andREA 2

1

ČÁST TŘETÍ
o 8 měsíců později

„Čau kotě. Můžu ti koupit drink?" Mrkne na mě chlápek na baru. Pomalu si ho sjedu pohledem. „Mám vlastní peníze, díky," odpovím klidně. K barmanovi po pultu posunu bankovku. „Dvojitou whisky, prosím," podívám se barmanovi do očí. Ten se na mě usměje a bankovku mi po pultu posune zpátky. „Vy nic platit nemusíte, slečno Baiamonte," usměje se na mě zářivě. Úsměv mu mírně oplatím a bankovku si opět schovám do kabelky. „Ale... Rea Baiamonte... málem jsem vás nepoznal," usměje se na mě muž znovu. „A já bych vás měla snad poznávat?" Povytáhnu obočí. „Vlastně... ne..." podívá se mi do očí. Pomalu přikývnu. „V tom případě..." kývnu na rozloučenou, beru si z baru sklenici s whisky a rázným krokem od něj vykročím pryč vstříc davům. Je tady fakt narváno. Tolik lidí jsem nečekala ani při nejmenším. Mírně se ze sklenice napiju a zahýbám za roh. Hned ale do někoho narážím. „Pardon... nečekala jsem vás tu..." omluvím se hned. Kupodivu se mi podařilo z whisky nevylít ani kapku. Nečekám, až to chlápek zpracuje, vydám se hned od něj pryč. Muž mě však chytá za předloktí a otočí si mě prudce k sobě. Povytáhnu překvapeně obočí a podívám se na něj. „Proč na mě saháte?" Zeptám se. „Vy jste se mě dotkla první," odpoví klidně. Sjede si mě pomalu pohledem. Nakonec se zastaví na mé jizvě na předloktí a uchechtne se. „Jste tady z donucení?" Zeptá se pobaveně. Nad tím se zasměju. „Teď a tady? Docela jo. Nějakej ňouma totiž neví, kde jsou hranice a odmítá mě pustit," podívám se mu do očí. Narážku pochopí a mé předloktí pouští. „Já jsem ňouma?" Pozvedne muž obočí a založí si ruce do kapes. Mírně si usrknu z whisky, pozorně ho při tom sleduju. Ušklíbne se. „Víte vůbec, kdo já jsem?" Zeptá se mě. „A víte kdo jsem já?" Opáčím. Nad tím se upřímně zasměje. „Nesnažíte se mi tady snad naznačit, že je nějaká hloupá žena vysoce postavenější než já?" Ptá se uraženě, v jeho hlase však cítím náznak pobavení. „Snažím," řeknu vážně. „A když je ta hloupá žena víc... tak to asi nestojíte za nic," mrknu na něj a zářivě se usměju. Naštvaně se napřáhne, aby mi dal facku. Silná ruka ho však zastaví a já si tak v klidu upiju ze své whisky. Pousměju se. Samuel si hlasitě odkašle a muže mírně odstrčí. „Ač mě to raní, nemůžu ti dovolit na ni stáhnout ruku, Phile..." podívá se na něj. Samuel se mu podívá významně do očí. Muž se ale na Samuela podívá a naštvaně se uchechtne. „Kdo to jako je? Šukáš ji?" Zeptá se ho. Samuel povytáhne obočí. „Na to se mě ještě nikdo nikdy nezeptal..." odpoví překvapeně. Já však k muži zdvořile natáhnu ruku. „Rea Baiamonte, těší mě pane Thompsone. Vsadím se, že čekáte na schůzku s Leonardem?" Povytáhnu mírně obočí. Muž mi překvapeně potřese rukou. „Jako právní zástupce byste měl mít větší přehled. Divím se, že vás Fernandezovi ještě trpí..." upřímně se pousměju. „Vlastně... jsme schůzku už měli," odkašle si mírně. „Aha. Tak to je mi líto," pousměju se. Otočím se na patě a vydám se směrem ke schodům. Znovu se z whisky napiju. „Reo...!" Křikne za mnou Samuel mírně. Pomalu se na něj otočím. „Doveď ho dolů. Je to taky jeho oslava," dodá hlasitě, abych ho přes hudbu slyšela. Usměju se na něj. Znovu zamířím ke schodům, u kterých stojí hned čtyři lidi v řadě. Leo si své soukromí hlídá opravdu pořádně. „Jak jde party?" Usměje se na mě Erick. „Špatně. Není tu hlavní aktér," podívám se mu krátce do očí. „Tak to ti přeju hodně štěstí," ušklíbne se. Znovu se usmívám a procházím mezi nimi po schodech nahoru. Dívám se přitom na své nohy v nových lodičkách, které mi Leo na dnešek koupil. Jsou nádherné. Třpytí se a odráží každičký kousek světla. A mé nohy v nich vypadají tak sexy. A to bych sama o sobě nikdy neřekla. A o svých nohách už vůbec ne.
Vyjdu schody nahoru a zamířím k jeho pracovně. I hloupý by poznal, kde ji má. Koncentrace chlápků z ochranky se totiž exponenciálně zvyšuje. Jen mě trochu mrzí, že to je vůbec potřeba. Mírně se na ně usměju a oni jen v pozdrav přikývnou. Jeden z nich mi hned otvírá dveře a já do jeho pracovny vcházím rázně. Klidně. A znovu si užívám ten pocit, že k někomu zase patřím.
Leo ke mně sedí zády. Je zamyšlený. V jedné ruce si hraje se zapalovačem, v druhé drží štos papírů, které zkoumavě studuje. Pomalinku si na křeslo odkládám kabelku a dojdu za jeho záda. Ještě pomaleji ho zezadu objímám. Košili má rozeplou. A tak mu jednou rukou hned zajíždím na nahou hruď. „Dole je po tobě sháňka," zašeptám mu do vlasů. Mírně hlavu zakloní a usměje se na mě. „A kdo je víc nedočkavý... oni nebo ty?" Zašeptá nazpátek. Kousnu se do rtu a podívám se mu do očí. Tiše se zasměje. „Máš mě dokonale přečtenou... co s tím jen já chudák holka zmůžu..." odtáhnu se a napiju se z whisky. Leo však mou sklenici odkládá spolu s jeho papíry a rychle si mě posadí obkročmo na klín. Sama zůstanu překvapená nad tím, jak to vlastně tak rychle udělal.
Pomalu mu pokládám předloktí na ramena a podívám se mu do očí. „Co kdybychom... to zrušili... a oslavili to tady...?" Zašeptá a políbí mě jemně na dekolt. „Spolu?" Políbí mě znovu. Celé tělo se mi zachvěje. „Těžce se mi říká ne..." vydechnu zoufale. Leovy ruce mě pevně chytají za boky a já mu jednou rukou sjíždím na tvář. Vášnivě ho políbím. On mě však políbí hned znovu, dlouze. A tak zavírám oči a užívám si to. „Každým dnem se bojím, že se z tohoto krásného snu probudím..." zašeptám mu na rty. Zavrtí hlavou a znovu mě políbí. „To ti nedovolím... chci totiž snít s tebou," zašeptá zpátky. Zářivě se usměju a pevně ho obejmu kolem krku. „Co to děláš?" Zasměje se. „Myslel jsem, že jdeme dolů..." „Ještě chvilku... potřebuju tě poňufkat..." „Poňufkat?" Zasměje se znovu. A směje se dlouho. „Co je?" Odtáhnu se. „Takové slovo jsem v životě neslyšel..." „Protože mluvíš málo italsky..." mrknu na něj. „A nebo moc španělsky," mrkne na mě zpátky. Usměju se. Pomalinku se postavím a poupravím si šaty. Popojdu ke stolu, hned se mi však podlomí koleno. Leo mě pohotově jednou rukou zachytí za paži. „Dobrý?" Zeptá se. Pomalu přikývnu a tiše zanadávám. „Ta noha mi prostě nedá pokoj," postěžuju si a jeho ruku pouštím. Přidržím se křesla, zatímco si Leo zapíná zpátky košili. „Moc ji zatěžuješ... říkal jsem ti, že ten dnešní běh byl moc..." „Trénuju. Tomasso mi to dá pak sežrat, víš jak je rychlej?" Pozvednu obočí. Hned se ale myšlenky na něj snažím zamluvit. „Proč jsi vlastně polonahej? Měl jsi tu milenku?" Ušklíbnu se. „Protože jsem idiot a zničil jsem tu košili od tebe," kývne ke gauči. Pomalu se tím směrem podívám. Zahlédnu na ní fleky od červeného vína. „Ty ses polil?" Zasměju se. „Říkám, že jsem idiot..." „Spíš nemehlo," ušklíbnu se. Popojdu pomalu k zrcadlu a poupravím se. Původně jsem si chtěla opravit i rtěnku, ale drží dokonale. „Připravená?" Zeptá se mě. Dojde za mnou k zrcadlu, zatímco si zapíná sako. „Už asi pět hodin zpátky," mrknu na něj. Přejede si opatrně rukou po vlasech a chytne mě za ruku. Mírně mi ji zvedne a podívá se na můj prstýnek. „Slečno," podívá se mi překvapeně do očí. „Neřekla jste mi, že jste zasnoubená..." pokroutí hlavou. Mírně se nad tím uchechtnu. „Víte... můj snoubenec je hroznej idiot, ani nestojí za řeč... i na naší oslavě k zasnoubení jen pracuje... " pokrčím rameny. Leo mě zády natlačí na zrcadlo a políbí mě. „A co kdyby vám to ten snoubenec vynahradil?" Zašeptá mi na rty. „To zní fajn..." zašeptám nazpátek. Kousne mě jemně do rtu a za ruku mě potáhne ke dveřím. „Je tam hodně lidí?" Zeptá se. „Jen tolik, kolik jsi jich pozval," usměju se. Otevře mi dveře. „Takže je... aspoň všichni uvidí, jak krásnou budu mít ženu," usměje se na mě. „Nech toho, budu se červenat," vyjdu z ložnice a čekám na něj. Chytne mě znovu za ruku a vydá se se mnou ke schodišti. „Samu je už tady?" „Jo... a má dobrou náladu," propletu si s Leem prsty. On mou ruku ale hned pouští. Pomalinku začne scházet po schodech přede mnou. „A táta?" „Toho jsem ještě neviděla... ale už by tu měl být..." řeknu klidně. „Počkej," zastavím ho, jakmile sejdeme schody. Otočí se na mě a povytáhne obočí. „Nebuď nervózní..." zašeptám. „Nejsem nervózní... těším se... a jen chci, ať všechno vyjde..." „Takže jsi nervózní," políbím ho letmo na rty. Vydám se pomalinku zpátky do centra dění, Leo se ke mně hned přidá. „No konečně, tady ho máme," usměje se Samuel, který stále stojí u stolíku s Philem Thompsonem. „Díky, že jsi dorazil," usměje se na něj Leo a poplácá ho po zádech. „Přeci jsem si nemohl nechat ujít aféru století," usměje se na nás Sam. Povytáhnu mírně obočí. „Phile..." otočí se Leo raději od Sama. „Rád bych vám představil mou snoubenku, Reu..." „My už se s panem Thompsonem seznámili," usměju se. Zdá se, že mu ale teprve teď dochází, jak moc přes čáru náš předchozí rozhovor byl. „Reo!" Uslyším nadšený křik od dveří. Rychle se otočím, Ari mi však padá kolem krku téměř okamžitě. „Pane bože, ty jsi nádherná!" Odtáhne se s usměje se na mě. „Vy oba jste nádherní!" Vykvikne nadšeně. „Ari...!" Usměju se šťastně a chytnu ji za ruku. Hned se podívám na Lea. „Neřekl jsi mi, že přijede..." „Nevěděl jsem to do poslední chvíle," usměje se mírně. „A mám ještě jedno překvapení," mrkne na nás Ari nadšeně. Odběhne za roh a za chvíli přichází společně s Carlottou. Leo se okamžitě celý rozzáří. „Mami..." usměje se a obejme ji. „No hurá... celá rodina pohromadě..." utrousí Samu za mými zády, zatímco se zdraví s Ari. Carlotta se ale hned otáčí ke mně a vtáhne mě do pevného objetí. „Ahoj zlatíčko," zašeptá vděčně. „Moc ráda vás zase vidím..." usměju se. Pohladí mě vděčně po zádech. „Jsem za vás dva tak moc ráda..." odtáhne se. „Dobře sis vybral," chytne Lea krátce za ruku a popojde k Samovi. Krátce se na Lea usměju. „Ahoj mami," pronese Sam klidně. „Samu... máte tady někde otce?" „Vy už se zase bavíte?" Podiví se Sam překvapeně. Carlotta se zasměje. „Ne. Právě proto se ptám..." „Máme teď s Reou nějaké povinnosti, ale... bavte se. Ještě si vás najdeme," usměje se Leo na všechny. Chytne mě jemně za pas a potáhne mě směrem k houfu lidí. „Jsem ráda, že tady je celá tvá rodina," usměju se na něj. Leo mě jen pohladí jemně po zádech. „Naše rodina..." usměje se. Jakmile však vkročíme do místnosti, všichni začnou nadšeně tleskat a jásat. A já si to užívám jako nikdy. Přijdu si tak šťastná. Tak živá. Leo mě objímá kolem pasu a vděčně mě políbí do vlasů. Periferně vidím, jak Ben rychle vyjde schody na postavené malé pódium. Bere si do ruky mikrofon. „On jde mluvit?" Syknu k Leovi skrz úsměv. „Evidentně..." sykne na mě Leo zpátky. Oba evidentně tak moc nadšení. Pomalu společně dojdeme doprostřed místnosti. „Jménem Rey a Leonarda vítám všechny hosty na dnešní oslavě zásnub našich dvou hrdliček...!" Vykřikne nadšeně do mikrofonu. „Já ho zabiju," zasměje se Leo mírně. Všichni kolem však jásají. „A protože Leo ani Rea nejsou řečníci, rozhodl jsem se tuhle těžkou roli přebrat za ně... nebojte, bude to stručné a výstižné," mrkne na nás. Vypadá ale, že si to značně užívá. Alkohol v krvi ho k tomu do jisté míry jistě značně popohnal. „Spousta z vás se možná diví... jak že se ti dva vlastně dali dohromady? Baiamonte... a Kalua... bude to vůbec fungovat?" Povytáhne obočí. „Bude. Protože víte jak se ti dva seznámili? Leo dostal od Rey nakládačku. Náš obávanej Leonardo Aulelio Kalua dostal nakládačku od holky. Takže je v tom vlastně nevinně, chápejte, dělá to ze strachu..." mrkne na nás. Celá místnost propukne v hlasitý smích. „Toho tvého strachu bych teda měla využívat častěji," ušklíbnu se. Leo se mírně zasměje. „A ikdyž si nejsem jistý, jestli se stojí delší řada na Reu nebo Lea... ať už co se postele nebo kudly týče..." Ben se mírně uchechtne. A mě se jeho humor líbí a tak se směju spolu s ním. „... tak vím, že tihle dva to spolu dotáhnou mnohem dál, než k oltáři. A nikdy jsem vám to neřekl, ale... moc se na to těším." Podívá se každému z nás do očí. „A zbytek na svatbě... na Reu a Lea!" „Na Reu a Lea!" Zakřičí všichni kolem sborově. Zářivě se usměju. Leo se ke mně nakloní a jemně mě políbí. Šťastně a láskyplně. A kolem nás se začne jásat ještě víc. Obejmu ho kolem krku. Leo mě mírně zakloní a polibek prohloubí. Zasměju se mu mírně na rtech. „Od kdy jsi takový exhibicionista?" Zašeptám mu na rty. „Od té doby, co mám tebe," zašeptá mi nazpátek a znovu se se mnou narovná. Podívám se mu do očí. „Nech toho nebo se zamiluju znovu," zasměje se a mírně se odtáhne. Ben k nám rychle přibíhá a oba nás obejme. „Jsi ožralej, že jo?" Zasměju se. „Možná trošku," mrkne na mě. „Benjí!" Ozve se mi zase pisklavý hlas za zády. „Necháme vás," mrkne na něj Leo spokojeně. „Skočíme si pro drink?" Ukážu k baru. Leo pomalu přikývne. Pomalinku se proplétám mezi všemi lidmi a zamířím k baru. Již z dálky zahlédnu toho muže, který mě otravoval předtím. „To co předtím?" Usměje se na mě barman již z dálky. Na to, kolik tu je lidí, je teď u baru kupodivu prázdno. „Dvakrát," řekne Leo klidně a zapře se rukou o bar. „Vypadá to, jakoby tě tu už znali," ušklíbne se na mě. Zatvářím se však nevinně. „Mě? Já jsem zarytý abstinent..." usměju se. „Hej. Tohle jsi tu předtím nechala," promluví ke mně muž, co mě předtím otravoval a posune ke mně cosi po baru. Jakmile ruku odtáhne pryč, všímám si, že to jsou tanga. A tak vyprsknu smíchy. „Cože? Mluvíte na mě?" „Nedělej blbou, kotě..." podívá se mi do očí. „Je vám nejmíň třikrát tolik co mně. Proč na mě vůbec mluvíte?" Svraštím obočí. „Při vší úctě, pane, do tohodle by se má snoubenka vešla dvakrát... " uchechtne se Leo pobaveně. „Máš snad problém?" Zvedne se muž ze židle a výhružně k nám popojde. Leo se přede mě hned postaví a muže rázným natažením ruky zastaví. „Brzdi," sykne k němu. Zvedne ruku na chvíli nad hlavu, celou tu dobu se dívá chlápkovi do očí. Hned se vedle něj objeví dva muži z Leovy ochranky. „Zjistěte mi kdo to je a co tady dělá," řekne Leo klidně. Pomalinku se posadím na stoličku k baru a přisunu si k sobě obě sklenice, zatímco cizího chlápka táhnou i s jeho nadávkami pryč. Jakmile se Leo otáčí zpátky ke mně, podávám mu jednu ze sklenic do ruky. „Idiot," sykne naštvaně a pokroutí hlavou. „Je tady dost lidí," pousměju se a porozhlédnu se po místnosti. „Jo... vadí ti to?" „Ne... jen... mi přijde krásný, že... nám to někdo doopravdy přeje..." řeknu spíš svojí skleničce. „Přemýšlela jsi nad tím, kdy bys chtěla svatbu?" Zeptá se na to. Mírně pokrčím rameny. „Hmm... asi někdy v létě...?" Podívám se mu do očí. „Co se vzít na Hawaii?" Opře se znovu loktem o bar. „Na Hawaii?" Povytáhnu překvapeně obočí. „Víš přece, že nemůžu..." „Co kdybych ti řekl, že jsem to zařídil?" „Jak jako zařídil..." uchechtnu se. „Mezinárodní zatykač jen tak nezařídíš, Leo..." uhýbám smutně pohledem. Chytne mě však za bradu a zvedne mi ji. Podívá se mi do očí. „Když máš peníze, jde vyřešit všechno... " řekne vážně. Nad tím ale pokroutím hlavou. „Jak to... jako myslíš?" „Že mám dobré konexe... a stačilo jen zatahat za nitky. Nikdo nechce přijít o strategického partnera, jako jsem já..." „Táta tě vždycky přeplatí... hlavně v Itálii..." „Nepřeplatí. Už dávno ne," usměje se mírně a pohladí mě jemně po tváři. „Ale uznávám, že Itálie je trošku složitější oříšek..." „Počkej, co se mi to tady vlastně snažíš říct..." pokroutím zmateně hlavou. „Co myslíš?" „Že... jsi bohatší než můj táta?" Řeknu překvapeně. Upřímně se zasměje. „To sice nebylo účelem tohoto sdělení, ale dobře..." usměje se. „Snažím se ti říct, že když budeš chtít cestovat... kamkoliv... i do Washingtonu... dá se to zařídit... i když ne natrvalo..." pousměje se. Hned odkládám whisky na bar a prudce ho objímám kolem krku. „Prosím, že si neděláš srandu," šeptnu mu nevěřícně u ucha. „Chci s tebou procestovat svět..." odpoví upřímně. Nadšeně zapištím a několikrát šťastně vyskočím. Chytnu ho pevně za ruku. Zasměje se. „Takže svatba na Hawaii?" Vykviknu nadšeně. „Takže svatba na Hawaii," usměje se a přikývne. Hned se chytnu šťastně za pusu. „Nikdy jsem tam nebyla," zahuhlám nevěřícně. „Chci tě tam vzít ale ještě před svatbou... a ukázat ti, kde jsem vyrůstal..." „Vyrůstal jsi tam?" Povytáhnu obočí. Pomalu přikývne. „Tak jak vy jste jezdili do vily v Itálii, my jezdili k babičce do Mexika a k dědovi na Hawai... a později... potom až do Itálie..." „To zní jako skvělý dětství..." „Mít rozvedený rodiče i prarodiče?" Zasměje se. „Tak... jsem to nemyslela..." „Já vím," mrkne na mě. Oba se dlouze napijeme whisky a omylem se střetneme pohledem. Hned jím uhýbám. Podívám se pomalu po místnosti. Leo ke mně však přistoupí a jemně mě natlačí na bar. Opře se o něj rukami tak, abych mu neměla kam utéct. „Co se vypařit?" Zašeptá mi do ucha. „Čekala jsem, kdy to řekneš," zašeptám zpátky. Chytne mě za ruku a potáhne mě od baru pryč. A já ho rychle následuju. Snažím se s ním držet krok, protože se tak moc těším, co se stane potom, až se zavřeme v ložnici. V naší ložnici. A to mě vzrušuje ještě mnohem víc. Prochází se mnou davy a rychle mě táhne ke schodům. Před nimi mě ale bere do náručí. Zasměju se. „Co to děláš?" Obejmu ho kolem krku. Leo se mnou vychází schody nahoru. „Nacvičuju na budoucnost," usměje se. „Od kdy je z tebe takovej romantik?" „Od doby, kdy mi došlo, že už nechci promarnit ani jednu minutu tohoto života tím, že budu sobě nebo okolí nalhávat, že to bez tebe zvládnu..." zašeptá. Muži hlídající naši ložnici nám otevřou dveře a Leo se mnou do ní hned vchází. Zamíří se mnou však hned na terasu. Položí mě opatrně do křesla a zůstane klečet. Začne mi hned sundávat lodičky. Usměju se. Jemně mě políbí na nárt. „Jsi nádherná," zašeptá a hned se nade mě nakloní. „A ty tak sexy, když mi nedáváš na výběr..." zašeptám nazpátek. Prudce mě zvedá a natlačí mě na prosklenou stěnu k ložnici. Rukou se nad mou hlavou zapře tak, že je jen pár centimetrů od mé tváře. „Třeba takhle...?" Šeptne. Kousnu se do rtu. „Tohle moje koleno dlouho nevydrží..." zakňučím. Tiše se zasměje. „Je mi horko, zlato... asi bys mi měla rozepnout košili..." podívá se mi vážně do očí. Z hluboka se nadechnu a pomalu sjedu pohledem k jeho hrudi. Opatrně mu rozepnu sako. Jsem nervózní. Nebo ne nervózní. Jsem nadšená. Nadržená. Tak moc. Opatrně knoflíček po knoflíčku rozepínám a nespouštím tak při tom oči z jeho hrudi. A on nespouští oči ze mě. „Asi z tebe zešílím..." šeptnu tiše. Šibalsky se usměje. „Kdo by to byl řekl, že dračice jako ty si bude užívat submisivní roli..." zašeptá a mě z jeho hlasu naskočí husí kůže. Vytáhnu mu košili z kalhot a rozepnu mu poslední knoflíky. Přejedu mu rukou po zádech. „Teď je asi řada na mě," pohladí mě jemně po tváři a láskyplně si mě k sobě otočí zády. Odhrne mi vlasy na jednu stranu a hned mě políbí na krku. Tiše vydechnu. Zavřu oči. Jeho ruce zajíždějí k zipsu šatů na mých zádech a pomalinku je rozepíná. Odhrnuje mi jedno rameno a svými polibky pomalinku cestuje až k němu. Znovu mi naskočí husí kůže. Pomalinku mi šaty sundává z ramen. Nakonec mi je stahuje až dolů ke kotníkům a já tak před ním zůstávám stát jen v černých krajkových tangách. Pomalinku se k němu otočím. Rychle ze sebe strhává sako i košili. Jakmile se se mnou střetne pohledem, prudce mě políbí. Vášnivě, dychtivě. Něžnost tentokrát nechává stranou. Rychle mě chytá za zadek a vysadí si mě nahoru. Rychle se mu zachytím nohama kolem pasu. Zajíždím mu jednou rukou do vlasů a potáhnu ho za ně. Rychlým krokem se mnou vykročí zpátky do ložnice, kde mě prudce pokládá na postel. Hned mu začnu rozepínat kalhoty. On se však odtáhne a rychle si je i se spodním prádlem sundává. Chci si ho přitáhnout k sobě, on mi však prudce roztáhne nohy a začne mě líbat na vnitřním stehně. Svými polibky postupně doputuje až k samotnému centru. Hlasitě zavzdychám, hned se prohnu v zádech. Zajíždím mu rukou do vlasů a zavírám oči. Jestli takhle nevypadá ráj, tak v něm nechci žít.