andREA 2

12

Tiše si usrknu ze svého koktejlu a porozhlédnu se po místnosti. Už je to přesně třicet čtyři minut od našeho tance s Dantem. Bylo to fajn. Vyklubal se z něj obrovský gentleman se smyslem pro humor. Po něm jsem měla tančit s Leem, ten se ale neukázal a tak můj hlavní tanec patřil Samuelovi. Jsem z toho trochu nervózní. Leo zmizel beze slova. Nebojím se ani tak o něj, jako o ostatní. Snažím se nepředstavovat si, co teď vlastně asi dělá. „Můžu si přisednout, slečno?" Zaslechnu povědomý hlas. Pomalinku se ohlédnu přes rameno. Okamžitě cítím, jak se celá rozzářím. „Maxi," usměju se a hned se z barové stoličky zvedám. Objímá mě a já jeho nazpátek. Tak moc ráda ho vidím. A cítím, že to je vzájemné. „Co tady děláš?" Odtáhnu se s úsměvem a znovu se na barovou stoličku posadím. Bolí mě už totiž nohy. Určitě se mi z těch jehel udělaly puchýře. Cítím je. „Za mlada jsem dělal pro Millera... pamatuju si Stephanie jako malou holčičku... občas jsem ji hlídal..." ušklíbne se. Pomalu v pochopení přikývnu. Asi byl pro ně důležitý, když ho pozvali na její svatbu. „Viděl jsem, že jsi tady dneska za svědka..." mávne na barmana a posadí se na židli naproti mně. Mírně uhnu pohledem. „Jo..." pousměju se. „Jeden gin tonic," slyším ho říkat. „Nevěděl jsem, že jste si s Benjamínem tak blízcí..." otočí se hned zpátky na mě. Znovu se mírně pousměju, tentokrát se na něj podívám. Moc to ale asi rozebírat nechci. Bojím se totiž, kam by se konverzace mohla stočit. „Jak se máš, Reo?" Zeptá se najednou vážným tónem. Podívám se mu do očí. „Úžasně..." usměju se zářivě. „Nikdy jsem tak šťastná nebyla..." dodám hned. „Nikomu to neříkej, ale... jsem rád, že jsi konečně našla své štěstí..." pousměje se upřímně. Loktem se opírá o bar. Je mohutný. Minimálně čtyřikrát takový jako já. A přesto mi připadá tak hodný. Tak uctivý a láskyplný. Upřímný. „Váš gin tonic, pane," položí před něj barman sklenici. Max jen mírně přikývne v poděkování a trochu si ze sklenice usrkne. „Tvůj syn je šťastný?" Zeptá se. A já krátce zapochybuji, jestli tou konverzací náhodou něco nesleduje. I tak ale přikývnu. „Šťastnější nikdy nebyl... konečně má tátu..." usměju se. „Leo ale není jeho táta, ne?" Zeptá se. Hned uhýbám pohledem a dlouze se napiju svého Virgin Mojita. Hlavně klid, Reo. Hlavně neřekni žádnou blbost, které bys potom litovala. „Tady je! Reo, chci tě s někým seznámit," ozve se už podnapilý Dante. Periferně vidím, jak někoho objímá kolem krku a táhne ho k nám. Max se jen mírně pousměje. Stejně nejspíš pochopil, že tou otázkou ustřelil. „Nechám vás... potom si tě ještě najdu," mrkne na mě. Já si ale nedokážu představit, o čem dalším bychom se bavili.
Max odchází a na jeho místo se postaví Dante. A po jeho boku stojí Christian Whie. „No to snad ne," zasměje se Christian pobaveně a Dantovu ruku ze svých ramen shodí. „My se s Reou už známe," ušklíbne se na mě. Opře se loktem o bar. „Máš na lepší, Dante," poplácá ho po rameni, aby ho utěšil. „Tahle holka je blbá... do toho nechoď..." ušklíbne se na něj a hned od nás odchází. Z hluboka se nadechnu. Rychle dopiju zbytek svého koktejlu a beze slova se zvedám a zamířím směrem k záchodům. Potřebuju se uklidnit, někde, kde nebudu tolik na očích. Procházím proto davem lidí. Snažím si na rtech udržet mírný úsměv. Záda držím stále narovnaná, ramena dole, vzadu. Brada mírně nahoru. Už mě ale tohle divadlo nebaví. A tak prudce otvírám dveře a úsměv mi hned povolí. Úlevou nahlas vydechnu. Hned popojdu k umyvadlům, odložím si kabelku vedle umyvadla a začnu si umývat ruce. Nespěchám. Moc se mi zpátky nechce. A když se tam vrátím, nejspíš se stejně pokusím najít Ariadnu, nechci tam být sama. „Koukej..." ozve se za mými zády tichý anglický posměšek. Pomalinku se podívám na skupinku ožralých holek za mnou. Povytáhnu mírně obočí. „To je ta svědkyně..." šeptne jedna z nich. „To jsou pravé smaragdy?" Zeptá se jedna dívka s údivem. Pomalu si beze slova utírám ruce do ručníku. „Ale prosím tě... je tady určitě s Dantem, ty šaty jsou buď z černého trhu nebo se k nim prošukala..." ušklíbne se zrzka. Sebevědomě si jde vedle mě umýt ruce. Pomalu si ji sjedu pohledem. Hned se tiše zasměju. „Chanel, kolekce jaro 2003... jedny z nejlevnějších šatů, co sis mohla na dnešek pořídit..." ušklíbnu se na ni. Překvapeně se na mě podívá. „Hej," podívá se mi do očí. Naštvala jsem ji a to se mi líbí. „Máš jizvu od Kaluů... takže jsi tady z donucení..." ušklíbne se však jedna z holek opodál a založí si ruce na prsou. Pomalinku se na své předloktí zadívám. Pomalu druhou ruku pootočím tak, aby krátce zahlédly můj obrovský zásnubní prsten. „Názor nul mě nikdy nezajímal..." utrousím italsky a natáhnu se pro svou kabelku. „Hej!" Křikne zrzka a mírně do mě strčí. „Víš vůbec, kdo je její táta?" Přidá se k ní bruneta, co stojí opodál. „Magnus Black. Dělá právníka nevěstině rodině," založí si na prsou třetí z nich. Nahlas se však zasměju. Dveře do koupelny se otevřou a dovnitř kupodivu vstoupí Dante. „Tvůj milenec tě jde vysvobodit," ušklíbne se na mě zrzka. „Nezapomeň si vyšukat další padělek," ušklíbne se na mě další. Společně hned s hlasitým smíchem odchází. Dante se za nimi zmateně ohlédne. „Tohle jsou holčičí záchody," řeknu stroze a znovu se otočím k umyvadlu. Opřu se o něj. Z hluboka se nadechnu. „Kecy závistivých nicek si nesmíš brát k srdci..." řekne hned italsky. „Jsou mi ukradené," utrousím hned. Z kabelky si vytáhnu rtěnku a začnu si ji hned na rtech opravovat. Ruka se mi ale mírně chvěje a tak s tím hned přestanu. Zakleju. „Nesahají ti ani po kotníky..." snaží se však dál. „Co tady vlastně dělá Christian?" Zeptám se však. Srdce mi buší o sto šest. Potřebovala bych teď vedle sebe Lea. Bůh ví proč. Trošku své pocity přisuzuji svým hormonům. Poslední dobou je to se mnou jak na houpačce. Tohle na tom těhotenství nesnáším. „Je to... dobrý přítel Makaia..." odpoví mi Dante klidně. Znovu tiše zakleju. Z hluboka se nadechnu a podívám se sama sobě v zrcadle do očí. Dlouze vydechnu. Následně si rtěnku znovu přiložím ke rtům a dokonalým klidným pohybem si rtěnku opravím. „Na to, že jsi Danielova dcera... jsi docela normální..." šeptne si Dante spíš pro sebe. Opře se zády o zeď a zadívá se na něco na zemi. Mírně se uchechtnu. „Já nejsem vůbec normální," odpovím klidně. Rtěnku si schovávám zpátky do kabelky. Podívám se letmo na telefon, jestli mi Leo nenapsal. Nic. Žádný hovor, žádná zpráva. „Proč? To, že se nebojíš si užívat život podle sebe?" Podívá se na mě. Pomalu se na Danta otočím. „Podle táty jsem vyvrhel..." „Srát na něj. Tvůj táta je kretén..." vypadne z něj rozhořčeně. Za svá slova se ale zřejmě omlouvat nehodlá. A tak se nad tím mírně pousměju. „To říká každej..." uchechtnu se mírně a uhýbám pohledem. „Nikdo z nich ale pod jeho výchovou nevyrůstal..." šeptnu. Zadívám se krátce do země. „Mě máma porodila mezi balíčky kokainu. Věř mi, když ti říkám, že chápu, jak se cítíš... otec mě využíval k obchodům už od mala. Když ti říkali, že tu budu, jak mě představili?" Zeptá se. Pomalinku k němu zvednu pohled. „No tak... je mi jasné, že tě na dnešek připravovali..." ušklíbne se. Pomalu polknu. „Jako syna bosse největšího drogového kartelu..." ušklíbnu se mírně. Hned se uchechtne. „Vidíš? Já budu vždycky syn toho týpka, co řídí drogovej kartel... a ty budeš vždycky dcera Daniela Baiamonteho. Těch nálepek se už nikdy nezbavíme," pousměje se. Vypadá, že se s tím smířil. Já se s tím ale smířit nehodlám. „Táta mě učil, že se nikdy nemám vzdávat..." „Tak tě přeci jen asi vychoval dobře," usměje se. Nad tím se mírně uchechtnu a pokroutím hlavou. Natáhnu se pro kabelku. „Musím se vrátit... budou mě hledat..." dojdu pomalu ke dveřím. „Můžu tě pak pozvat na drink?" Zeptá se. Mírně se pousměju. „Dneska nepiju... musím tady být za slušnou holku a to s alkoholem neumím," zasměju se mírně. Nad tím se mírně ušklíbne. Natáhne se ke dveřím, odemkne je a dveře mi otevře. Přidrží je, abych mohla projít jako první. „Tak já nevím... zvát tě na vodu je asi blbý..." „Dám si Virgin Mojito... jen co najdu svého snoubence..." usměju se na něj a vyjdu ze záchodů, před kterými se mezitím nashromáždil slušný hlouček dívek. Klidným krokem kolem nich projdu. V dáli zahlédnu Samuela, jak se blíží k nám. Nemračí se, na jeho očích však poznám, že je naštvaný. „Anadare... dlouho jsme se neviděli," usměje se na něj Dante zářivě. Nad tím se však Samu mírně zamračí. „Pro tebe jsem pan Kalua," odpoví mu Samuel stroze. Hned se však podívá na mě. Natáhne ke mně ruku. „Smím prosit?" Zeptá se. Zní mi to však téměř jako rozkaz. „Už jsme spolu dneska tančili, nestačilo ti?" Ušklíbnu se. Jeho nabídnutou ruku přijmu. „Rád si příjemné věci zopakuji," odpoví podrážděně. Jemně mě však vede na parket. Oba začneme tančit na ploužák snad ještě nudnější než ten, na který jsme tančili předtím. Proč mě nemohl vytáhnout na něco pořádného? „Proč jsem tě právě viděl vyjít ze záchodů s Dantem Grossim?" Zavrčí mi naštvaně u ucha. Nad tím překvapeně povytáhnu obočí. „Povídali jsme si..." odpovím klidně. „Jasně, povídali," uchechtne se naštvaně. „Sami dva, v zamčené koupelně..." dodá ještě. Hned se nad tím zamračím. Přestanu tančit. „Co tím naznačuješ?" Podívám se mu do očí. Mírně ke mně přistoupí. „Jestli jsi udělala nějakou blbost..." zavrčí naštvaně. „Neudělala. A dost mě uráží, že si tohle o mně myslíš," štěknu tiše zpátky. „Znám tě. A znám jeho. A přísahám bohu, že jestli Auleliovi jednou jedinkrát ublížíš..." „Tak co?" Povytáhnu obočí. Samuel se krátce odmlčí. Je ale hodně naštvaný. „Víš jakej umím být. A to jsi mě ještě nezažila, když se vyrovnávám s někým, kdo ublíží mé rodině," sykne varovně. Naštvaně se mu podívám do očí. Chci se otočit na patě a odejít, do někoho však silně narážím. „Ahoj..." usměje se na mě Leo. „Co... se tady děje?" Povytáhne obočí. „Dlužíš mi tanec..." šeptnu tiše, mírně rozhozeně. Hned ho objímám kolem krku a přitáhnu si ho k sobě blíž. Konečně. Zavírám oči a dlouze vdechnu jeho vůni. Jeho ruce na mých bocích mě uklidní. „Kde jsi byl?" Zašeptám tiše. Pomalinku oči otvírám. Zahlédnu, jak Samuel parketem prochází pryč. I chůzi má Samuel naštvanou. „Musel jsem něco zařídit..." zašeptá. „Prošvihl jsi náš tanec..." vyčtu mu mírně. Podívám se mu do očí. „Já vím... ale tančím s tebou teď..." usměje se na mě. Pomalinku se ke mně skloní a jemně mě políbí. Je to omluvná pusa, určitě. Pomalu se odtáhne. Chtě nechtě se musím pousmát. „Proč se Samu tvářil, že tě chce zabít?" Povytáhne obočí a znovu se se mnou dá do tance. „Protože mě s Dantem viděl vycházet ze zamknutého dámského záchodu... a vyložil si to špatně..." šeptnu hned sklesle. Leo ale zůstává klidný, tak jako vždycky. „Snažil se Dante o něco?" „Ne... vlastně mi pomohl od tří namyšlených krav, které mě tam urážely..." „Co ti říkaly?" Vyzvídá dál. „To je jedno... neřeším takové kecy..." šeptnu. „Ale já jo. Chceš jim to vrátit?" Usměje se na mě šibalským úsměvem. Já tohle nemám zapotřebí. I tak ale cosi ve mně říká, že moc toužím po tom vrátit úder. Z hluboka se nadechnu a svou odpověď si dlouho rozmýšlím. Nakonec ale zavrtím hlavou. Přejedu pohledem dav bavících se lidí kolem nás, jestli je někde zahlédnu. Nejspíš ale budou u baru. Místo nich však v davu zahlédnu někoho jiného. Timoteie. Od obočí se mu táhne krvavý proužek až ke krku. Ruce má zakrvácené. Rychle míří k záchodům. Okamžitě proto přestanu tančit a vykročím za ním. Leo se mnou však udělá otočku a přitáhne si mě víc k sobě. „Nechoď za ním. Sledují tě..." řekne klidně, aniž by se podíval, kam se dívám. Pomalinku se na Lea podezíravě zadívám. Žádné stopy krve na něm však nevidím. „Co tady Tim dělá?" Zeptám se rozrušeně. Vidím ho po dlouhé době. A vidět ho v tomhle stavu mi nikdy nebude dělat dobře. „Přišel místo Daniela..." odpoví Leo klidně. Tiše si povzdechnu. I když s nimi nevycházím, i když tam už nežiju a neberou mě za součást rodiny, nikdy mě v hloubi duše nepřestane trápit, když je vidím na dně. Nedělá mi problém jim uškodit. Nedělá mi problém je podrazit. Dělá mi ale problém je potom vidět skleslé. Naštěstí jsem už vůči jejich psychickým nátlakům odolná. Alespoň doufám.
„Tady jste..." zaslechnu za svými zády Benův hlas. Pomalinku se otočím. „Už jsme se báli, že jste odešli," usměje se na mě Stephanie. Hned se na ni zářivě usměju a obejmu ji. „Vypadáš fakt nádherně," vydechnu jí u ucha a pomalinku se odtáhnu. „Vždyť jsi mi to řekla už tak stokrát," zasměje se. „Já vím... ale nemůžu si pomoct," ušklíbnu se. „Zvu vás na drink... pojďte..." kývne Leo k baru. Ben si mírně oddechne a chytne se krátce za břicho. „No... tak jo... brášku neodmítnu," zazubí se na něj. Na jeho lesklých nadšených očích vidím, že už toho značně vypil. Moc to ale na něm nejde vidět. Chová se vesměs normálně. Jen o něco veseleji. A je rozhodně hlasitější. O dost hlasitější.
Společně všichni zamíříme k baru, který Leo vybírá. A už z dáli vidím ty tři holky, které mě otravovaly na záchodech. Mírně se uchechtnu. „Copak?" Zeptá se mě Leo. Položí mi ruku na záda. „Ale nic," pousměju se. „Co si dáte?" Zařve na nás Ben až moc nahlas. Tiše se nad tím zasměju. „Zlato... křičíš..." položí mu Steph ruku na rameno. „Nekřičím," namítne Ben hlasitě. Steph nad ním jen pobaveně pokroutí hlavou. „Já si dám whisky. Steph...?" Ukáže na ni Leo. „Hmm... dáme si vodku?" Podívá se na Bena. Leo se zatím otočí na mě a mírně pozvedne obočí. „Nevím... co mám všechno na výběr?" Šeptnu tiše. „Je tam i nealko whisky," mrkne na mě Steph. Nad tím hned vykulím oči. „Nealko whisky? To existuje?" Zděsím se. Leo se hlasitě zasměje a hned u barmana cosi objedná. „Tos nevěděla?" Zasměje se Ben. „Ne? Proč bych se zrovna já měla zajímat o nealko? A zrovna u whisky?" Pokroutím hlavou. Ben hned pobaveně napodobí mou gestikulaci rukou. Leo se nad tím ušklíbne. „Neurážej mého italského medvídka," obejme mě hned zezadu a políbí mě jemně do vlasů. „Medvídka?" Uchechtnu se. „Vypadám snad jako medvídek?" Ušklíbnu se. „Jaké je národní zvíře Itálie?" Zeptá se Steph se zájmem. Hned se podívá na mě. Jak kdybych to měla vědět. „Nevím... vlk?" Tipnu si. „A co lev? Námořnictvo má ve znaku lva..." podívá se mi Ben do očí. Pokrčím mírně rameny. O tomhle nemám ani páru. „Itálie má námořnictvo?" Ptá se Steph překvapeně. Podívám se na ni, zda to myslí vážně. „Máme moře," rozhodím rukama, jak kdyby to mělo být jasné. „No a? To neznamená hned, že by m-" „Steph... mlč..." zasměje se Ben nevěřícně. Obejme ji láskyplně kolem ramen a krátce jí políbí. „Přece nebudete na své svatbě řešit italské námořnictvo," zasměje se Leo mírně. Všem hned rozdá panáky. Steph s Benem si nakonec taky vzali whisky. Pomalinku si k té svojí přičichnu. Kupodivu to jako whisky voní. Nemá to ale ten správný říz, to cítím už teď. Nemá to tu správnou sílu. „Tak na naše novomanžele," pozvedne Leo skleničku nadšeně. „Na manžele Kaluovi," usměju se zářivě a pozvednu skleničku taky. „A na budoucí manžele Kaluovi," mrkne na nás Ben. Všichni si nadšeně přiťukneme a hned do sebe obsah sklenic obrátíme. Všichni se mírně zašklebí. Já ale rozhodně nejvíc. „Fuj," ušklíbnu se. Prázdnou sklenici s prásknutím vracím na bar. Okamžitě mě někdo chytá pevně za předloktí a silně se mnou někdo zatřese. S leknutím se otočím. „Ty n-nemůžeš pít..." zahuhlá opile Carlotta. Trochu si oddechnu, že je to zrovna ona. „Mami," povzdechne si Sam za ní. Pevně ji chytá za ramena. „Pojď... pro tebe už party skončila..." ušklíbne se nejdřív na ní a potom na nás. „Nemůže pít!" Ohradí se však Carlotta opile. Mírně klopýtne a padá Samovi do náruče. Ben se opile zasměje. „Cením si toho, že nás oslavuješ poctivě, mami," popíchne ji italsky. Leo se mírně porozhlédne kolem. „Zvládneš ji?" Zeptá se Sama. Ten jen mírně přikývne. „Táta?" Vyptává se Leo dál. Sam kývne za sebe. „V salónku se chlubí, že další svatba bude na Hawaii..." ušklíbne se. Steph rázem skáče několikrát do vzduchu. „Naše písnička! Pojď!" Táhne hned Bena k parketu. Já se však hned podívám na Lea. „Nezve tam doufám lidi..." šeptnu s obavou v hlase. Leo se z hluboka nadechne. „Ne... pít!" Křikne na mě Carlotta mírně. Kousek od ní odstoupím. „Pojď, prosím tě," odtáhne ji Sam okamžitě. „Nechci svatbu jako je tahle..." šeptnu hned k Leovi. Leo jen přikývne. „Neboj... pak to vyřeším..." pousměje se na mě. Krátce se mi podívá do očí. „Gratuluju k zásnubám," ozve se vedle nás. Pořád si nedokážu zvyknout na to, kolik lidí tady vlastně je. A jak moc jsme vlastně na očích.
Pomalinku k Timovi stočím pohled. V ruce drží sklenici s whisky. Klouby na ruce má mírně dodřené do krve, jsou plné čerstvě zaschlých krvavých strupů, stejně tak jako jeho rozseklé obočí. „Ještě jsem vám oficiálně nepogratuloval," pousměje se mírně. Podívá se mi do očí a trochu si ze sklenice usrkne. Tiše se uchechtnu a uhýbám pohledem. „Díky," odpoví Leo za nás oba. „Vidím, že na mé sestře penězi nešetříš... prý jsi přesvědčil Pietra Rossiho..." „Nehodlám na ní šetřit s ničím..." „Víš, jak se to říká... nabídneš-li prst, utrhne ti celou ruku," mrkne na něj. „Snažíš se mě vyprovokovat?" Zeptám se klidně. „A funguje to?" Povytáhne obočí. Zavrtím s úsměvem hlavou. „Tohle na mě už dávno neplatí..." „Tak bych měl možná zavolat Tomova tátu..." ukáže za sebe. „Překvapilo mě, když jsem ho tady potkal... už jste se spolu bavili?" Povytáhne Tim obočí. „Chceš pomoct zavřít i hubu?" Ptá se Leo klidným hlasem. Já se ale z hluboka nadechnu a otočím se k Timovi zády. Mám chuť si objednat pravou whisky. Celou láhev. Vypít ji a hodit ji po něm. Nebo ho raději umlátit do bezvědomí.