Temná Dědička

42 - Risk

∆ Cass ∆

Po chodbě jsem letěl rychleji než obvykle. Byl konec dne a to znamenalo, že můžu jít do svého pokoje, který jsem teď sdílel s Hesperiz. Doprovázeli mě strážci a Neira, která nám sotva stačila.

Rychle jsem vlétl dovnitř a Neira za mnou a zavřela za námi dveře, protože strážci dovnitř stejně nesměli. U pracovního stolu už čekala Hesperiz, která se na nás rychle otočila.

S povzdechem jsem si projel rukou vlasy. „To bylo hrozný, příšerný..." Začal jsem pochodovat po pokoji. „Už jsem to nemohl vydržet! Málem jsem neuhrál tu roli..."

„Je mi tvojí sestry líto," řekla tiše Neira, „ale musel jsi to tak udělat, aby tě lord nepodezříval."

„Já vím, já vím." Svěsil jsem ruce podél těla. Potom jsem se podíval na Hesperiz. „Jak tohle můžeš zvládat celý život?"

Odvrátila zamračený pohled. „Časem si na to zvykneš."

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, to určitě nemám v plánu." Zamyšleně jsem si podepřel bradu. „Rain teď nejspíš zbývá pár dní, kdy ji budou trénovat tak jako mě, než se uspořádá druhá svatba. A já vážně nechci, aby se z mojí ségry stala nevlastní máma mojí ženy..."

Neira si povzdechla. „Tohle začíná být komplikované..."

„Jop." Přelétl jsem ke svému pracovnímu stolu a posadil jsem se na židli. Opíral jsem se rukou o stůl a nechával jsem hlavou proudit myšlenky s nadějí, že dostanu alespoň jeden dobrý nápad.

Neira mezitím přešla k Hesperiz. O něčem si spolu tiše povídaly a Riz pak ukazovala Neiře své psaní v knize, u které seděla, než jsme přišli. Tiše zamumlala nějaký vtip a Neira se zasmála. Obě se však podívaly mým směrem a provinile odvrátily pohled.

Pousmál jsem se. „Žádnou zábavu jsem nezakázal, jen se bavte. Já jen... potřebuju trochu přemýšlet." Otočil jsem se k nim zády. Hesperiz doopravdy nebyla má žena, protože jsme nesplnili poslední podmínku sňatku a nikdy jsme ji splnit neplánovali. Jenže pokud si ten křivák Kradwiz opravdu plánuje vzít mou sestru, nebylo možné, že by tomu dokázala utéct. On si stál za svými plány a co jsem pochopil za svůj několikadenní pobyt v paláci, jeho plány se také vždycky vyplnily.

Zamyšleně jsem se podíval na Riz. Občas jsem přemýšlel, jestli ji trápilo, že její otec nikdy její matku nemiloval a ještě k tomu prahnul po jiné. Ale potom jsem si vždycky uvědomil, že Riz nechápala lásku. Bylo to pro ni něco velkého, neznámého, i když to obdivovala a skoro věřila v to, že je to nějaký další druh magie, který je v každém z nás. Teda... v Kradwizovi nejspíš ne.

Praštil jsem pěstí do dlaně a tím jsem upoutal pozornost obou dívek v místnosti. „Musím s Rain prostě utéct - jiná možnost tu není. Klidně jen způsobím rozruch a nechám utéct ji samotnou, pokud by aspoň to bylo možné."

Neira si mě starostlivě prohlédla. „Chceš se za ni obětovat? Ale..."

„Prostě udělám, co budu moct." Svěsil jsem hlavu. „Ale... mám i své další podmínky. Nemůžu tady Sala nechat příliš dlouho."

„Když už mluvíme o Salovi," pokračovala Neira, „udělala jsem všechno, jak jsi říkal. Chvíli před půlnocí bys měl mít šanci opět proklouznout do žaláře."

Děkovně jsem přikývl.

„Půjdu s tebou," vyhrkla Hesperiz.

Nejistě jsem se na ni podíval. „Je to zvytečný risk. A ty přece nejsi zvyklá porušovat zákazy."