Iluminace

Poprvé

Draco dlouho nemohl usnout. Harry ho od sebe neodehnal, dovolil mu ho políbit, a kdyby je byl Brumbál nerozdělil, dovolil by mu mnohem víc. Když si to Draco jen představil, cítil napětí ve slabinách, pocit, který ho ve spojení s myšlenkou na Harryho poslední dobou pronásledoval stále častěji. Najednou uslyšel z Harryho pokoje zoufalé sténání. Zase noční můra! Nemůže ho ponechat napospas zlým snům! Draco se vyplížil ze své cely a po sluchu našel místnost, v níž spal Harry. Otevřel dveře a doslova vtrhl k němu do postele. Přitáhl si ho k sobě do náručí.

„Probuď se, jsem tady u tebe."

Slyšel, jak jeho přítel rychle dýchá a prudce mu bije srdce. Ochranitelsky s ním kolébal ze strany na stranu. Pak se přisál na jeho rty. Harry spolupracoval víc než ochotně a Draco byl za chvíli zaskočen intenzitou probuzené touhy. Aniž by to plánoval, dostal se do stavu, kdy mu dělalo potíže kontrolovat se. Byl pevně přitisknutý na Harryho těle a poznal, že druhý chlapec je na tom úplně stejně.

„Draco, jsme v klášteře," zašeptal Harry mezi vzdechy. „Myslím, že to není dobrý nápad. Nechci zklamat Brumbálovu důvěru."

„Jediné, co mě zastaví, je tvé odmítnutí," řekl Draco naléhavě.

Harry byl zmatený. Nechtěl Draca odmítnout, připadalo mu, že by nevyléčitelně zranil jeho srdce. Horečnatě přemýšlel, jak situaci vyřešit. Draco mu to neusnadňoval, třel se o něj tak, až Harry ztrácel jasné vědomí.

„Pojďme ven," vzdychl nakonec. Bude tam zima, ale co už, však se zahřejí. Plížili se potmě jak nějací provinilci.

„Vzadu za klášterem jsou hospodářské budovy, bude tam i seník," napadlo Draca. Musel Harryho vést, v měsíčním svitu černovlásek bez brýlí neviděl téměř nic.

Dracova úvaha se ukázala správná. Za několik minut položil Harryho do voňavého sena a začal se věnovat jeho tělu ještě intenzivněji. V seníku byla úplná tma, musel se spolehnout především na hmat.

„Harry, neudělám nic, co si nebudeš přát," slíbil.

Harry něco zakňučel, vyznělo to jako souhlas. Harry se rozhodně nechoval tak nevinně, jak by od něj očekával. Draco si ve své nezkušenosti nevěděl úplně rady. Napjatě čekal na jakoukoliv odezvu. Tiché sténání znělo úplně jinak, než když Harryho trápily zlé sny. Draco by byl chtěl vidět, jak se jeho přítel tváří, aby měl jistotu, ale i tak se mu zdálo, že je všechno, jak má být.

„Líbí se ti to?"

„Je to zatím to nejlepší, co jsem kdy zažil," zavzdychal Harry. „Protože jsi to ty." Draco se zarazil.

„Ty jsi měl někoho jiného?" zeptal se žárlivě.

„Samozřejmě že ne. A nikdy nikoho jiného mít nebudu," zašeptal Harry.

Draco se trochu uklidnil. Pocítil příval lásky a štěstí. Teprve teď mu došlo, co Harry před chvílí řekl.

„Miluju tě, Harry, a budu tě milovat celý život."

„I já tebe. Navždycky." Harry se rozhodl Dracovi jeho péči oplatit. Draco byl první, koho se dotýkal, ale jeho ruce byly velmi šikovné. Kreslil rukama po Dracově těle různé obrazce, a když měl pocit, že už ho potrápil dost, odvážně pokračoval a pokryl celé Dracovo tělo polibky. Draco v té tmě hned nevěděl, co se děje. Byl zaskočený mírou slasti, kterou mu Harry poskytoval, takže se nezmohl na slovo.

Draco dostal další důkaz o Harryho náklonnosti. Nakonec to byl vždycky Harry, kdo si věděl rady, kdo měl nejoriginálnější řešení. A teď je tenhle zázrak jen jeho, navždycky. Slíbili si to přece v klášterním seníku. 

---

Toho večera využil Ron Weasley prázdného pokoje a připravil o panenství Hermionu Grangerovou.

Sladké nedělní čtení :-)