Mattemovi děti🥹💅🏻

50.

Viki pohled:

,,Slyšel jsi Vito, máš na ni dávat pozor." Řekla jsem a vstala z postele.

,,Ne kotě, řekl že na ní máš dát pozor ty." Nakrčil na mě obočí stejně jako Kája a Samuel.

,,To možná řekl... Ale já mu jdu pomoct najít Matyho. Přeci jenom, nějak mu to dokážu vysvětlit." Mykla jsem rameny a vyběhla z pokoje.

,,Okamžitě se vrať!" Křikla Kája, já protočila oči a opřela se o futra dveří.

,,Pejsku, hlídej." Zavelela jsem Vitovi. On se na mě překvapeně podíval.

Já rychle zavřela dveře a zamkla je tam. Promiň Kájo.

Ignorovala jsem křik mého jména a obula si boty. Zabouchla jsem dveře a běžela do ulic.

Když jsem v dálce uviděla Domču, potichu jsem zajásala. Přiběhla jsem k němu a poklepala mu na rameno.

,,Ehh... AAA! Viki, co tu sakra děláš?" Vyjekl a pak se zamračil.

Já se nevinně usmála, dala si ruce do kapsy a šla vedle něj.

,,Ty Matymu nevysvětlíš jak se Kája cítí... Já možná aspoň trochu jo." Řekla jsem zamýšleně. On si nejspíš uvědomil že mám pravdu a mlčky kývl.

Zkusili jsme park a klub. Byli jsme bezradní. Dominik se pak zarazil a řekl že možná ví kde je. Rychlou chůzí jsme přišli k zmrzlinovému stánku.

Seděl tam Maty, vypadal hrozně smutně a v ruce držel zmrzlinu... Která měla nejméně pět kopečku?!

,,Maty." Poklepal mu Domča na rameno. On jen zavrtěl hlavou a dál lízal.

,,Maty já vím že je to..." Neodopověděla jsem to protože mi skočil do řeči.

,,Ne nevíš! Jsi snad rodič?! Nejsi, je jí 16 chápeš to?!" Vyjekl a já nasucho polkla. Trochu mě vylekal...

,,A dost!" Řekl Dominik hrubě, oba jsme se na něj podívali.

,,Můžou za to oba... Ale Maty, teď už s tím nic neuděláme. Na potrat určitě nepůjde... Věř mi že to malé si zamilujeme... A budeme to brát úplně jinak." Řekl s nadějí v hlase a sedl si vedle něj.

,,I Káju to hrozně mrzí, Maty... Nenuť jí jít na potrat. Kája se cítí fakt hrozně... Prosím, odpusť ji to." Řekla jsem a slzy mi stékaly proudem.

,,Já jí nemám co odpouštět... To já se zachoval jak kretén, zbaběle jsem utekl. Mrzí mě to." Začal Maty plakat. S Domčou jsme ho obejmuli.

,,Pojďme domů." Zašeptal Domča. My jsme kývli.... Teda.... Maty mi dal ještě peníze na zmrzlinu a až potom jsme šli.

Káji pohled:

Seděla jsem na posteli s nohama u sebe a klepala se. Mám strach, obzvlášť teď v tomhle stavu. Zítra je vlastně zase pondělí, takže musím do školy. Hlavu jsem měla položenou na nohou a koukala do zdi. Vtom se otevřeli dveře.

„Jak ti je" Zeptal se Vita

„Už je to trochu lepší, ale mám pocit že za chvilku budu zvra-" To jsem nedořekla, protože jsem vyběhla na záchod. Vita přišel ke mě a podržel mi vlasy.

„Klid jo" Na to jsem nic neřekla a jen mu ukázala prostředníček. Vtom se otevřeli dveře Vitova pokoje a pak se ozval Sam.

„Ahoj" Řekl a zívl si

„Čau" Řekl Vita a zasmál se

„Kajka, dobrý?" Zeptal se Sam, po tom co jsem se opřela o zeď. Mlčela jsem