Mattemovi děti🥹💅🏻

15.

Viki pohled:

Doprdele, DOPRDELE!!!!

Co mám dělat? Sakra... Já mám asi rakovinu nebo co? Co se to sakra.

,,Ne ne ne. Nádech výdech... Co to je?!" Vyjekla jsem a stále běhala zmatená po pokoji.

Někdo zaklepal na dveře.

,,Teď to není vhodné!" Křikla jsem a začala se hrabat v Káji šuplíku...  Co když umřu?

,,Můžeš mi říct co děláš? Je noc! Máš spát." Objeví se ve dveřích Maty.

,,Já jsem řekla že to není teď vhodné!" Vyjela jsem na něj a prudce jsem se k němu otočila.

,,A je podle tebe vhodné běhat o půl druhé ráno po pokoji jak splašená?" Protáhne se a zívne si.

,,Já sama nevím co se děje..." Řeknu smutně...

,,Maty já asi umírám." Kouknu se smutně do země.

,,Cože? Co se děje?! Dělej ser písmena!" Rychle ke mě přiběhl.

,,Já nevím já prostě krvácím..." Já se snad propadnu studem.

,,Cože?" Řekne už klidněji ale furt nechápavě.

,,Krvácím..." Zopakuju to jak kdyby byl hluchej.

,,A kde? Ukaž ruce." Řekne a začne se mi dívat po rukách.

,,Však tu nic nemáš." Řekne po dlouhém zkoumáním mých pažích.

,,Ale já nekrvacim jakože si nějak ublížim... Já krvácím... Tam..." Ty poslední tři slova spíš zašeptam. On se narovná.

,,A kvůli tomu tak plašíš?" Znělo to spíš jako by se mi smál.

,,Prosím? Copak si mě neslyšel dobře? A když si tak chytrej tak mi pomož... Co to sakra je?" Rozhodím rukama.

,,Fajn... Gratuluju ti... Už jsi žena... A můžeš mít děti. Toho ale ještě nevyužívej." Podá mi ruku aby mi pogratuloval... Co to mele?!

,,Co to meleš?" Frustrovaně si prohrábnu vlasy.

,,Ty nevíš co to je?" Zakroutí nevěřícně hlavou.

,,Ne." Vražedně se na něj podívám.

,,Hele nevím jestli by ti to měl chlap vysvětlovat... A já doufal že tohle nebudu nikdy muset řešit... Zítra ti koupím prostředky na to." U té druhé věty si protře obličej dlaněmi.

,,A co kdyby jsi mi řekl co to je?" Začnu mu rukama mávat před obličejem. ,,A proč mě bolí břicho." Dodám a chytnu se za něj.

,,Hele... Kája už je vzhůru... Až bude moct jít domů. Určitě ti to vysvětlí." Pohladí mě po vlasech.

,,A-ale... Fajn... Ale zítra prosím. Je od toho i postel." Mavnu směrem k posteli. On se zaraženě otočí k posteli, zasekle se na ni dívá.

,,Fajn... Hned zítra ráno ti tam skočím." Řekne zaraženě a znechuceně... Já jen děkovně kývnu. On mi popřeje dobrou noc a jde zpět do ložnice. Lehnu si do postele a vezmu do ruky mobil.

V:Kájo, spíš?

K:Ne, nemůžu usnout, proč?

V:No...začala jsem krvácet tam...ty víš, a Matyáš  řekl že bys mi to měla vysvětlit spíše ty...

K:Asi vím co myslíš, ale nevím jestli je tohle zrovna téma, co by jsme měli řešit přes mobil

V:Zítra příjdu a vysvětlíš mi to, ok?