Mattemovi děti🥹💅🏻

33.

Viki pohled:

Seděly jsme s Kájou v backstage. Kluci měli zvukovku. Bylo tu dost youtuberu. Opřela jsem si hlavu o Káji rameno.

Byla jsem strašně unavená.

,,Aleee.... Copak Vikoušku? Unavená?" Zasmála se Kája.

,,Představ si že jo... A moc se nesměj ty jsi měla ještě ráno na hlavě mandrarinku." Zamračila jsem se na ní.

Ona na mě hodila vraždící pohled... Já skoro usla.

Vlastně jsem usnula. Byl to ale spíš polospánek, nebo živý sen. Zdálo se mi že jsem stála v nějaké umývárně.

Chodil tam a zpět nějaký chlapec a v ruce držel nůž. Asi jsem vyjekla... Co já vím? Viděla jsem to všechno tak zmateně. Další noční můra.

A to jsem v backstage kde je Kája... Tak proč?

Asi jsem tedy vyjekla, ten chlapec se na mě prudce otočil. Trochu jsem se lekla, když v tom šel ke mě.

Na tváři měl dalo by se říct klidný výraz... Když už jsem věřila že mi nic neudělá, napřáhl se na mě dýkou... Pak...

,,Viki... Vikiskuuu vstávej, je to jen zlý sen." Ucítila jsem jak mi někdo zatřásl za druhé rameno.

Byla jsem za to vděčná, probudilo mě to. Prudce jsem se narovnala a otevřela oči, moc světla to na mě bylo.

Byl to Maty, a stále vedle mě seděla Kája která měla celkem vyděšený výraz, když mě viděla.

,,Co se stalo?" Prohrábla jsem si frustrovaně vlasy a promnula oči.

,,Měla jsi nejspíš zlý sen... Ale asi hodně škaredý, třásla jsi se a my si mysleli že se děje to samé co nedávno jak jsi byla v nemocnici." Pohladil mě Maty po rameni a všimla jsem si že předemnou klečel i Vita.

Stáhl mě do velkého objetí, a držel mě v něm tak dvě minuty.

,,Už je to v pohodě... Ale vsadím se s váma že až showtime skončí, budu hned spát a někdo mě ponese do auta." Řekla jsem protivně... Fakt jsem nechtěla na pódium.

,,Ale prosimtě... Miminko by chtělo odnést." Protočil posměvavě Matyáš oči a pohladil mě. Pak sebou vzal Vitu a šli zpět na pódium.

,,Týden předtím než jste si mě adoptovali mi bylo 14 debi..." Křikla jsem na něj, ale pak si vzpomněla na ten lístek kde nám zapisuje sprostá slova a tak jsem to poslední slovo nedořekla.

,,O čem se ti zdálo Viki?" Zeptala se mě Kája utrápěně a koukla se mi zpříma do očí.

Nechtěla jsem o tom mluvit, podobné sny se mi v poslední době zdají častěji a častěji. Furt si námluvám že to skončí.

Když mě Vita kvůli tomu probudí tak mě obejme a já zase usnu a pak se mi to už nezdá, ale vždy jsou tak živé.

,,Kájo... Tyhle sny mám často." Řekla utruchtněle a složila si hlavu do dlaní.

Ona na mě kývla ve znamení že mě poslouchá a já zabodla svůj pohled do země.

,,Utíkání přes smrtí, padat do temnoty, vidět smrt někoho blízkého, být obklopená hady a všemožnou havěti..." Zatáhla jsem si za vlasy a ona mě chytla za ruce.

,,Vždy až se ti budou zdát... Řekneš mi o tom ano?" Podívala se na mě vážně, já jsem se na ní bez emocí dívala, ale pak jsem kývla a ona se mírně usmála.

Seděly jsme tam tak v tichosti a já byla stále unavená...

,,Budeš můj Calin a já budu tvůj Stein... Dáme růží?" Řekla jsem po dlouhé době ticha. Ona se na mě nechápavě podívala.