andREA 2

11

Pomalu dobíhám k palmě, kupodivu jako první. Většinou mě Tomasso poráží, vždycky byl rychlejší. Za tu strávenou dobu u táty ale ztratil fyzičku. Hodně. A zřejmě není zvyklý běhat v písku. Já na plážích běhat musela. Ranní tréninky v Itálii byly vždy pro nás s Timem povinné. Nesnášela jsem to, i když jsem byla dobrá. Vždy jsem byla lepší než Tim, vždy jsem byla lepší než kdokoliv. A i tak mi to všechno bylo jedno. Ostatním jsem ale lezla na nervy. Můj životní styl se rozhodně neslučoval s životem dobrého sportovce. A přesto jsem odváděla výborné výkony. Celou noc jsem trávila s náhodnými cizími muži. Ožralá. Často jsem na tréninky chodila s kocovinou. Občas jsem se tak před tréninkem musela posilnit i něčím silnějším. Byla jsem mimo. Nevnímala jsem nic, netěšila se na nic jiného než na další náhodnou známost, se kterou se ožeru do němoty a zažiju takovou noc, jako nikdy předtím. Díky alkoholu a drogám to vždycky bylo skvělé. I když jim často nestál, i když jsme často nenasadili kondom nebo jsme měli vůbec problém se vyzkéknout. Milovala jsem to. A kde jsem teď...
„To není fér...!" Zaprotestuje Tom zadýchaně. Založím si ruce v bok a mírně se na něj ušklíbnu. Dnes jsme si dali necelé tři kilometry. Přestávky jsme museli udělat dvě, ale zvládl to. Zas tak špatné to není. Mohlo by to být ale lepší. „Musíš víc trénovat," ušklíbnu se. A sama v sobě trochu vidím svého tátu. Taky mě nutil běhat. Narozdíl ode mě to ale Toma baví. Miluje to. Jde mu to samo. „Zítra to bude lepší, uvidíš!" Vykřikne motivovaně. Společně se pomalým krokem vydáme zpátky k vile. Setřu si pot z čela. „Zítra si dáš pauzu..." odpovím mu ale, stále zadýchaně. Pomalinku přecházím na krásně vyhřátou dřevěnou cestičku k vile. Jsme tady teprve třetí den a už se tady cítím, jak kdybych tady bydlela věky. Jak kdybych sem patřila. Mé vlasy splynuly s neposlušným větrem, mé zlé sny a myšlenky odpluly na vlnách. Zářící paprsky jakoby mi dodávaly sílu. Ne déšť. Ne voda. Ale slunce. Teplo. Paprsky.
„Já chci ale trénovat!" Namítne Tom znovu. Vidím ale na něm, že je značně unavený. Možná by dnes mohl být klidnější a my si tak konečně mohli pořádně odpočinout. „Co je součástí každého poctivého tréninku?" Zeptám se. „Odpočinek," zahuhlá naštvaně a já jen pomalu přikývnu. Můj pohled totiž padne na Lea. Na terase dělá kliky. Docela dost rychlým tempem. Jeho nahá hruď je již značně vyrýsovaná, to vidím i odtud. Jeho ruce jsou samý sval. „Mami!" Okřikne mě Tom naštvaně a mírně do mě dloubne. „Hm?" Stočím k němu pohled, i když Leovo do půli svlečené tělo pohledem opouštím nerada. „Dal bych si lívance... udělá nám ta paní lívance?" Zeptá se. Pomalinku polknu. Znovu se podívám na Lea. Jakmile zaslechne Tomův hlas, v klikování přestává. Posadí se na paty. Je mírně zadýchaný. „Nevím..." odpovím mírně nepřítomně. Leo se na mě usmívá a já jsem myšlenkama úplně jinde. „Běž se jí zeptat..." šeptnu. Tom proto nadšeně odbíhá do vily a já tak nejsem při ničem přistižena. Jemu by to ale určitě nedošlo. „Byli jste běhat?" Zeptá se Leo a pomalinku se postaví. Hned k němu docházím a dlouze ho políbím. Krátce se zarazí, nečekal to. Hned mě ale mírně kouše do rtu a usměje se. „Potřebuju tě. Hned teď," vydechnu mírně. Leo se ale jen zasměje, znovu mě dlouze políbí. Moc rád mě napíná. Moc rád si se mnou pohrává. Ví, že mu nedokážu odolat. Stále se mi z něj podlamují kolena. A on si to tak užívá. „Mám pocit, že ti bude špatně..." zašeptá mi na rty. „Asi bych tě měl jít za minutu zkontrolovat, jestli jsi v pořádku... " dodá hned. Kousnu se mírně do rtu. Jeho narážku pochopím. „Není mi dobře... jo..." usměju se mírně. Dívám se mu dlouze do očí, i když již pomalým krokem vycházím k vile. „Asi půjdu zvracet do koupelny do ložnice... nechci, aby mě slyšel Tom..." šeptnu s úsměvem. Rychle se otáčím a vkročím do domu. Úsměv se snažím hned zakrýt. Moc to ale nejde. Při myšlence na to, co vím, že přijde, se musím stále smát. Rychle ale zamířím k ložnici. Chytám se za břicho, druhou rukou za pusu, abych zakryla svůj mírný úsměv. Rychle probíhám kolem Evanse v chodbě a v rychlosti mířím k nám do ložnice. A hned do koupelny. Myslím, že mi to Evans uvěřil. Mírně se za mnou otočil. Dveře do koupelny s prásknutím zavírám a hned se zadívám na sebe do zrcadla. Jsem zpocená. Dost. Rychle proto namočím ručník a rychle ze sebe pot smývám. Odhazuji ho na koš s prádlem. Chci otevřít šuplík a ještě se navonět, v tu chvíli se však do koupelny otevírají dveře. Rychle se k nim otočím. Leo je okamžitě zamyká a rychle ke mně přistoupí. Beze slova mě vášnivě políbí. Zavírám oči. Jednou rukou mi zajíždí do vlasů, druhou mě pevně chytá za bok. Natlačí mě prudce na zeď. Mírně se toho leknu, on však s polibky nepřestává. Hned mu proto ruce obmotám kolem krku a prsty mu zajíždím do vlasů. Mírně ho za ně potáhnu, on mě však potáhne za ty mé a donutí mě tak hlavu zaklonit. Svými polibky doputuje na můj krk. Hlasitě vydechnu. Cítím, jak se mi zachvějí kolena. Leo se jednou rukou zapře vedle mé hlavy. Druhou rukou se natáhne po ovládání sprchy a pouští ji. Ve stejný moment mě mírně kousne do krku. Hlasitě vydechnu. Hned se však odtáhne a jednoduchým rychlým pohybem mi vyzlékne triko. Sportovní podprsenku mi rozepíná snad ještě rychleji a hned ji odhazuje za sebe na zem. Za boky mě vyzvedne do vzduchu. Okamžitě mu nohy obmotám kolem pasu, on si mě však vyzvedne ještě o něco výš a svými polibky doputuje k mým bradavkám. Jazykem si začne pohrávat s piercingem. Kousnu se do rtu. Celá se zachvěju. Mírně se prohnu v zádech. Snažím se být potichu, cítím ale, jak mě má kompletně ve své moci. Neovládám se. Nedokážu se kontrolovat.
Jakmile mě do bradavky mírně kousne, spouští mě znovu na zem. Zapře se rukou o zeď nad mou hlavou. Dívá se mi do očí. Jeho rty jsou jen pár centimetrů od těch mých. „Beru si bohyni..." zašeptá vážným hlasem. Pohled však nedokážu odtrhnout z jeho tmavých očí. Cítím z něj veškerou moc, veškerou jeho sílu. A mám chuť jí vzdorovat. Zjišťovat, kde má hranice. „Bereš si ďáblici..." zašeptám nazpátek. Ruku mu pokládám na nahou hruď a silně natlačím jeho samého na zeď vedle nás ve sprchovém koutě. Zůstanu mu klidně hledět do očí. Uvnitř ale rozhodně klidná nejsem. Srdce mi buší tak silně. Padající kapky vody mě teď ale rozhodně neuklidní. Leo mě totiž za ruku rychle chytá, a v mžiku se se mnou protočí. Na zdi stojím natlačená teď já. Mou ruku silně tlačí ke zdi nad mou hlavou. Zrak z mých očí ale rozhodně nespouští. „To jsi jen uzavřela smlouvu s ďáblem..." zašeptá mi na rty. Nad jeho slovy se hned usměju. Tentokrát již pohledem uhýbám, k jeho hrudi. Volnou rukou mu přejíždím po lemu jeho kraťasů, on mi však hned ruku chytá a i ji natlačí na zeď nad mou hlavou. Jeho stisk je silný, mocný, ale příjemný. A já se mu podívám do očí zrovna ve chvíli, kdy mě znovu dlouze políbí. Oči proto hned zavírám. Každý jeho polibek si užívám. Tentokrát ale nespolupracuji a on přesně ví proč. Hned se nad tím tiše zasměje. „Nech oči zavřené," rozkáže šeptem. Mé ruce pouští. Pomalinku je spouštím podél těla. „Co když neposlechnu?" Zeptám se. Slyším, jak se vyzléká. Tak moc toužím se na něj podívat. A tak oči otvírám. Usměje se na mě. Rychle mi pomáhá ze zbytku oblečení a v mžiku si mě otáčí k sobě zády. Prsy mě natlačí na zeď. „Teď se budu dívat jen já," pohladí mě po zádech. Potáhne mě mírně za boky k sobě. Zadek k němu hned vystrčím. Doufám, že si se mnou nebude pohrávat moc dlouho. Něco mi ale říká, že i on už nechce naléhat. A mám pravdu. Rukou mi jemně přejede po zadku, hned však do mě zajíždí a já hned hlasitě zavzdychám. Pomalinku mi odhrne vlasy z tváře. Jednou rukou mě chytá za prso. Teprve teď začne přirážet. S láskou plnou emocí. Silou. Z každého jeho doteku cítím, jak moc velkou moc nade mnou má. Takovou nade mnou neměl nikdy nikdo. Nikdo mě nedokázal zahnat příjemně do kouta. Nikdo se na mě nikdy nedokázal podívat tak, že se mi z něj podlamovaly kolena. Cítím dotek jeho dlaně na zádech. Cítím jeho dech na zátylku. A i když vím, že mu patřím, cítím, že on patří mně. Cítím, jak ho ženu k šílenství. Jak moc ze mě blázní.
Hlasitě zavzdychám. Vydechne mi na rameno a nakonec mě na něj políbí. Láskyplně, jemně. Tentokrát mě však nemůžu utišit polibky. Tělem mi projede nával nové energie. Nohy se mi začnou třást, kousnu se do rtu a zavírám oči. Užívám si to. Užívám si každou sekundu orgasmu, který je s ním vždy lepší a lepší. Nechápu, jak to dělá. Jak mezi námi tvoří to napětí, tu energii. Tentokrát mi však nahlas na rameno zavzdychá i on. Nakonec se pomalinku odtáhne a otočí si mě k sobě. Jemně mě políbí. Usměju se, stále se zavřenýma očima. Mokré vlasy se mi lepí na záda. Voda nám stéká kolem našich rtů. Leo mi pokládá dlaň na tvář a palcem mě po ní jemně pohladí. Tentokrát se mu podívám do očí. „Měli bychom jít snídat..." zašeptá. Mírně se pousměju. „Právě jsem dosnídala," šeptnu zpátky. Hned se nad tím zasměje. „S tebou si přijdu jak puberťák," ušklíbne se a natáhne se hned pro šampón. O kousek ustoupím, aby měl prostor se umýt. Ve skutečnosti na něj ale mám odtud lepší výhled. Na jeho svalnaté tělo, kterého se nikdy nenabažím. „Vždyť jsi furt mladej..." namítnu hned. Nad tím se ale znovu ušklíbne, zatímco si již umývá šampónem vlasy. „Bude mi třicet sedm... za pár měsíců... ty jsi furt dvacítka." „Vadí ti to snad? Chtěl bys radši starou rašpuli?" Povytáhnu obočí. Znovu se zasměje. „A už jsme slavili moje třicátiny... takže dvacítka už nejsem..." povzdechnu si. „Zatímco se já blížím ke své čtyřicítce..." pokroutí hlavou. „Co je s tebou? Vždycky ti ty kecy ostatních ohledně našeho věkového rozdílu byly ukradené... sedm let přece nic není..." „Furt je mi to ukradené..." zavře oči, šampón z vlasů si začne smývat. „A sedm let přece není nějak šílenej rozdíl... máme stejné názory, rozumíme si..." pokrčím mírně rameny. Zády se pomalu opřu o zeď za mnou. Leo si prohrábne vlasy, odhrne si je dozadu a podívá se na mě. S úšklebkem ke mně přistoupí. „No zrovna názory moc stejné nemáme," usměje se mírně. Přejede mi pomalu palcem po rtech. „Odpoledne přiletí Pietro Rossi... má pro tebe nachystané pár outfitů na svatbu..." šeptne. „Počkej... jakože... ten italský návrhář?" Vykulím mírně oči. Nikdy pro tátu nechtěl dělat. Jeho módní přehlídky jsem ale nikdy v Itálii nevynechala. Leo jen klidně přikývne. „Přiletí sem?" Pootevřu pusu údivem. „Co se tak divíš? Šaty pro tebe nemůže přece dělat jen tak někdo..." „Nikdy ale s mafií nechtěl spolupracovat..." zašeptám. Leo jen mírně pokrčí rameny. „Mám své kouzlo, kterému nejde odolat," mrkne na mě. Pokroutím hlavou a mírně se zasměju. „Vyhrožoval jsi mu?" „Moc se ptáš," políbí mě krátce. Nakonec se ale odtáhne a ze sprchy vystoupí. Ještě chvíli se na něj dívám. Tentokrát na jeho svalnatá záda. Na jeho stehna a zadek. Z hluboka se nadechnu a zatajím dech. „Umyj se... budou nás hledat..." „Hmm..." odpovím jen. Oči z něj ale stále spustit nedokážu.