Mattemovi děti🥹💅🏻

4.

Káji pohled(mě):

Zase odešla... Aspoň budu mít klid...

Aghhhh není to moje máma, a ten druhý ani můj táta... Jsou to nevyspělé děcka, které jsou dementní... Jaké dementy napadne si hrát na mámu a tátu, a adoptovat si dvě holky....???

V děcáku bylo lépe, tam když jsem zdrhla... Nemohli mi nic udělat, bylo tam totiž tolik průšvihářu že jsem se mezi němi ztratila.

,,A dost." Vypískne někdo zamnou.

,,Copak mrakodrape? Nedosáhneš na mraky?" Uchechtla jsem se ironicky. A u toho ironicky rukou mávala do dýmu který šel z moji malé věcičky.

,,Ničí ti to zdraví.... Nechci aby jsi se výdavala s těma klukama." Vezme mi to z ruky a sedne si na Viki postel.

,,Za prvé, moje zdraví je moje zdraví, na to mi nešahej. A proč bych se s něma měla přestat výdat? Však s Viki byli kdysi nejlepší kamarádi. Tak se zase hoď do klidu." Zamračila jsem se na něj.

,,Ano 'byli' teď už nejsou, protože asi Viki pochopila že je něco špatně. Kde vůbec je?" Co říkám je to dement, celou dobu co mi povídal tak hnusně přeslazené slovíčka si hladil Viktorčiného plyšového medvídka. Oba dva jsou děcka.

,,Vadilo ji to co máš teď v ruce... Asi je v obýváku nebo u Vity." Protočim oči.

,,Přestaň nademnou protáčet očima. Mohla by jsi mít aspoň trochu respekt." Třískne s plyšákem o postel a jde ke dveřím.

Já jen mlčím a čumím do zdi

,,Nemáš náladu semnou konverzovat. Takže ti to řeknu tak jak semnou mluvíš ty. To co se stalo dneska, vlastně už včera, se nikdy už opakovat nebude." Zabodne do mě svůj ostrý pohled. Já jen opět vytáhnu mobil z kapsy a jdu na instagram.

,,Takže si rozuměla fajn." Mykne rameny a odchází z pokoje, nezapomene samozřejmě pořádně zabouchnout

Viki pohled

,,Co to bylo za ránu?" Zeptám se rozespale.

,,Nevím... Asi Maty dostal rapla." Více si mě k sobě přitiskne, a hladí mě po ruce.

,,Myslíš že se s Kájou pohádali?" Nakrčím na něj obočí.

,,Nevím..." Zamumlá a jeho prsty se mi zabořují do vlasů.

,,Asi jsem to na ní fakt neměla říkat." Vyděšeným pohledem se na něj otočím. On si jen otráveně povzdychne a opět si mě otočí zády. Začne mi na záda kreslit pro mě neidentifikovatelné obrazce.

,,Co když jí kvůli tomu vrátí Maty s Domčou zpátky." Zakloním hlavu abych se na něj mohla podívat. Fakt se s Kájou nemusíme ale zase si nezaslouží jít zpět do děcáku.

,,Ježíš Viki, nemůžu se soustředit na tvoje konspirační teorie když vedle mě ležíš jen v dlouhém tričku." Prohrábne si frustrovaně vlasy a sedne si.

Já se na něj jen ušklíbnu a též si sednu. V tom se ale ve dveřích někdo objeví

,,Viki už můžeš jít zpátky, vzal jsem jí to." Řekne Matyáš, který nevypadá moc nadšeně z toho že jsem tady. Já jen kývnu a vstanu.

I když sice trochu nerada tak opouštím pokoj. Jenom řeknu tiché ,,Dobrou." Oboum a jdu zpět do pokoje.

Když tam přijdu, Kája už spí.

Matyho pohled:

Vzbudil jsem se. Podíval jsem se na hodiny a bylo půl dvanácté. Vstal jsem z postele a vydal se do obývaku. Když jsem vešel dovnitř, u linky už byla moje drahá polovička. Zívl jsem a promnul si oči.