Rafael a Já (CZ)

20. Cesta do Hlavního města Upírů

~~~ Memphis May Fire - Miles Away ft. Kellin Quinn~~~

Uběhl už něco přes jeden týden. co jsem tu ve Skotsku a společně s Rafaelem obýváme dům mých rodičů. Snes ráno jsem mamce a tátovi oznámila, že se s Rafaelem vytratíme zítra po poledni, kdy nám letí přímý let do Glasgow. Ale rodičům jsem řekla, že se vracíme do Londýna. Nechtěla jsem jim lhát, ale situace to vyžaduje. Už tak měla mamka připomínky na moje zdraví. Z části to bylo asi tím, že jsem trochu pobledla a to hlavně ze ztráty krve. I přesto, že jsem Rafaela k pití musela skoro přemlouvat a pil ze mě jen každý druhý den. Musím říct, že jsem se na každý takový den přímo těšila. Tohle pravidelné věnování krve se pro mě stává stejně tak nezbytně potřebné, jako pro něj nutnost pít krev. 

Necítím se ale tak špatně, jak vypadám. Jako by si na to moje tělo začalo pomalu zvykat. Za což jsem mu byla nesmírně vděčná. Rafael, ale nevypadal moc nadšený mým stavem. Sice nic neřekl, ale viděla jsem to na něm. Pokaždé, když se ze mě napil, jakoby toho litoval. Ale to neměnilo nic na skutečnosti, že je  to pokaždé snad ještě větší rozkoš než předtím.

Naštěstí ani táta ani máma nezjistili pravou příčinu mého pochybného vzezření. Nosila jsem dlouhé svetry a mikiny. Moje kousance se sice hojily rychle, ale už jsem měla tolik ranek, že jsem o tom přestávala mít přehled. Rafael mi řekl, že mi dá napít své krve, abych s tím neměla problémy, jak jsem to měla naběhle a přecitlivělé, ale odmítala jsem to. Během týdne jsem s Rafaelem podstoupila několik dlouhých, zajímavých rozhovorů. O  tom, co obnáší upíří život, jaké jsou jeho výhody a nevýhody. 

Musím říct, že když jsem si myslela, že je nesmrtelný život vampýra jednoduchý. Tak to byl omyl. Říkal, že teď je možná o něco lehčí, než býval. Dřív lidé na upíry věřili víc než teď. Bylo složitější zamaskovat svoje krvavé činy. Dřív také bylo více divokých, což byl problém pro obě strany. Jak pro lidi, tak upíry. Divocí byli neřízení, necivilizovaní netvoři. Sice měli stejné prokletí v potřebě krve, ale tam se veškerá podobnost s jejich potomky končí. Potomky myslím nynější upíry. Ti nejstarší upíři, mezi které se počítá i Rafael, jsou takzvaní potomci. Divocí jen málokdy chtěli, aby z jejich řádění zbyli normální upíři. Ale jak sem řekla, divocí jsou zaměřeni jen na lov. Jejich život se skládá z krve a jak se k ní dostat. Nezáleželo jim až tak moc na tom, jakou spoušť po sobě zanechají. Proto se o jejich vyhubení snažili všichni. 

Rafael mi vyprávěl o tom, jak se stal hlavou jedné takové skupiny ve středověku. Sice to říkal neutrálně, ale já v každém jeho vysloveném slovu cítila zášť vůči divokým. Udělali z něj nemrtvého a zabili jeho rodinu. Rozhodně se to dalo klasifikovat jako msta. Divocí jsou prostě jen zvířata, nelze je ovládat. A proto jich je teď tak málo. Ten, na kterého jsme narazili v Hyde parku, byla výjimka a ještě k tomu lovící o samotě. Divocí byli známí lovem ve skupinách. 

Přes divoké jsme se dostali k jeho další upíří věci. Vysvětlil mi celou tu složitou hierarchii jeho světa. Ti upíři, kteří nejsou potomky divokých, jsou normální upíři přeměnění stejně normálními a tak dále. 

Popsal mi i proces proměny. Bylo to o něco složitější, než to dělají divocí. Člověk se musí napít krve upíra. Musí mít jeho krev v oběhu, jinak by proměna nemohla proběhnout. A pak musí upír pít z toho člověka, dokud ho nevycucne skoro do sucha. Tak aby se ten člověk ocitl na pokraji smrti. V tu chvíli se lidské tělo mění na upíří a to trvá několik hodin. Rafael mi prozradil, že to doprovází nesnesitelná bolest. On ji nepoznal, ale viděl nesčetněkrát, jak se lidé z té bolesti kroutili v agonii. Celá lidská konstrukce se mění, takže není divu, že to bolí. Neuměla jsem si to ale představit. Upíří krev v podstatě léčí a mění celou lidskou konstrukci, ty oči, zuby, společně se sílou a rychlostí, schopností nátlaku. A nakonec změní naši auru. Takže to pravděpodobně musí to být děsivá muka. Proto jsem odmítala pít jeho krev, ze strachu, že bych se nějakým nedopatřením začala měnit v upíra. Rafael říkal, že by to nedovolil, nepije ze mě tolik, aby se to mohlo stát.