Mattemovi děti🥹💅🏻

17.

Furt za mnou jde... Rychlým krokem utíkám chodbou... Jako by byla nekonečná. Není na konci žádné světlo. Ale taky jde poznat že tam není žádná zeď.

Proč mi to jen děláš Same? Proč mě naháníš všude kde se objevím?

Ozval se smích... Tohle je můj konec. Rychle se kouknu za sebe. Blíží se ke mě...

I když jsem tady obklopena tmou, jdou vidět jeho velké zářivé kukadla. A taky ty vlasy. Běží furt za mnou. Proč? Vždyť se nic zas tak hrozného nestalo... Neřekla jsem mu pravdu ano... Ale kvůli tomu nemusím takhle trpět...

,,Nehovoríš mi pravdu, klameš! Ako ťa mám mať rád keď mi nič nepovieš?" Rozkřikne se za mnou a slyším jak běží taky.

,,Odpusť mi!" Křiknu a běžím co nejrychleji můžu... Já před ním utíkám....

Najednou se zastavím... Propast... Nee doprdele.

,,Vopred neutečieš anorektičko! Neutečieš ani pravde, ktorú ja narozdiel od teba hovoriť viem!" Opět křikne. Otočím se a vidím že je u mě fakt blízko.

Ale já té pravdě utéct chci!

Nepřemýšlím a skáču dolů a pak je tma.

,,Dobrý den slečno, nevíte kolik je hodin?" Vyruší mě z mého vzpomínání na můj včerejší sen cizí hlas. Otočím se za ním.

Objeví se mi pohled na menšího, starého dědečka. Kouknu se mu do očí a on se vřele usměje. Já sklopím pohled k mobilu a podívám se na displej.

,,Je 2:18" řeknu, on jen poděkuje a jde pryč.

Nebudu lhát celkem mě to zaskočilo, když chlap osloví v noci malou holku. Ale asi v pohodě.

Ještě zamnou slyším houkání vlaku kterým jsem přijela... Trochu nadskočim. Nemám čisté svědomí... Ale tak to už asi víte. Okamžitě si dám vlasy do kapuce, kterou si dám následně na hlavu. Nebudu riskovat.

Jakže chodí gangsteři? Jo vlastně, hýbou se do boku a více vystrčí ramena. A ještě mají reprák... Který sebou ale nemám.

Celou cestu jsem šla tak jak jsem popisovala. Už od zkušenosti s Patrikem se celkem bojím. Vytáhnu klíčky z kapsy a potichu odemykám byt. Prosím ať mě nikdo neslyší...

Potichu vejdu dovnitř, sundám si boty a potichými krokem jdu do kuchyně.

Proč je tu rozsvíceno? Sakra. Rychle se zajdu schovat za sloup který máme mezi přechodem z kuchyně do obýváku.

,,Kájo? Jsi to ty? Tohle není vtipný..." Řekne dívčí hlas... Uff žádný Matyáš. Potichu vyjdu z poza sloupu a podívám se na malou, rozespalou brunetku.

,,Promiň nechtěla jsem tě vyděsit." Hlasitěji zašeptam a jdu k ní.

,,Co tu děláš?" Vyjeveně se na mě podívá. Já se jen uchechtnu. Vím asi to není vtipné, ale její výraz mluvi za vše.

,,Neboj řeknu ti to... Jen neříkej to Matyášovi, ani Dominikovi... Nejlépe ani Vitovi." Kouknu se na ni prosebně. Ona jen nepatrně kyvné.

,,Počkej, tak mi to radši řekni v pokoji... Nepotřebujeme snad dostat seřvané za to že ještě nespíme." Zašeptá a otevře lednici. Já jen kývnu.

,,Proč vlastně nespíš ty?" Zeptám se abych trochu odvrátila téma.

,,Ani nevím... Byla jsem vzhůru do půl noci než Stein vydá album a pak ho poslouchala tři hodiny v kuse... A pak mi vyhládlo." Zasměje se a já s ní.