Mattemovi děti🥹💅🏻

42.

Pohled Viki:

Mám pocit že asi umřu. Všichni sedíme na gauči v obýváku a díváme se na film.... U toho kašleme, kýcháme, smrkáme, těžce dýcháme a stříkáme si do nosu.

,,Já už na to nemám. Kde jsme to sakra dostali? Eh eh eh... Podejte mi mořskou sůl." Zakašle Domča. Maty mu podá lahvičku s mořskou solí.

Já dojdu pro pastilky na bolest krku. Každému dám jednu a dál se díváme. V tomhle stavu se dlouho z domu nedostaneme.

S Vitou jsme se ještě vydali do kuchyně kde jsme uvařili čaj a dali do něj hodně citronu. Konvicí a hrnky jsme odnesli do obýváku a k tomu přinesli i pomeranče.

Tak ať máme vitamíny že...

Začala mi být hrozná zima. Více jsem se přikryla a Maty nám všem opět změřil teplotu.

,,Vůbec se to nesnížilo... No, vypadá to že škola je pro vás pasé." Zachrchlal a potom se vysmrkal.

Na to jsme se s Vitou začli mírně radovat. Přece jenom, taková nemoc není tak zla když nemusíte díky ní do školy.

,,Rafe přestaň mě olizovat." Řekl Vita otráveně a odsunul ho od sebe. Já si ho ihned vzala do náruče.

,,Aleee... Neee... Neposlouchej taťku, je dneska otrávený víš... Já tě miluju to přeci víš." Dala jsem mu pusinku na hlavičku, on mi olízl nos.

Vita si otráveně protočil oči a svůj pohled upřel má televizi.

,,To už zbývá poslední díl? To jsme dneska jako zhlédli víc jak polovinu seriálu?" Vytřeštila jsem oči a hned na to si kýchla.

Z druhé strany se ke mě přilepil Maty. Zima byla opravdu velká a nepomáhala ani nijak moc ta deka.

,,Tak to též nechápu... Ale děcka... Já myslím že se ani nezvednu." Zakňučel Dominik. Já si teď připadala jako by jsme měli všichni těžkou kocovinu.

My jsme jen něco zamumlali a nechali spadnout oční víčka. Nebo teda aspoň já.

Pohled Káji:

Probudila jsem se a hned se chytla za hlavu. Strašně mě bolela a měla jsem taky úplný okno...a mokré oči. Rozhlédla se kolem sebe a snažila se vybavit co se stalo. Nějak jsem si ale vzpomínala jen na ten akvapark a pak už nic. Přiložila jsem si ruku k čelu. Bylo úplně teplé. Hned jsem chytla teploměr a přiložila si ho k čelu. Když zapípal, oddělala jsem ho a podívala se na něho. Ukazoval 38°C. Takže mám horečku, super, ale škola mě nemine ani tak. Nejsem na tom jak oni. Zalehla jsem spátky do postele a otočila se směrem k Samovi. Bylo mi hrozně mizerně. Nejradši bych zůstala doma, ale hold to prostě nejde. Přitulila jsem se k Samovi a objala ho. Lili tady zase nebyla. Podívala jsem se na Sama a dala mu pusu.

„Mmmmm..." Zahuhlal Sam, který se právě otočil na mě.

„Ty nie si dole?"

„Ne, mám horečku" Řekla jsem a zasmála se

„Ja ti hovoril, aby si sa ku mne nepribližovala, teraz si akurát chorá, do frasa"

„Samko klid, jsem v pohodě, není mi zase tak špatně"

„Keď myslíš, ale do školy musíš, že?"

„Bohužel, Maty mi to neomluví jen tak, ale to přežiješ. Celý týden mám jen 5 hodin, a už na to nejsi tak špatně. Tak 2-3 dny a budeš zase v pohodě. Radši si užívej že nemusím chodit domů"

„No veď"

Posadila jsem a vzala do ruky teploměr. Otočila jsem se na Sama. Už věděl co ho čeká, protože radši zavřel oči. Usmála jsem se a přiložila mu teploměr k čelu. Zapípal a já se na něho podívala. Bylo na něm 37°C.