Mattemovi děti🥹💅🏻

36.

Domči pohled:

,,Sakra... Kde jsou?" Zeptal jsem se nervózně a stále se díval na displej mobilu.

,,Asi ještě hledá Káju." Odpověděl mi Vita. Viki nervózně stepovala před schody na pódium.

,,Kurva... Máme už minutu zpoždění." Zanadával jsem a prohrábl si vlasy.

Vtom k nám přišel Lukáš.

,,Nemůžeme už dál čekat, někdo tam jít musí." Machl Lukáš rukou ve které držel složku s rozvrhem.

Viki si prohrábla frustrovaně vlasy. Nehodilo by se kdybych tam šel jen já a Vita. Lidi by byli už zklamání že tu není Maty.

Rozhlížel jsem se kolem. Pak mě ale něco napadlo.

,,Jdi tam..." Odmlčel jsem se a podíval se na Viki. Ona se na mě nechápavě podívala.

,,Prosím? Ne! Růží zpívám zásadně s Kájou, prostě ne." Kroutila hlavou. Vita ji dal ruku na rameno.

,,Nemusíš zpívat růží, potřebujeme aby tam prostě teď někdo šel. Nádhernější hlas jako máš ty jsem snad nikdy neslyšel. Musíš to zachránit." Řekl jsem zoufale.

Jí se podlomily nohy a tím spadla do sedu na schody.

Já si před ní klekl.

,,Dáš to... Jsi statečná, prosím. Pro showtime, pro ty lidi." Vzal jsem její ruce do svých a dal jí pusu na čelo.

,,Vito řekni něco..." Koukla se zoufale na Vitu. Ten se posadil vedle ní.

,,Tak dobře, řeknu... Jseš nejúžasnější holka pod sluncem ano? Ty musíš na to pódium jít. Chceš být herečka, a to pódium tě teď volá, a umíš zpívat... Tak na co ještě čekáš?" Políbil jí na tvář.

Ona na sucho polkla.

,,Tak bude to?" Zeptal se vystresovaný Lukáš.

Viki párkrát rozmrkala slzy. Vita ji obejmul. Ona nakonec kývla. Rozzářil se nám na tváři úsměv. Pomohli jsme ji s Vitou vstát.

,,Tohle dám Matyášovi sežrat." Kňukl Luky a něco psal do tabulky.

Vita ji popostrčil aby tam šla. Nejspíš chtěla aby šel i on, protože ho chtěla vzít za ruku. On ji však na tu ruku políbil ale zůstal tam kde byl.

Když vkročila na pódium. Roztřepala se. Za to lidé začali tleskat, křičet a povzbudivě dupat.

Ona se postavila do prostřed pódia. My se na ni s Vitou usmívali a začali to točit na Kájinu kameru.

,,Ehm... Ahoj, já jsem Viki. Neboli... Viktorie Wagnerová Tučková." Řekla hrdě své jméno a všichni se rozkřikli ještě víc.

Viki pošeptala Lukášovi jakou hudbu má pustit. On kývl a běžel zpět za pódium.

Viki se více rozklepala ale snažila se soustředit. Přiložila mikrofon k ústům.

,,Utíram slzy s myšlenkou
Na lepší zítřek, všechna
Ta špína nesmaže tolik
Vzpomínek, ale i přes to
Všechno nic se neděje
Vždyť poslední co umírá
Je naděje. Mohlas mě
Nenávidět..."

Začala zpívat a všichni si vytáhli telefony a zapínaly svítilny. V tom k nám přiběhl Maty, s Kájou... Klárou, Matějem a.... Samem???

,,O co jsme přišli??" Zeptala se Kája šťastně a nemohl jsem si nevšimnout že drží Samuela pevně za ruku.

,,O nejvíc v životě." Řekl Vita zasněně a neodtrhl pohled od Viki na pódiu.

,,Vysvětlování potom." Řekl Maty když jsem na něj házel nechápavý pohled.