Temná Dědička

3 - Útočníci

~ Rain ~

Probudila jsem se na zemi. Všude kolem mě byly střepy, ale většina se mi nějakým způsobem vyhla. Vlastně za to nejspíš mohl náhrdelník. Už potřetí mě dneska zachránil.

„Konečně," uslyšela jsem hlas zpod motorkářské helmy a něčí silná ruka mě drapla za loket a vytáhla ven z trosek auta.

„Já vezmu ji," rozkazoval ten muž dále ostatním. „Vy se zbavte jejich otce a zajistěte druhého Dědice."

Stále se mi motala hlava a měla jsem pocit, že mu nerozumím. Kdo je sakra dědic? Dědic čeho?

Vtom se však ozvala rána. Auto se převrátilo dále, ale pryč od nás. Zpod něj vstoupil můj táta a pod svými křídly nesl bezvědomého Casse.

Počkat...

Pod křídly?

Vyděšeně, ale možná taky užasle jsem hleděla na svého tátu. Poznávala jsem ho, ale přece vypadal hodně jinak. Jeho kůže měla šedší odstín. Pod očima měl temné kruhy, jak jsem si představovala i tváře lidí v maskách. Na čele měl dva ostré rohy a silné ruce mu na prstech skoro zčernaly. V ostrých drápech držel Casse, ale opatrně, a chránil ho svými popelavě šedými křídly.

„Neubližujte mým dětem!" zakřičel hlasem, který najednou dostal zcela jiný podtón.

Ucítila jsem však škubnutí a ten muž s helmou mě hned odstrčil za sebe dvěma svým společníkům.

„Dejte nám druhého Dědice a necháme vás odsud odejít živého," začal mluvit jiný z těch lidí. Vlastně démonů. Už jsem taky pomalu začínala vidět jejich křídla. Nebyla schovaná, jen jako by je skrývalo nějaké kouzlo. Magie? Nikdy bych nevěřila, že může něco takového doopravdy existovat.

Můj táta se však na poněkud podezřelou nabídku nenechal nachytat. „Nikdy! Ale vy mi vrátíte mou dceru."

„Takže se nedomluvíme?" uchechtl se další démon. „Jak ubohé..." Vrhl se po mém tátovi, ale táta ho odrazil křídlem. Rychle přejel nešťastným pohledem celou situaci. Nezbývalo mu nic jiného než bojovat s těmi démony s bezvládným Cassem v náručí.

Ne, takhle jsem to nemohla nechat.

Pomalu jsem natáhla ruku k amuletu, který jsem měla na krku. Ano, něco v něm skutečně bylo. Něco, co ve mně probouzelo určitou sílu, které bych se za jiných okolností bála, ale teď jsem ji potřebovala využít. Pokusila jsem se v sobě vyvolat ten samý oheň... a natáhla jsem volnou ruku k muži s helmou. Nenávidím ho, křičely mé myšlenky. A v tu chvíli se mi ho podařilo odrazit.

„Hej!"

Využila jsem momentu a rozběhla se k tátovi. „Já ochráním Casse!" Křičela jsem z dálky. „Dej mi ho, já ho ochráním!"

Táta se na mě krátce podíval. Měl jedinou možnost. Najednou Cass letěl mým směrem a já ho chytila do náručí. Měla jsem větší sílu než jsem čekala, ale to opět musel být účinek toho náhrdelníku. Ale proč ho máma nedala raději Cassovi? On by s ním byl určitě silnější.

Ostatní démoni se pustili do boje s mým tátou. Ten bělovlasý a pár dalších se hned vydali za mnou. Utíkala jsem i s Cassem v náručí pryč dále po cestě a snažila jsem se to nevzdat. Nohy mě začínaly pálit a docházel mi dech, ale...

Nebylo mi to nic platné. Dva mě dohnali. Vytrhli mi Casse z náručí, než jsem je stihla odrazit. Potom už bylo moc pozdě, protože bych mohla ublížit i svému bratrovi. Po mně se však hned vrhnul ten bělovlasý a jeden z jeho společníků, démon s černou maskou divokého prasete. Natáhla jsem proti němu ruku. Před očima mi proběhl oheň, který jsem viděla jen já. Byl naplněný vztekem a ta síla démona s maskou odhodila vysoko do vzduchu. To už mě však zezadu chytil ten, co se dříve vydával za motorkáře. Jeho ruce mě obmotávaly kolem krku tak silně, až se mi začal mlžit zrak z nedostatku vzduchu. Nechtěla jsem to však vzdát. Ještě ne.