Message h.s. (czech)

EPILOG 3

Pohled 3. osoby

Harry sedí na jeho křesle. Vedle něj se nachází ještě jedno, naprosto stejné, křeslo. Před křesly je menší stolek, na kterém se nachází hrnek a v něm Harryho uvařený čaj, který již vychladly. Každý starý člověk hodně zapomíná. A tak není divu, že Harry zapomněl na jeho uvařený čaj a spousty dalších věcí.

Mlčí, nic nedělá. Jen točí jeho palci v prosti směru a přemýšlí. Přemýšlí o žiovtě.

Harry zapomněl na jednu docela důležitou věc.

,,Dědooo!" začnou křičet vnoučata a utíkají z vchodových dveří rovnou ke jejich dědečkovi, který stále mlčky sedí. Chvíli mu trvá, než si uvědomí, co se děje.

,,Ale, čaute prckové. Tak dlouho jsem vás neviděl. Hodně jste vyrostli. JSem tak rád, že jste tady a není tady takové ticho." Začne mluvit a objímat svoje vnoučata.

,,Tati, tak si pusť rádio. Vždyť jsem ti už ukazovala jak na to," řekne mu Darcy.

,,Och, já a ty vaše přehnaně moderní technologie. Nerozumím tomu. Navíc, dnešní písně nemají vůbec žádný smysl. To za mých mladých let jsme zpívali aspoň nějaké smysluplné písně a odkrývali naše city."

,,Tati je jiná doba" Odpoví nejmladší ze synů.

,,No. Pojďte všichni za mnou. Budeme si vykládaz. Chci abyjste byli, co nejvíc se mnou. Prosím" Řekne Harry s opravdu roztřepaným a chraplavým hlasem. Chce s nimi být, co nejvíc to jde. Ví, že už je hodně starý a o jeho zdraví ani nemluvě. Občas mu vypoví hlasivky, ale kdo by se tomu divil při jeho věku 84 a dřívější pěvecké kariéře.

,,Dědečku, prosím povídej nám o babičce." Vnoučata, i jejich rodiče, milují, když Harry vypráví o jejic babičce a mamce, Lillien. Všichni ji moc milují.

,,Lillien," zašeptá Harry a podívá se prázdné křeslo, které je vedlo jeho křesle. Na křesle je stále vyseděný malý důlek a na opěradle je připlá její fotka a možná se tam nachází i pár jejích bílých vlasů, které tam zůstaly, když tam ještě sedávala.

Harry pohladí křeslo velde něj a s úsměvem vpluje do jeho vzpomínek na jehoživot s Lillien.

,,Co bych vám měl povídat? Vždyť už jsem vám všechno řekl. To jak jsem se poznali, bylo to hodne složité. Hlavně to naše textování. Ach, jak mi to chybí. To jsem byli ještě mladí. A vyprávěl jsem vám i náš konec. To, jak Lillien odešla tam nahoru, do nebíčka." Přo vzpomínce na její smrt, se Harrymu vytvořila v levém oku slza. Proč v levém? Asi protože je to strana, kde se nachází srdce a ta slza vycházela právě z jeho srdce.

,,Tati? Pamatuješ si, jak jste s mamkou skoro rozvedli? O tom nikdo pořádně nic nevíme."

Chvilku trvalo, než si staroušek vzpomene, ale nakonec se mu přeci jen podaří.

,,Uh. No. Musím unzat, že já rodinu zanedbával, v té době docela hodně. Ale abyste to pochopili, děti moje, dělal jsem projekt pro Lillien k našemu kulatému 20. výročí. Nechal jsem pro ni stavět sirotčinec, který si vždy tolik přála. Vylo to oprvadu náročné a když jsem jednou našel rozvodové papíry, tak jsem naprosto vybuchl. Já se pro ni tak snažil a ona chtěla konec? Hodně jsem se na ni naštval. Ale když nad tím tak přemýšlím, možná jsem byl vážně trochu nepozorný vůči ní, vůči vám. Potom jsme s dětmi, klukama z naší skupiny, o kterých jsem vám už taky říkal, a jejich přítelkyněmi. Tam jsem se choval taky hodně uzavřeně a arogantně. To vím. Po jisté době si asi Lillien uvědomila, že mě miluje a unáhleně se rozhodla. Teda pochopil jsem to z toho, co mi říkala. Omlouvama se mi, že ji to mrzí, že mě miluje. V té chvíli jsem byl tak udivený, že jsem jí nemohl ani normálně odpovědět. Ptala se mě, jestli má u mě šanci a já jí jen zazpíval kousek naší písničky Over Againg, protože jsem jí nedokázal normálně odpovědět. Naše výroči bylo přesně tři dny potom. A já jí dal klíčky od toho sirotčince. Pamatuju si, jak strašně brečela a mě to hřálo u srdce, protože jsem věděl, že to byly slzy štěstí. Já od ní dostal nové auto. Fakt hodně dobré auto. Tak nějak jsme začali od začátku. Začali jsme opět spolu 'randit', ale hlavně jsem byli tou velkou rodinou, kterou jsme chtěli být už na začátku prvního těhotenství. Byli jsme a stále jsme velká ikona šťastné a láskyplné rodiny. Lillien je láska mého života. Miluju ji. Ale, skakra, tak strašně moc mi chybí. Chtěla bych být s ní a políbit ji. Chtěla bych ji obejmout a už nikdy ji nepustit, protože bez ní to nejsem já a beze mě to není ona. My dva jsme dohromady něco, ale sami jsme nic. Jen bych ji chtěl ještě jednou vidět a být s ní. Aspon na pár sekund slyšet její hlas a říct jí ještě jednou, jak moc ji miluju."