Rafael a Já (CZ)

14. Mac Alpin

~~~ Twenty one pilots - Fairly Local ~~~

Zdá se mi to? Nebo opravdu řekl tu pitomou větu a zmizel? Ne. Nebyl tu. Opravdu odešel. Před chvílí jsem po něm nepopiratelně toužila a teď bych ho nejraději za jeho chování zamordovala na místě. O tom jsem si ale teď mohla nechat tak akorát zdát. Což jsem tak i tak dělala celou dobu od té chvíle, kdy do mě poprvé zabořil zuby. Dneska to poněkud okořenil, ale já si nestěžovala, ba naopak, proč to tak přerušil? Co mu zas přelétlo přes nos? Ještě stále jsem stála na tom samém místě, kde mě nechal a třásla se odeznívajícím vzrušením. Nikdy jsem si tak neužívala něčí ruce na mém těle a rty na mých, nikdy jsem necítila tolik vášně. Měla jsem několik vztahů, ale ani jeden z mužů by se nemohl vyrovnat tomuhle upírovi. Možná to všechno zpestřoval ten pocit nebezpečí.

Problém byl v tom, že se mi to líbilo až moc. Neměla bych se nechávat tak unést. To není normální. Měla jsem si vzít ten deník a pustit se do čtení, a ne ho prosit o to aby se ze mě napil. Chovám se jak nějaká krvavá poběhlice. Protočila jsem sama nad sebou oči. Prvně div neprohodím jednoho upíra zdí a toho druhého nutím do pití své krve. A to ještě nepočítám tu fyzickou přitažlivost, nebo jak nazvat ty šílené pocity doprovázející jeho krmení na mě. Nevyznám se v sobě. Mám teď ve všem zmatek. V tom co jsem, ve mých vlastních pocitech a v celém mém životě. Nevím si s tím rady. A tenhle upír mi to vůbec neulehčuje. Komplikuje mi to svou vlastní složitostí. Potřebuji ho pochopit a musím ho přesvědčit k tomu, aby se mi svěřil se svým životem. Doufala jsem totiž, že by mi to mohlo pomoci se v sobě zase vyznat. Dostat z něj tyto informace, teď bude můj prioritní úkol. Chtěla jsem se na to zaměřit už dneska, ale trochu mě sebral jeho nečekaný polibek. Takže mi to moc nevyšlo.

Ach, sakra. Potřebovala jsem nad ním přestat přemýšlet. Mám práci. Zjistila jsem totiž, že mi tu Rafael nechal ten deník. Tak jsem si teď sedla do křesla, kde jsme před chvíli dělali s Rafaelem krvavé orgie. Vzala jsem do ruky už skoro rozpadlou knihu. Měla tvrdé desky, ale potrhanou vazbu. Na obálce byly různorodé ornamenty. Otevřela jsem ji. Stránky byly zažloutlé a ztvrdlé. Na úvodním listu bylo jméno.

Tato kniha je majetkem Elizabeth Mac Alpin.

Mac Alpin? Počkat! To jméno znám. Tohle jméno je světově známé. Pro Skoty je tohle jméno posvátné. Já jsem byla Skotka. Narodila jsem se tam. Moji rodiče tam bydlí. Miluji ho. Kenneth Mac Alpin je považován za zakladatele Skotska. Elizabeth? To musí být jeho dcera! Rafael má deník dcery zakladatele Skotska? Kde k němu přišel? Tenhle deník je starý tisíce let. Tahle kniha by teď byla neobyčejným skvostem v památkách. Měla by se vystavovat v muzeích.

Místo toho ji mám teď já. V hrudi se mi vzedmula vlna vzrušení. Poposedla jsem si a otočila stránkou. Při začátcích knihy, bych řekla, že Elizabeth bylo kolem 18 let. Popisovala události, kdy si její otec zrovna podmanil a založil Alba. Ona ke svému otci vzhlížela, jako k modle. Byla na něj pyšná a to rozhodně měla na co. Vždyť jeho jméno je teď známé každému Skotovi. Bylo to divné pročítat si stránky o historii mé země. Tahle kniha rozhodně nepatří do mých rukou, ale nějaké oprávněné osobě z muzea. Tenhle detailní popis historie by byl velmi cenný. Nicméně jsem potlačila nutkání se zachovat správně a četla dál. Psala, že s otcem cestovala po všech různých provinciích království. A pak jsem narazila na to, co se podle Rafaela bezprostředně týká mě. Což teda pěkně trefil.