andREA 2

33

„...je to do hajzlu vaše práce. Byli jste tam celou dobu s ní a nikdo z vás mi není schopnej říct, co se kurva stalo," probouzí mě Leova tichá, avšak velice afektovaná slova. Je naštvaný. Snaží se však mluvit tiše. „Pane, opravdu jsme si ne-" „Do deseti minut chci kamerové záznamy. Jestli je nebudu mít, přemýšlejte, jestli si potom zasloužíte ještě dýchat," štěkne po nich Leo výhružně. Rozeznala jsem Erickův hlas. Mám chuť se ho zastat, mám však co dělat vůbec se sebou. V hlavě se snažím urovnat myšlenky. Snažím se vzpomenout si, co se vlastně stalo. Co byla realita a co byl jen přelud. Možná to byl celé jen sen. Pomalu pootevřu oči, aby mě šero v místnosti ihned zabodalo do očí. Ihned však zahlédnu hadičku vedoucí z mé ruky ke kapačce. A to mi tak nějak napovídá, že se mi nic z toho nezdálo. Že se to opravdu stalo. „Je vzhůru, pane," slyším hlas ve vedlejší místnosti. Já si však všímám toho, jak je prvních pár centimetrů kanyly zaplněných mou krví. Musím to dostat z mého těla pryč. Pomalu se posadím, hlava se mi ihned zatočí a tak se raději přidržím postele. Nic nevidím. A aby toho nebylo málo, neskutečně mě zapíchá ve spáncích. „Ahoj..." slyším Lea v místnosti, můj zrak se však stále ustáluje. Vidím před sebou černé mapy, které, díky bohu, postupně mizí. „Jak ti je?" Ptá se. Můj zrak se však již ustálí natolik, že si z ruky zavedenou kapačku zvládám vytrhnout. „Ne ne, počkej, to-" „Je mi líp," odseknu mu tiše. Do očí se mu ale nepodívám. Třesoucíma se rukama si přejedu zoufale po obličeji. Tohle mi bude trvat sakra dlouho to strávit. „Moc přesvědčený o tom nejsem..." řekne Leo tiše. Zvedám pohled a porozhlédnu se po místnosti. Jsme stále v tom šíleným apartmánu v Itálii. Musíme se co nejdřív dostat do Státu. „Potřebuju whisky..." zašeptám. „No teď pít rozhodně nebudeš," odpoví trochu rázněji. Probodnu ho přísně pohledem. Teď v tenhle moment mi mou whisku nikdo neodepře. Jsem ochotná pro ni i vraždit. „Fajn, zajdu si pro ni sama..." odseknu tiše. Pomalu se přehoupnu přes kraj postele a opatrně se postavím. Čekám, jestli se mi hlava bude točit nebo zda jsem v pohodě. A všechno kupodivu vypadá dobře. Až na to, že ke mně přistupuje Leo a pevně mě objímá. Dnes netoužím po jeho objetí. Jeho dotek mě děsí. Rozechvělou rukou ho od sebe odstrčím a rychle od něj ustoupím. Podívám se mu krátce do očí, rychle však uhýbám pohledem, protože se mi do nich nahrnou slzy. Začínám si čím dál tím víc vybavovat ten moment. To tetování. Poznala jsem ho i z dálky. Na tohle se totiž zapomenout nedá. „Ty se mě... bojíš...?" Ptá se Leo zmateně. Rychlým krokem ho obcházím, abych ještě rychlejším mohla zamířit z ložnice a nakráčet přímo k baru. A taky přesně to v následujících vteřinách dělám. Rychle otvírám lednici. Láhev whisky je hned v první řadě, jak kdyby tam na mě čekala. Připravena právě pro mě. „Není teď bezpečné pít, právě ses probudila... mohla bys omdlít znovu..." „Abych neomdlela, potřebuju tu whisky..." zašeptám si spíš pro sebe. Láhev otvírám a dlouze se přímo z ní napiju. Leo se z hluboka dlouze nadechne. „Tak jo, to stačí," přistoupí ke mně a láhev mi z ruky hned vytrhne. Opřu se zoufale lokty o bar přede mnou a zajedu si rukama do vlasů. Potáhnu se za ně. „Kde je Erick?" Zeptám se. Snažím se uklidnit. Když tady ale nevidím svého bodyguarda, moc mi to nejde. „Postavil jsem ho mimo službu... ten večer nezvládl..." odpoví mi Leo klidně. „Chci ho hned zpátky," podívám se na něj. Hodlám si trvat na svém. Uvnitř ale vůbec klidná nejsem a tak nevím, jestli jeho silné osobnosti zvládnu teď vzdorovat. Mám pocit, že se brzy rozsypu jako domeček z karet. „Promluvíme si..." začne Leo. „Ne dokud tady nebude můj bodyguard," snažím se, aby můj hlas zněl důrazně, místo toho se však zachvěje. „Je mimo službu," zopakuje mi. Hned od baru vykročím k výtahu. „Jaké to je patro, Cole? Třetí? Druhé?" Ptám se. „Reo, přestaň..." „Nebudu bez svého bodyguarda ani minutu," řeknu důrazně. Rychle přivolávám výtah. Ten se však otvírá a já stanu tváří v tvář Erickovi. Podívá se mi pomalu do očí. Vypadá to, že dnes není zrovna jeho šťastný den. „Mám ty soubory, pane," ozve se a beze slova kolem mě prochází. Hned se na něj otočím. Leo si od něj mlčky přebírá flashdisk a jen přikývne. Erick tiše znovu zamíří k výtahu. „Ericku, zůstáváš," řeknu však rychle. Leo se na mě podívá, Erick stejně tak. „Leo se spletl, ví, že jsi dělal vše, co jsi mohl," podívám se Erickovi do očí. „Reo..." začne Leo důrazně. „Jestli chceš, abych tady zůstala, vrátíš ho hned do služby. Jiného bodyguarda nechci." „Udělal chybu, musí být podle toho potrestán," trvá si Leo na svém. Podívám se mu do očí. „Proč si myslíš, že jsem omdlela?" Ptám se Lea. Protočí naštvaně očima. Tohle mu přijde hloupé. „Nevím... mám víc variant..." odpoví mírně naštvaně. „A ty jsou?" Povytáhnu obočí. „Alkohol. Xyzantropyl. Někdo ti něco dal do pití," odpoví rázně. „Ericku, proč jsem omdlela?" Zeptám se ho a podívám se mu do očí. Jemu tohle hloupé kupodivu nepřijde. „Něco jsi viděla..." odpoví klidně. S lusknutím prstu na něj ukážu. „Bingo. Nepotřebuješ kamerové záznamy, stačí se zeptat," odseknu mírně. „Ericku, zůstáváš tady," podívám se na něj. On se však tázavě dívá na Lea. Ten nakonec přikývne. „Promluvíme si, Reo. O samotě," řekne rázně. Naštvaně rozhodím rukama. Pomalým krokem se vydám zpátky k ložnici. Po cestě se ještě párkrát otočím, abych se ujistila, že tady Erick opravdu zůstává. A zůstává. Zaujímá své místo vedle Cola. Hned se cítím klidnější. Proto se již tolik nebojím vstoupit do ložnice. Ani když Leo naštvaně zavírá dveře. „Můžeš mi říct, co to tady zase předvádíš?" Ptá se mě, aniž by spustil ruku ze dveří. „Nemáš absolutní právo rozkazovat, co mám já nebo mí chlapi dělat," štěkne naštvaně. „Ty nemáš právo odvolávat mého bodyguarda. Chceš si na svých otrocích dokazovat své ego? Fajn. Ale Ericka z toho vynech..." „Máš k němu nějak podivně blízko," přistoupí ke mně o několik kroků. „Jasně, že k němu mám blízko, víš kolikrát mi zachránil krk?" „Je to jenom o tom, jo?" Ptá se rázně. „Co se zase snažíš naznačit?" Vyjedu mírně. „Že je v tvém věku. Je chytrý, pohledný... a rozumíte si rozhodně víc, než byste měli..." odpoví. Nevěřícně povytáhnu obočí. Založím si ruce v bok a uchechtnu se. „Promiň, můžeš to zopakovat? Já asi špatně slyším..." podívám se mu nevěřícně do očí. „Slyšelas dobře," odsekne. Jak jsme se sakra zase dostali k tomuhle tématu? Nevěřícně pokroutím hlavou a rychle kolem Lea procházím. „Kam jako jdeš?" „Tohle fakt nebudu poslouchat," štěknu po něm. „Reo...!" Zvýší mírně hlas. Já však již prudce otvírám dveře a odcházím z ložnice pryč. „Vrať se," štěkne po mně Leo přísně. „Jen proto, že je všímavější než ty, mě tady začneš osočovat z něčeho takového?!" Otočím se na něj prudce. „Udržet tě v bezpečí je jeho práce." „Ne, Leonarde. Především je to práce mého snoubence, do hajzlu. Ty sis měl všimnout, že je něco špatně." „Tohle snad nemyslíš vážně..." „Myslím. Každej druhej den mi chodíš domů pokrytej cizí krví. Ale nedokážeš si ubránit ani to, co je tvoje?!" Štěknu po něm rozčíleně. Naštvaně ke mně vykročí, já však o několik kroků ustoupím a beru z kuchyňské linky nůž. „Nepřibližuj se ke mně." „Nebo co? Myslíš, že s tím umíš zacházet?" Povytáhne obočí. Periferně vidím, jak Cole s Erickem zpozorní. „Nejspíš jsi zapomněl koho si bereš." „Vím to až moc dobře. Proto celou dobu říkám to, co ti tady říkám," odpoví. Naštvaně po něm nůž házím. Leo to čeká a uhýbá, jen tak tak nůž míjí i další lidi z ochranky, kteří před ním taktéž uhýbají. Rychle ke mně přiskočí a od dalších nožů mě odstrčí pryč. Klopýtám. Stíhám se však zachytit baru. „Uklidni se," štěkne po mně. „Nebudu klidná, když mě tady stále obviňuješ z nevěry!" Zakřičím nešťastně. Slzy se mi hrnou do očí. Potáhnu se zoufale za vlasy. „Divíš se mi?" Zeptá se klidně. „Zajímá tě vůbec, co se v tom klubu stalo?" Vzlyknu zoufale. „Nebo se tady budeš pořád honit za svojí pravdou?" „Tak mi to řekni," rozhodí ledabyle rukama. „Řekni mi, co jsi viděla tak příšerně hrozného, že jsi z toho omdlela," začne to zveličovat. Až moc. A z toho poznávám, že mi nevěří. Přijde mu to celé jako hloupost. Podívám se mu do očí. Dlouze mlčím.
Pomalu se chytám za snubní prsten na mém prsteníčku. Rychle si ho nakonec sundávám a naštvaně ho odkládám na bar. „Dokud jsi ve vztahu se svou prací, nedokážu být tvou ženou," řeknu překvapivě klidně, i když mi slzy stále stékají po tvářích. Nevím proč však stále zůstávám na místě a hledím na něj. Leo se na prsten ani nepodívá. „Ericku?" Řekne Leo nakonec klidně. Erick k nám o několik kroků přistoupí. „Pane?" „Zajisti pro Reu letadlo do Států." „Jen pro ni, pane...?" „Ne. Pro vás oba. Pak si společně táhněte ke všem čertům."