Mattemovi děti🥹💅🏻

46.

Domči pohled:

,,Píči vypadni." Zvýšil jsem hlas, to sem ale dělat neměl jelikož mě více natáhlo. Dal jsem si ruku před pusu a opřel se o zeď.

Vita, který klečel u hajzlu, trochu zvedl hlavu. Jenže pak se mu najednou nafoukly opět tváře a hlavu strčil zpět dovnitř.

Sakra, běžel jsem ihned opět ke dřezu. Toto je tak vymrdana věc vám řeknu. Najednou se bytem rozeznělo chrastění klíču.

Když už jsem že zbavil toho svinstva tak jsem přešel do chodby. Otevřeli se dveře a v nich stal Maty, kterému už od pohledu bylo hrozně zle.

Chtěl jsem se ho zeptat jestli je v poho. On ale zavrtěl hlavou, nafoukl tváře a ani si nesundal boty a běžel do koupelny. Skvělý. Můj pohled se přesunul níž na brunetku. Byla úplně bledá a v ruce držela krabičku prášku.

Antibiotika nejspíš.

Vzal jsem jí za ruku a stáhl do vnitř. Ihned jsem zabouchl dveře jelikož v panelákové chodbě je vždy strašně chladno, ještě k tomu když už je období zimy a blíží se vánoce.

To mi připomíná že za chvíli bude mít Kája 16. Jo už z ní bude velká holka, to už vlastně je.

Viki má narozeniny až v červenci. Naštěstí.

,,Co u doktorky?" Chytl jsem jí kolem ramen. Ona mykla rameny a více zvedla ty léky. Já kývl jakože chápu a šel do kuchyně.

V tom z koupelny vyletěl Vita a ihned běžel k Viki. Tu si ihned stáhl do obětí, spíš jí tiskl jakoby jí chtěl prasknout.

,,Mám. Tě. Rád." Říkal po jednom slově mezi pusinkama které jí sázel do vlasů.

,,Já tebe taky." Zasmála se a opřela se o něj. Z koupelny vyšel Maty. Byl úplně bledý... Opřel se o zeď a ukázal na mě a Vitu.

,,Vy dva jedete k doktorce dneska odpoledne." Řekl rázně a přešel do kuchyně. My se na sebe s Vitou vyděšeně podívali.

Matymu začal zvonit mobil.

,,Ahoj Samo..." Řekl Maty hned po tom co zvedl mobil. My zpozorněli. V poslední době se moc nedělo že by Samo jen tak volal Matymu.

Vždy to byl nějaký průser.

,,Jak že je v nemocnici?" ,,Same můžeš mi to vysvětlit?!" ,,A to jsi na ní nemohl dát většího bacha?" ,,Fajn, dobře." ,,Vím ano pomohl si Viki já to vím, jen mě to vyděsilo." ,,No jo, musím tam jet to je jasný." Byla poslední věta kterou Maty řekl předtím než vypl hovor.

,,K-kdo je v nemocnici?" Zakoktala se Viki a zaraženě se dívala na Matyho.

,,Kája, bylo jí hrozně.... Musím tam jet." Přesunul pohled na nás.

,,Jedu s tebou!" Řekla Viki vyděšeně a běžela do chodby. Vita jí ale chytil.

,,Nepřipadá v úvahu, jsi nemocná. Bude v pohodě neboj se." Uklidňoval jí Maty když si všiml že se jí do očí vkradly slzy.

Vita si jí přitáhl do objetí.

,,Zajděte si k té doktorce, Samuel jí přijde sem pohlídat." Byla poslední věc co řekl a odešel.

Matyho pohled:

Dojel jsem k nemocnici a zaparkoval. Vystoupil jsem, popadl klíče a vydal se dovnitř. Naštěstí mi pro zatím bylo trochu lépe. Došel jsem dovnitř a zamířil k recepci.

„Dobrý den"

„Dobrý den, co se děje?"

„Jdu za svojí dcerou"