Mattemovi děti🥹💅🏻

65.

Matyho pohled:

Byli jsme u Dominikove rodiny, na stole přímo přede mnou ležely jednohubky, vypadaly skvěle. Už jsem se chtěl pro jednu natáhnout, ale...

,,To břicho se mi nelíbí, je větší a větší, jestli s tím miminkem něco není." Řekla Dominikova máma nepříjemně a já se málem udusil sýrem.

Podíval jsem se na Dominika a ten kývl.

,,No... Budou to dvojčata, má tam dvě děti." Neměl odvahu se nikomu podívat do očí a tak se díval do země.

Dívali se na nás šokované pohledy. No doprdele.

,,Jak je tohle možný? Jste vy normální?! Kolik té holce je?! 16, Dominiku zklamal si mě." Zavrčel jeho táta a vstal. Začal jsem hned argumentovat, tohle jsem nechtěl.

I Viki se to snažila zachránit a Kája vypadala že se zachvili zhroutí.

,,Nemůže za to Dominik. Je to moje vina, v poslední době vůbec nebývam doma." Snažil jsem se to zachránit a zatáhl jsem se za vlasy.

,,Ať se k tomu vyjádří někdo jiný." Podívala se jeho mamka na Viki. Kája seděla na židli jak hromádka neštěstí, Vita jí utěšoval a hladil jí po zádech.

,,Je to jeho chyba, v poslední době vůbec nebývá doma." Řekla Viki rychle a nervózně a já se zamračil. Co má se mnou za problém?

,,Nechte to tak, bylo to skvělý, Tučkovic, jedeme." Zvedl se Dominik a s Kájou šli k autu. Potom se zvedla i Viki a já vzal kluky a šli jsme. To je krásný den...

Káji pohled:

Vyběhla jsem ven a nasupeně začala kopat do kamenů. Zastavil mě až Maty, který mě zvedl trochu do vzduchu. Kopala jsem nohama a snažila se dostat ven.

„Klid" Řekl s potom mě položil.

„Proč mají furt potřebu se do mě starat doprdele? Co jsem jim udělala"

„Taky jim chvíli trvalo, než si na mě zvykli" Ozval se Vitaa, který se objevil za Matym.

„Jo ty inteligente, jenže tady nejde o ní, ale o tom co má v sobě" Řekla Viki, která mu položila ruku na rameno. Vita se na ní zašklebil. Podívala jsem se na Matyho. Přitáhl si mě k sobě.

„Hele, buď v klidu...víš když jsme jim poprvé řekli o Vitovi měli nejdříve obavy, ale později si na něho zvyklí a vzali ho...no a když jsem jim řekl o vás dvou, mysleli si že jsme blázni, když si chceme adoptovat dvě holky...pamatuješ přece tu věc s Viki...holčičí problémy. Mysleli si že dva kluci se přece nemůžou dokázat postarat o dvě holky v pubertě. A já jim chtěl dokázat že to zvládneme...no očividně ne"

„Maty ty za nic nemůžeš. Všichni víme že je to moje chyba. Kdybych se s tebou nikdy nepohádala a neutíkala, nestalo by se to"

„Tohle neříkej, jsi rozladěná a unavená. V autě si pospi, ano?"

„Pokusím se, můžu jet se Samem?"

„Samozřejmě že jo, ale k nám ano?" Cvrnkl mě do nosu.

„Jasně" Objala jsem ho a vydala se k Samovi.

„Jedeme?"

„Ideš so mnou?"

„Jasně" Zasmála jsem se a chytla ho za ruku. Usmála jsem se na Matyho a zamávala mu. Nasedli jsme do auta. Samo nastartoval a vyjel.

„Hele na první svátek jdeme k vám?"

„Mhm...mamina s Klárou to už chystajú od utorka večer" Zasmial sa.