Message h.s. (czech)

Já jsem Hzz

,,No víš, půjdu do italské restaurace."

,,Oo to se ten Hzz musel hodně snažit ne?" zasměje se.

,,Ne, já tam jdu s Mikem" Perrie se na chvíli zasekne a snad ani nemrkne. Potom těžce vydechne a pokračuje v práci.

,,Huh, aha. Já...Já myslela, že půjdeš radši s Hzz. Že ho máš víc než ráda a že chceš vědět kdo to je"

,,No to jo, ale on ..mohl mi to říct kdykoli a neřekl, najednou když jdu s někým na večeři, tak mi napíše, že mi řekne kdo to vlastně je a je to v ten stejný čas. Je to na nic já vím, ale já tu večeři slíbila Mikovi dřív. A mám Mike ráda. Ale hlavně vím s kým jdu. Perrie se k tomu už vůbec nevyjadřuje, jako by jí to vadilo, nebo jako by mi něco tajila. Možná se mi to jen zdá a ona se soustředí na můj make-up.

Vlasy mi Perrie vyžehlí a zalakuje. Obleču se do oblečení, nasadím naušnice, obuju boty a teď u jen čekat 5 minut. 5 minut mě rozděluje od mého možná nejlepšího a možná nejhoršího rozhodnutí v mém životě. Rozhodnutí se jménem Mike.

Uslyším motor auta. Mike. Je tady. Rozhodla jsem se správně? Jo jasně. Možná. Nevím. Sakra!

Zazvoní zvonek. Teď je ten moment, kdy můj život půjde buď dobrým a nebo špatným směrem.

,,Miku, Ahoj" usměju se na Mika , který stojí ve dveřích s kyticí rudých růží.

,,Ahoj princezno" podá mi kytku a já ji následně položím na stůl do vázy s vodou. Mike mi říká princezno, Hzz mi říká, že jsem víc než princezna, že jsem královna. Ale to nic neznamená. Mike mě pozval dřív, a proto jsem si vybrala jeho pozvání. Je to zdvořilé.

,,Takže do jaké restaurace pojedeme? Nebo teda spíš kde ta restaurace je?" už asi 5 minut sedíme s Mikem v autě. Kromě rádia je tady naprosté ticho. Takové to trapné ticho.

,,No jak už jsem říkal, tak pojedeme do italské restaurace, je to asi 15 minut pěšky od přístavu." usměje se.

,, Jo díky za inofrmace"

,,Heh..tohle je dost divý že?" promluví do ticha Mike.

,,Co?" Co tím myslí?

,,No my dva teď půjdeme spolu do restaurace na večeři a měli by sme se bavit a smát se. Ale to my neděláme, jen tady sedíme a mlčíme. No jako, já přemýšlím. Nevím co děláš ty teda asi se nudíš co?" Přemýšlím. Nad tím co jsem kdy udělala, nad mýma chybama a mým životem. Ne, nenudím se, ale myslela jsem že se budeme smát tvým vtipům

,,Já, já taky přemýšlím"

,,A o čem?"

,,o tom jak velký hovno jsem dneska vykakala na záchodě, dalo mi to hodně zabrat" Mike se na mě podívá s překvapeným výrazem. Já svůj kamený výraz neudržím a rozesměju se. Mike se taky trochu zasměje, ale nic moc.

Ono se to nezdá, ale ta cesta nám zabrala půl hodiny, což znamená, že je osm hodin. Právě teď na mě čeká na nějaké lavičcce kluk, kterého jsem chtěla vždycky poznat, kluk, který mě rozesmál, naštval i rozplakal. Kluk, který tu byl se mnou v tom nejhorším. Neudělala jsem chybu, když jsem šla radši s Mikem? Možná jo, možná ne.

Já i Mike vylezeme z auta. Kupodivu, tady nejsou žádní novináři. Uf. Jdeme do restaurace s názvem Italské speciality. Zní to zajímavě. Restaurace vypadá z venku velice pěkně. Nmyslím, že je to taková ta moc luxusní restaurace, dokonce tady není ani moc lidí. Za což jsem velice ráda. JE to taková menší, útulnější a přitom krásná restaurace.