Mattemovi děti🥹💅🏻

47.

Viki pohled:

Vita by si mohl uvědomit že mi tím dál brouka do hlavy, a ještě k tomu on už si tu pěknou hodinku oddychuje a já se tady utapim v myšlenkách.

Díky Vito...

Je o sedm let starší, nikdy mi nevadil nějaký velký věkový rozdíl... Nemluvím tady o tom že jsou od sebe dvacet.... To fakt pěkný není. Ale o sedm bych ještě přežila, je to.... Roztomilé... Do té doby dokud nehrozí mít dítě.

Jemu je 22 a ji 16.... Skoro 16 vím, vím.

A proč právě brečím? Jo mám o ní hroznej strach. Vlastně chci být s ní, teď chci být s ní. Prostě se ujistit že je v pohodě... Co je na tom zle?

Tak jo.

Vyšvihla jsem se do sedu. Oblékla si na sebe černou mikinu od Vity a černé tepláky. Do kapsy hodila klíče a potichu se vydala do chodby.

O tomhle nesmí nikdo vědět.

Ještě jsem rychle popadla svůj roztřískaný mobil. Koukla jsem se kolik je hodin.... 0:34...

Takže co všechno se může stát... Někdo mě může: přepadnout, znásilnit, zmlátit anebo zabít.... Jebu to.

Obula jsem si boty a rychle vyběhla z bytu. Potichu jsem zavřela dveře a seběhla schody v paneláku. A teď to nejúžasnější....

Vyjít do nočních ulic Prahy...

***

Šla jsem uličkou, ruce jsem měla hluboko v kapsách a stále jsem hladila hřbet mého telefonu. Šok přišel když se předemnou objevila partička... Pěkně zlitých kluků. A když jsem na ně pořádně zaostřila, všimla jsem si že jsou to kluci ze třeťáku u nás na škole.

Jak skvěle.

,,Typičo... Tučková... Ale to není ta sexy." Zasmál se jeden z nich a ukázal na mě. Tím na mě vlastně dál pozornost. Všichni kluci se na mě podívali a smáli se..

,,Nevadí... Dáš mi?" Zasmál se jeden z nich a přešel ke mě. Já trochu couvla... On mi prohrábl vlasy.

,,Hmm a co? Žvýkačku? Tu máš." Řekla jsem sarkasticky i když jsem byla posraná až za ušima.

To mi ale nedalo a žvýkačku kterou jsem žvýkala jsem mu dala na nos. Smích odešel a já si uvědomila jak jsem to právě posrala.

Rozběhla jsem se směr nemocnice.... A slyšela jsem že oni běží ihned zamnou... Něco na mě pokřikovali, a já právě byla ráda za dost velké trénování běhu a soutěže s během ve kterých jsem nebyla nejhorší.

Zabočila jsem do nějaké uličky která vedla do nemocnice, tím jsem je ztratila a ihned tam vběhla.

Bylo mi jasné že mě tam nepustí... Nejsou návštěvní hodiny... Ale vím kde má pokoj, a s trochou nenápadnosti se tam dostanu i bez toho.

A tak se mi i povedlo. Objevila jsem se před pokojem 27. S úsměvem sem pomalu otevřela dveře...

Ale najednou jsem dostala šok...

V pokoji sice ležela Kája... Ale vedle ní stál....

Starší brácha Patrika.

Díval se na mě vyjeveně úplně stejně jako já na něj. Co mě ale ještě víc zarazilo bylo...

Že jedna z kapaček byla otevřena a on držel v ruce nějakou zkumavku...

,,Co tu kurva děláš?" Bylo jediné co ze mě vypadlo. Párkrát jsem zamrkala.