iluminace

První školní den

Severusův první pracovní den začal tím, že mu Malfoyův služebník přinesl ráno snídani do postele. Bylo to sladké pečivo z bílé mouky, tedy pokrm nad očekávání přepychový. Severus byl poněkud v rozpacích nad další ukázkou Luciusovy pozornosti, ale Harry byl nadšený. Líbilo se mu zde všechno – impozantní hrad, jejich překrásná komnata, luxusní jídlo i hračky, které mu Draco půjčoval. Draca považoval za zábavného společníka, a i když měl velmi rád děti Weasleyovy, s tichým blonďáčkem našel rychleji společnou řeč.

Teď vedle sebe seděli v jasně osvětlené místnosti, která měla být jejich učebnou. Severus měl za úkol započít s výukou čtení, psaní, základů aritmetiky a latiny. Dracovým snem a cílem, který byl zatím v nedohlednu, bylo studium na univerzitě. Měl být tedy do věku šestnácti let připraven ke studiu na artistické fakultě. Teď ovšem bylo třeba položit tomu všemu základy a Severus si vůbec nebyl jistý, jak má zažehnout lásku k vědění ve dvou nezralých myslích. Chlapci už seděli připraveni u velkého stolu. Zatímco Draco seděl klidně a bylo vidět, že je zvyklý poslouchat, Harry, produkt jeho svobodomyslné výchovy, těkal očima po nádherné výzdobě místnosti, v níž se ocitl. Prohlížel si dřevěné zdobené obložení a vzory na koberci, překrývajícím kamennou podlahu, obrazy na zdech, barevné okenní tabule, vrtěl se na židli, a nakonec z ní spadl na zem. Severus byl na projevy jeho neukázněné zvídavosti zvyklý, ale nyní v kontrastu s vytříbeným chováním malého šlechtice vypadal Harry vysloveně svévolně.

„Harry Snape, mohl bys mi začít věnovat pozornost?" okřikl svého syna.

„Ale proč tak přísně?" ozvala se za ním žertovná výtka.

Severus se otočil ke svému krásnému trýzniteli a připadal si okamžitě provinile za to, že neumí vychovávat svého syna. Jak by mohl vychovávat Draca? Jen ho svým volnomyšlenkářstvím zkazí a zažehne v něm ducha rebelie, který mu bude vše komplikovat, tak jako jemu samotnému.

„Jen jsem se snažil je trochu ukáznit," hlesl.

„I když jsem zastáncem disciplíny, musím uznat, že rozpustilost tvého chlapce má na nás všechny blahodárné účinky," pronesl Lucius, kývl na Severuse, popřál jim hodně štěstí při výuce a rázným krokem odešel.

Severusovi trvalo téměř celou první výukovou hodinu, než se z návštěvy svého zaměstnavatele vzpamatoval. Každý kontakt s ním jej zanechával rozechvělého, s myšlenkami divoce vířícími po cestách, po nichž se obával vydat. Rychle podal chlapcům voskové tabulky a začal je učit psát první písmena. Za chvíli už Draco soustředěně, s jazýčkem roztomile vyplazeným, kroužil kýžená písmenka. Ta ovšem nebyla tak krásná, jak si představoval, a Draco nad prvním nezdarem uronil pár slziček. Harry na tom byl o poznání lépe. Sice měl tabulku až u obličeje, aby na svůj výtvor dobře viděl, ale jeho písmena byla téměř k nerozeznání od předlohy, a ještě mu zbývalo spoustu času, než byl Draco hotový se svou prací. Všiml si rozladění svého spolužáka, a tak, aby ho rozveselil, začal rydlem kreslit na svou tabulku karikaturu svého otce jako učitele s obrovským hákovitým nosem. Zatímco Severus kontroloval Dracovu tabulku a snažil se o co největší míru shovívavosti, oba jeho žáci už se zase rozpustile hihňali, tentokrát na jeho účet. Aniž by si to uvědomoval, dělal přesně to, co Lucius potřeboval – rozveseloval jeho smutného syna.

Po výuce byli chlapci opět ponecháni spolu, aby si hráli, a Lucius se pochlubil Severusovi se svojí rozsáhlou knihovnou. Byl na ni patřičně hrdý a věděl, že jestli chce černovlasého muže něčím ohromit, cesta nepovede přes majetek ani šlechtické tituly, ale přes vědění. Ukázalo se, že měl pravdu. Tím, že mu umožnil neomezený přístup do knihovny, se Severusovi velmi zavděčil. Od první chvíle se ta místnost stala učitelovým útočištěm, kam se chodil skrývat nejen před svými únavnými studenty, ale především před Luciusem. Ten vycítil, že by jeho přítomnost v knihovně druhého muže nikterak netěšila, a rozhodl se ponechat mu zde soukromí. Přesto mnohokrát neslyšně pootevřel dveře a pozoroval Snapea, jak se zájmem studuje rukopisy. Mnohdy ovšem pouze seděl zadumán, s nepřítomným výrazem v obličeji, a Lucius by byl dal všechno za to, aby se dozvěděl, co se mu honí hlavou.

Severus jako trochu milejší učitel než v originále :-)