Mattemovi děti🥹💅🏻

2.

Matyho pohled:

Ani nevíte jak je to příjemné ležet nahý pod peřinou, se svou drahou polovičkou... Jenom tak spíme. Nedělali jsme to vy úchyláci!

Spokojeně si prohrábnu vlasy, a natáhnu se pro mobil který leží vedle postele na nočním stolku.

Před očima se mi objeví ostrým nápisem.

'8:20'

Usměju se s tím že můžu vlastně ještě spát.... Ne vlastně nemůžu!!! Rychle si sednu a otočím se na bok.

,,Zlato vstávej" strčím do Dejzřička.

,,Domčo vstávej" opět do něj strčím.

On mě jen pohladí po ruce, ale snaha o to otevřít oči, žádná...

,,Ty líné hovado, přestaň mě osahávat, místo toho vstávej naše dcery jdou do školy. Zaspali jsme!" Začnu s ním nekontrolovaně třást.

V tom se ve dveřích objeví Kája.

,,Mami...? Matteme....? Matyáši...?  to je jedno sakra ty mrakodrape už jsme dávno měly být ve škole... Proč jste nás nevzbudili, nestíháme!" Křikne ve futrách dveří.

,,Jojo... Dcerko... Princezno.... Kájo... To je jedno prostě bruneto už vstáváme, táta už vstává. Zatím si udělejte snídani. Ale udělejte ji i nám a i Vitovi!" Křiknu na ní, ona jen protočí oči ale kyvné a mizí dolů do kuchyně.

,,Domčo! Oblékni se, nestíháme!" Křiknu na mého dejzřička. On si rychle sedne. Po pár vteřinách se vzpamatuje a začne nervózně běhat po pokoji.

,,Netancuj tady tango a radši jdi nastartovat auto." Řeknu mu, musí tady aspoň něco dělat.

,,Auto... Brum brum brum" začne vydávat zvuky auta.

,,Nedělej ze sebe retardovaného psychopata a dělej!" Křiknu na něj a on vylekaně vyletí z pokoje, do kuchyně.

,,Maty... Já nemůžu najít batoh. Asi jsem si ho nechala v děcáku" Objeví se ve dveřích Viki.

,,A co s tím mám teď dělat? Mám říct tátovi ať ho vysere nebo co?" Nervózně se na ni podívám a u toho skládám peřinu.

Ona se jen uchechtne a jde dolů.

A ve dveřích se objeví i ten třetí.

,,Hele dal by jsi mi dvě kila na svačinu?" Opře se o futra dveří.

,,Dvě kila? To na tu svačinu půjdeš snad do nějaké nóbl restaurace? Tu máš padesát korun... Neutrať to všechno" obejdu ho a mířím si to též dolů.

.

Sedíme v ředitelně a právě řešíme věci ohledně našich dcer. Úplně jsem zapomněl na to kolik je to papíru. Naposledy jsme tohle dělali, když sem šel Vitaa a to už jsou 2 roky zpátky. Když jsme měli vše hotové, vyšli jsme z ředitelny. Holky si převzala jejich třídní a my se vydali do dětského domova pro Viki batoh. Dojely jsme na místo a vydali se dovnitř.

„Dobrý den, včera jsme si tady adoptovali 2 holky a jedna z nic, konkrétně Viki si tady nechala svůj batoh"

„Dobře podívám se, nevíte na kterém oddělení byla?"

„Mám pocit že A-16" Řekne Můj milovaný a já přikývnu

„Dobře, když mi dáte chvilku, podívám se"

„Není, problém"

Posadíme se na gauč a čekáme. Po chvílí se vrátí vychovatelka a v ruce nese batoh. Postavíme se.