Mattemovi děti🥹💅🏻

55.

Matyho pohled:

Všichni jsme seděli u stolu a bylo ticho... Takové nepříjemné ticho.

Viki nejspíš mlčela, jelikož si Vita sedl vedle Káji. Vita nejspíš mlčel jelikož byl zařezany z toho co řekla včera Viki. A Kája mlčí kvůli Samovi.

Já mlčím kvůli dnešní nepříjemné schůzce ve škole... A Domča nejspíš mlčí kvůli tomu že nechápe proč mlčíme my.

,,Psal ti Sam?" Promluvil snad to nejhorší Dominik a podíval se na Káju.

Ta si zoufale povzdychla a obličej si schovala do dlaní. Já Dominika probodl pohledem.

Nevěděl jsem jak to ticho narušit. Nechtěl jsem tady nikomu ublížit.

Ke stolu přiběhl Raf, odbyl jsem ho s tím že mu nic nedám.

,,Kájo, víš že mě to hrozně mrzí. Ale... Sam je kokot, to přeci víš-" skočila mi do řeči

,,Ano vím, sakra přestaňte o tom mluvit!" Křikla a rukama si projela vlasy. Já pochopil že tohle teď rozebírat nebudeme.

Pohled jsem stočil na Viki. Jídla se ani nedotkla.

,,Ani ses toho nedotkla." Zabručel jsem. Ona se na mě ani nepodívala. Unaveně jsem si protřel oči.

,,Sníš to nebo budeš celý večer uražená?" Trochu na ní zvednu hlas.

Ona párkrát zamrkala. Jakoby se snažila udržet slzy. Všichni na ní přesunuly pohled.

Ona vzlykla a odběhla do svého pokoje.

,,Co to do ní vjelo?" Zamračí se Domča. Stále jsem sledoval místo, kam běžela.

Normálně by tam šla Kája... Jenže to by to nesměly být holky a furt se hádat. Vstal jsem a šel k ní do pokoje.

Seděla na posteli a dívala se do zdi, jakoby tam byl duch.

,,Nechtěl jsem na tebe zvedat hlas... Ale to v té škole mě fakt hodně naštvalo. Musíš mít určitý respekt." Promluvil jsem, ona se na mě jen podívala a kývla. Potom svůj pohled přesunula opět na zeď.

Fajn, takže takhle to asi nepůjde.

Sedl jsem si vedle ní.

,,Co se stalo?" Pohlédl jsem jí do tváře, která byla plná slz.

Utřela si je hřbetem dlaně a pohled sklopila na své nohy.

,,Jsem tu s tebou, všechno se dá řešit... Jestli tě mrzí to s tím Vitou a Kájou tak... Vůbec nemusí, myslím že Vita ani není nijak naštvanéj-" mluvil jsem pátý přes devátý.

,,Ne vůbec není naštvaný... Však se na mě dívá jak na vraha... Ale teď to není kvůli toho." Špitla. Dal jsem jí ruku kolem ramen a přitáhl si jí k sobě.

,,Povídej." Zašeptal jsem jí do vlasů.

Ona se ztěžka nadechla, a hlas se jí zlomil. Bylo jasné že o tomhle mluvit nechce.

,,Před školou, dneska stál... T-táta." Kňukla. Chvilku mi trvalo než jsem to pochopil.

Šokovaně a vyděšeně jsem se na ní podíval.

„A ty se ho bojíš, co?"

„Matyáši, skončila jsem v děcáku, protože nezvládli mojí výchovu. Aby taky jo. Jak chceš vychovávat někoho z koho nikdy nebude to co chceš..."

„Viki, co se dělo před děcákem. Proč by jsi měla být jako oni?"

„O...oni jsou vrazi...n...najemní vrazi. T...to oni m...možná z...zabili Káji r...rodiče" Rozbrečela se. Jen jsem se na ní podíval.