Temná Dědička

45 - Bolest

• Valren •

Sotva se Cass s Kargith vydali pryč ze sálu, bělovlasý Dorren i tmavovlasá Hesperiz, se rozletěli nahoru směrem k Rain. Já za nimi.

Okolím projel proud energie a se mnou se málem sraziy jeden ze strážců. Na chvíli jsem se skrčil. Když jsem svěsil ruku a podíval se před sebe, kolem Rain byl prostor. Ale moje dcera... nepoznával jsem ji. Ať už to bylo nezvyklým oblečením, její démoní podobou nebo děsivým výrazem ve tváři, bylo pro mě složité spojit si ji s mladou silnou dívkou, kterou jsem viděl vyrůstat. Věděl jsem však, že tam uvnitř někde je a musím jí pomoct.

Dorren se rozletěl za Rain a já hned za ním. Natáhl k ní ruku a chystal se něco vyslovit, ale v tu chvíli na něj Rain namířila ruku a další proud síly odrazil tentokrát jen jeho. Pokusil jsem se ho ve vzduchu zachytit, ale nezareagoval jsem včas. Dorren vrazil do sloupu, až jeho železné křídlo zanechalo v konstrukci praskliny, ale ihned byl zpátky při vědomí a očima měřil svou další trasu.

Podíval jsem se na Rain. Mě k sobě přece pustí, nebo...? Uhnul jsem, ale stejně mě to zasáhlo do křídla. Můj let přešel v pád, ale stihl jsem to získat pod kontrolu, než dopadnu na zem. Potom jsem hladce přistál mezi lavicemi.

Zapeklitá situace...

Zkoumal jsem dění ve vrchní části chrámu a při tom jsem zahlédl Hesperiz. Útočila na svého otce s kopím, které musela sebrat jednomu ze strážců. Švihla proti jeho krku; lord se vyhnul. Bodla proti jeho křídlu, ale on ho stihl skrčit. Potom se rozmáchl a přejel drápy její tvář. Hesperiz bolestí vykřikla.

Naštvaně jsem zaťal pěsti. Ne, takhle to nemůžu nechat! Odrazil jsem se od země a rozletěl se k nim.

Hesperiz si držela na tváři ruku a po jejím krajkovém rukávu stekly první kapky krve. Vyděšeně se podívala na svého otce.

Kradwiz ji probodával pohledem. „Jak se považuješ zradit vlastní rod?“

Hesperiz rychle uhnula, protože správně čekala další ránu. Tu však zastavila má ruka.

Kradwiz se mi překvapeně zahleděl do očí. Nečekal mě? Nebo možná nečekal mou sílu. Nehodlal jsem povolit.

„Jak si můžete dovolit takhle ublížit vlastnímu dítěti?“ Mluvila ze mě má rodičovská stránka.

Kradwiz mě probodl pohledem. „To není vaše věc.“ Odrazil mě a už sahal k pasu, aby vytáhl meč.

Rychle jsem odlétl bokem s Hesperiz v rukách. „Bolí to moc?“ ptal jsem se tiše.

Hesperiz se mezi prsty hrnula krev, ale stejně zatínala zuby a snažila se zabránit slzám. „Zasloužila jsem si to.“

„Ne, nezasloužila.“

Hesperiz chvíli přemýšlela a potom sevřela pěsti. „Pravda. Tím pádem mu to musím vrátit.“

Já jí však zabránil rozletět se. „Taky mám s lordem nevyřízené účty,“ procedil jsem srz zuby, „a mám větší sílu, takže půjdu bojovat i za tebe.“

Překvapeně se na mě podívala. Nejspíš přemýšlela, proč jí nějaký cizinec nabízí pomoc. Ale já nechtěl, aby téhle malé dívce Kradwiz znova ublížil.

„Běž do ústraní, nech si někým ošetřit ránu...“ Vzal jsem jí kopí z ruky. „Dobře?“

„Ale...“

Viděl jsem, že už se Kradwiz blíží mým směrem, a tak jsem proti němu kopí prudce otočil. Za hlasitého skřípotu se střetlo s jeho mečem a jeho pohled se střetl s mým. Koutkem oka jsem viděl Hesperiz, která po krátkém zvážení situace skutečně utekla. Oddechl jsem si. Potom jsem kopí sevřel pevněji a ohnal se proti Kradwizovi s novou silou.