Rafael a Já (CZ)

21. Hell's Hole

~~~ Nová postava ~~~

~~~

Přistáli jsme. 

Popravdě, kdyby ten let trval déle, bůh ví, co by se všechno stalo. Jak to, že všechno co znám o upířím světě, dává s Médeou úplně jiný smysl. Objevuji s ní úplně nové věci, i ty co už jsem dělal tolikrát. 

Ta alkoholová, krvavá smršť šla úplně mimo mé chápání. Asi takhle se cítí feťák, když si dá svoji dávku. Před očima mi tancovaly všechny různé barvy a hlava se mi vznášela v oblacích a to doslovně. Jako v jiné dimenzi. Její aura se alkoholem otupila, společně s její mocí. Nevím zda to byl dobrý, nebo špatný vývoj situace.

A teď se mi ji podařilo přesvědčit, aby si vzala moji krev. I když jsem její chabý odpor mohl přičítat bolesti hlavy, která jí k tomu donutila. Vím, jak se jí to příčilo ten den, kdy jsme se poznali. A teď k tomu přibylo to vědomí, že podstupuje jisté riziko v podobě možnosti, která se týkala přeměny v upíra, po čemž jistě netoužila. Aspoň už jí to nepřišlo tak špatné a ohavné. Ba naopak. Potěšilo mě její nadšení. Pozoroval jsem ji při tom, jak si přiložila moje zápěstí ke svým rtům. Místo toho, aby se rovnou napilo, jazykem slízala všechnu krev okolo a pak si dopřála několik doušků vytékající tekutiny. Nikdy jsem neviděl nic žhavějšího.

Zahnal jsem dvoje myšlenky do pozadí a podíval se ven na ranvej. Glasgow se rýsovalo v dálce. Je to jedno z těch měst, ve kterém je nejvíce upírů. Většinou se upíři schovávají ve velkých městech, je tu větší možnost nepozorovaně se nakrmit, tak aby si toho nikdo moc nevšiml. Jistě, že existuje nátlak, ale tak je to nejlepší. Jeden čas jsem se sem rád vracel, ale nikdy jsem tu nezůstal moc dlouho. Padalo tu na mě moc vzpomínek a ta zatracená vina. Takže jsem se vždy brzy zdekoval. Už je to víc než 200 let co jsem tu nebyl, ale až na nespočet moderních budov, se skoro nic neměnilo.

Nacházel se tu vyhlášený klub. Známý byl tím, že byl přímo pro náš druh. Každý večer jsou majiteli podniku nalákány do klubu skupinky lidí. Ti pak slouží jako občerstvení pro hosty. Když jsem tu byl já, klub se teprve rozjížděl. Ale podle toho, co vše jsem se o tom místě doslechl, si klub vede víc než dobře. Takových míst po světě existuje několik, ale ne zas tolik, aby to vzbudilo podezření.

A právě do tohohle chci jít. Všichni ten klub znají, upíři v něm se znají taky navzájem. Mohl bych tam narazit na Adama. Je to takový všeználek, ale má hodně kontaktů. Mohl by něco vědět, něco co by nám mohlo pomoci v dalším hledání.

Jen si nemyslím, že bych s sebou měl brát Médeu, i když jsem jí řekl, že to bude nebezpečné, ale nejsem s jist tím, jestli dost dobře pochopila, co to slovo znamená. Je mi jasné, že jak vkročíme do toho klubu, všichni rozeznají její moc. Nebudou vědět co je zač, ale bude je automaticky přitahovat. A ta představa se mi nelíbila. Vystavit jí celé hordě upírů? To by pravděpodobně nedopadlo moc dobře. Ale jak ji přesvědčit, aby to nechala na mě? Svojí sílu jsem na ní použít nemohl, ať už nátlaku, nebo fyzickou. Asi by mi to pěkně ukázala.

Myšlenky se mi stočily k tomu, co se událo v ten jeden večer u ní v pokoji. Náš polibek a  pak vše, co jsem jí o sobě pověděl. Vše co mě tížilo. Sice jsem se nezbavil trýznivé viny, ale to že jsem jí to řekl, jakoby část toho břímě zmizela. Bylo to všehovšudy poprvé, co jsem se takhle svěřil. Nebylo to zas tak hrozné, jak jsem si představoval, ale ukázal jsem tak trochu svoji zranitelnost a doufal jsem, že toho nebudu litovat. Uspokojil jsem její zvědavost a myslím, že i starost o mě. Ale tím to všechno začalo.