Message h.s. (czech)

Hzz: Řeknu ti kdo jsem.....

,,Harry se to nesmí dozvědět víš jak by vyváděl? " sykne.

,,A proč? Vždyť mě stejně nemá rád."

,,Ne ? Nemá? Bože holka, on nebyl nikdy milý k holkám. Když nepočítám nějaké fake vztahy například s Taylor Swift nebo tak" On to byl fake vztah?

,,No a? Tak je ke mně v poslední době trochu milý a co? To nic neznamená."

,,Prostě mu to neříkej jasný? Já to Harrymu řeknu sám."

,,Co mi řekneš sám?" promluví chraplavý hlas a mě naskočí husí kůže.

,,Nic" řekne zároveň s Niallem. Stejně ale nechápu proč vyváděl. Nic se mu nestalo. Že bych se Harrymu líbila? Huh, kecy, kecy, kecy. Je to ...něco jako kamarád, který je spíš ten vzdálený kamarád, se kterým se až tolik nebavíte a nekomunikujete spolu ani přes net ani nijak jinak.

Z focení sme se vrátili kolem 16:00, takže jsem si jen pokecala s Perrie. No dozvěděla se i o té večeři s Mikem. První z toho nebyla moc nadšená, ale potom se mě začala vyptávat na různé blbosti. Ne, neměla sem na to náladu a proto jsem se vymluvila na to, že jsem unavená a musím si jít lehnout. Což jsem taky udělala. Ale byl tu jiný důvod. A ten důvod je prostý HAROLD. Teď tu ležím, nevím jak dlouho, v mobilu mám puštěnou písničku od Taylor Swift s názvem I Knew You Were Trouble (btw. ano, oprvadu ji poslouchám i ted normálně, já vám říkala, že s tou story žiju :DD jo a taky přemýšlím na HAROLDEM, je strašně nevypočitatelný, kor v téhle story, jo a tu písničku stranšněěěé moc miluju :DD A Tay taky :D ) a přemýšlím nad tím stvoeřním. Opravdu nevím co si mám myslet. Podle toho co mi Niall říkal, to vypadá jako by mě měl Harry rád a že bych se mu líbila, v podstatě by tomu odpovídalo i to jak se na mě díval a jak mi řekl, že mám krásný a opravdový úsměv, když jsem se mu šla omluvit. Stále si , ale nemyslím, že bych se mu mohla líbit nebo něco takového. Možná si jen uvědomil, že jsem kamarádka a že na mě nemusí být hnusný nebo na mě narážet. Ale kdyby to byl kamarád, tak by mu neměla vadit, ta skoro pusa s Mikem a ta večeře s ním. Je to strašně divné, nevím co si o tomhle všem mám myslet.

A teď Hzz. Co se děje s naším psaním v posledních dnech? Nic. Možná to někdo chápe jakože je vše v normálu, ale když říkám nic, tak to znamená že si nenapíšeme ani to blbé ahoj. Štve mě to? Ano a hodně. Proč? Vlastně ani nevím. No dobře, tak si nalhávám, že nevím. Ano, mám ho ráda a to hodně. Je mi jedno kdo to je. Mám ho ráda, možná i něco víc. Nevím. Asi jo. Vlastně nevím, ale znáte takový ten pocit, když vám na mobilu vyskočí okýnko, že vám někdo napsal a vy zjistíte, že je to někdo koho máte až moc rádi a takové to, jak ve vás uplně pichne a zahřeje u srdce. Potom když si čtete, co vám ten dotyčný píše nebo mu odepisujete, tak se u toho prostě musíte usmívat jako magor. Už nespočetně krát jsem se při tomhle všem přistihla, vlastně si připadám jako zamilovaná puberťačka, moment, já jsem puberťačka. Ale jsem zamilovaná? Toď otázka. A teď? Teď mi všichni poraďte co si mám o tomhle všem ksakru myslet? Kdo má tohle všechno sakra furt snášet. Tolik pocitů kvůli dvou kluků jsem ještě oprvadu neměla. A to to sou jen dva kluci. Možná, že kdyby to byl jen jeden kluk, tak by to bylo jako v těch romantických filmech : Neznali se....Poznali se....Nesnášeli se....Zamilovali se.....Nesnášeli se.......Zase se milovali.......Zase se nesnášeli.....Pak spolu měli děcko......Zazvonil zvonec.........a Romantického, nereálného filmu byl konec. Takhle je to ve všech romantických filme. Obě dvě postavy moc dobře ví, že se milují, ale i tak musí hrát uražené a naštvaně. Přitom se po asi dnu začnou někde zuřivě líbat, budou mít sex, pak se zase něco zvrtne a znovu budou na sebe naštvaní ale furt zamilovaní, no a pak se zjistí, že je ta holka těhotná a to je donutí dát jejich city napovrch, tedy již řečenou láskou. Jen je divné, že nikdy neřeknou jestli to bude holčička nebo kluk. Já bych chtěla holku i kluka. Vlastně bych chtěla mít strašně velkou rodinu. Chtěla bych mít tak 5 nebo klidně i víc dětí. No spíš bych chtěla mít 6 dětí. 3 Holky a 3 Kluky. Jedna holka by se jmenovala Darcy. Proč Darcy? Protože když jsem byla malá, tak jsem měla panenku. Byla to obyčejná panenka, která měla krásné a dlouhé vlásky. Jednou mi ji ale matka vyhodila, protože byla moc obyčejná. Byla to moje jediná kamarádka a ona mi ji vyhodila. Od té chvíle si přeju mít Miminko, holčičku se jménem Darcy, zbytek mi je jedno, ale musím mít aspoň jednu holku. Slíbila jsem si to a já sliby plním.Dokonce by mi nevadila ani adopce, ale myslím, že je lepší když je každé dítě u svých vlastních rodičů. Když jsme u těch rodičů, celkem by mě zajímalo jak se má taťka. Docela mi chybí. Teď když se matka někde léči, ikdyž nevím jestli se z té její demence někdy vyléčí,nemám u sebe nikoho kromě 5- ti magorů a jedné holky, která chodí jedním z těch magorů a mám vážné obavy, že začíná magořit taky, což je strašně ironické a vtipné zároveň. Každý den vidím, jak je jim víc a víc podobná.