Mattemovi děti🥹💅🏻

59.

Viki pohled:

,,Tak ty jsi úplně vylízanéj!" Křikla jsem na Slováka který málem vykypal celé těsto na zem. Kája s Matym nás pobaveně sledovali.

,,Moc se nesmějte kokot- lidičky, taky máte hlad." Schytala jsem od Matyho menší pohlavek za jedno malé sprosté slovo.

Nevím kdo tu mluví jak dlaždič.

,,To ty si to posrala." Křikl Samuel když se z těsta stalo něco podobného jako sliz.

Zamračila jsem se a rovnou tu mísu s těstem vzala do záchoda. Z toho nic nebude.

,,Já nechci nic říkat, ale vy jste podělali i blbé palačinky." Zasmál se Matyáš a snažil se utřít stůl.

,,Ty jsi spálil čaj takže mlč." Zavrčela jsem na něj a opřela se o ostrůvek.

,,Hele ako, za mňa to mohlo byť ešte dobré, ty si to ihneď vyliala do hajzlu." Probodla jsem Samuela pohledem a ten ihned zmlkl.

,,Hele ale já mám hlad." Kňukla Kája a uraženě kopala nohama ve vzduchu.

,,Maty objedná pizzu." Mrkla jsem na Matyáše a popošla ke Káji. Ukázala jsem jí rukou ať jde ke mě.

Když jsme byli dál od kluků začala jsem.

,,Hele dneska musím už nakoupit dárky, zachvili jsou Vánoce. Tak jsem se jen chtěla zeptat co chceš koupit, abych to koupila." Zašeptala jsem k ní a ona kývla.

,,Hele, prostě ty kup Matymu, Vitovi a Domčovi, a zkus i za mě něco. A tebe a Sama nakoupím až se nějak dostanu ven." Zašeptala ke mě zpátky, já kývla.

Šla jsem do pokoje a cestou vzala i Rafa. Sedla jsem si na postel a napsala Petrovi.

Petr je můj nejlepší kamarád.

Viki: Hej krokodýle, dáme sraz za padesát minut před obchoďákem, musím nakoupit dárky ;)

Petr:Jasný;)

Oblékla jsem se a vyběhla na chodbu. Dala jsem vědět Domčovi a šla. Došla jsem k obchoďaku a hned se pozdravila s Petrem. Vydali jsme se dovnitř a přitom se bavili a smáli. Po asi půl hodině jsme se rozhodli jít na jídlo. Šli jsme po schodech, když v tom se ozval můj mobil. Vzala jsem ho do ruky a zvedla, když jsem zjistila že to je Kája.

„Ano, copak?"

„Mohla by jsi mi koupit čokoládu? Hoooodně čokolády. Prosím, mám na ní chuť. Koupila bych si ji sama, ale Matyáš mě nehodlá pustit ven, ani se Samem" Zasmála jsem se

„Jasný, a teď se věnuj Samovi"

„Co?" Vtom se ozval hlas

„Ďakujem srabe"

„Prosím" Zasmála jsem se a položila to. Došla jsem k Petrovi, který mezitím stihl objednat jídlo.

„Kdo to byl?"

„Co?"

„Ten hovor"

„Jo, jo. Kája chce ať jí koupím čokoládu a nějaké dárky"

„Aha, proč nešla taky?"

„Nemůže"

„Jak to?"

„Je pod přísným dohledem Matyho" Zasmála jsem se, když jsme si vzpomněla jak Matyáš vyšiloval, když mu řekla že jdeme do obchodu jen pro pár věcí.

„Není jí náhodou šestnáct?"

„Jo to je, ale podle Matyho by si měla odpikat trest za to co provedla"