Mattemovi děti🥹💅🏻

13.

Probudila jsem se a podívala se na mobil. Otevřela jsem ho a otevřela galerii. Projížděla jsem naše fotky a Vitou. Co se stalo? Včera po tom co jsem se objevila u Vity, jsme se pohádali. Koukala jsem na ty fotky dál. Byla jsem hnusná a na nic. Měla bych se mu omluvit. Vstala jsem a vydala jsem se k Vitovy. Zaklepala jsem a po zvuku vešla dovnitř.

„A...ahoj"

„Co chceš?!"

„Omluvit se ti, byla jsem hnusná a na nic, když mě odkopneš, pochopím to"

„Viki..."

„Já to chápu" Rozbrečela jsem se

„Hej Vikuše..." zvedl se a došel ke mě. Obejmul mě a pohladil po vlasech

„Proč bych to dělal, jsi moje holka, někdy se možná pohádáme, ale to k tomu patří" Řekl a obejmul mě ještě pevněji. Obejmula jsem ho taky a usmála se. Jsem ráda, že se na mě nezlobí.

„Jsem ráda že jsme v pohodě, ale myslím že by jsme měli vyřešit něco co patří lásce naší sestry" Podívala jsem se na dopis a pak na něho

„Jo máš pravdu, měli"

Vitaa se odtáhl a já zvala do ruky mobil. Zapla jsem ig a našla chat se Samem. Otevřela jsem ho a napsala mu.

Sama pohled:

Prebudil som sa a vstal. Prezliekol som si tepláky a mikinu. Nasadil som si kapucňu. Zišiel som dole. Dnes je sobota a my máme ísť na Slovensko. Vzal som do ruky mobil a naspal mamke.

S:Ahoj mami, dnes príde len Klára s Matejom

Ma:Ahoj Sami, prečo?

S:Nemám náladu na nič a rovnako by som tam len ležal a pozeral do blba

Ma: No, dobre. Chcela som tu mať síce obidve svoje milé deti, ale nevadí

S:Ďakujem mami

Ma: A čo sa stalo?

S:Včera sa mi zabilo dievča

Ma: Sami, ale tak to si mal povedať hneď, to by som ťa ospravedlnila

S:Nechcem na to myslieť, potrebujem aby sa vrátila

Ma: Musím ísť, tak papa

S:Papa

Rozlúčil som sa a rovno sa preklikol na ig, na chat s Viki. Napísala mi.

V:Ahoj Same, za 5 minut u nás?

S:Päť je málo, čo sa deje?

V: Potřebujeme ti něco předat

S: Ok, tak za tých päť minút

Vstal som a vybehol na chodbu. Obul som si topánky a vybehol von. Dobehol som k ich baraku a zazvonil. Keď mi otvorili vošiel som dovnútra. Viki mi otvorila dvere do bytu. Vošiel som dovnútra, zobul sa a postavil sa.

„Tak o čo ide?"

Vzala ma za ruku a odviedla do jej izby. Vošli sme dovnútra. Bol tam Vita. Pustila ma a ukázala na Káji posteľ. Došiel som k nej a pozrel sa na ňu. Ležala tam obálka s mojím menom. Sadol som si na posteľ a vzal jej do rúk. Otvoril som ju a vytiahol z nej list. Rozložil som ho a začal čítať.

Jak začít....
Tenhle dopis píšu po tom co jsme napsala těm třem, ale tenhle bude jiný a to vím už teď.
No, kde začít.... Asi na úplném začátku. Děkuju že jsi mě tehdy zachránil od Patrika. I přes všechny ostrahy, zákazy Matyho, byly moje city k tobě stejné a moje srdce věrné pouze tobě a tak to i zůstane. Nechci po tobě, aby jsi i ty zůstal navždy věrný mě. Věřím že jsi pro nás dva plánoval pestrou a určitě krásnou budoucnost, ale já už dál nemohla. Tenhle svět nebyl pro mě. Byla jsem stvořena k aroganci a šikaně, ne k dobru. A i kdyby ano, nikdy mi nešlo. Nejsem expert na dopisy, takže to asi už skončím. Prožila jsem s tebou hezké chvíle, i když krátké. Nechávám tě tady čistého. Jediné co chci je aby jsi na mě nemyslel a našel si někoho, a taky aby jsi pozdravoval Klárku. Byla to skvěla holka a bylo mi ctí jí poznat, i když na velice krátkou dobu. Miluju tě a budu navždy.