Rafael a Já (CZ)

29. Plán

~~~ Avril Lavigne - Let me go ~~~

Ta večeře byla ještě šílenější, než jsem si vůbec představoval. Jediným Sereniným záměrem bylo, nám ukázat, jakou moc nad námi má. Že mi jsme jen její loutky a jak ona zatahá za nitky, mi uděláme přesně to, co chce. Proto jsem šel za Gabrielem, když mě vyzvala. Kolem dokola v sále bylo tolik bojovníku, že kdybych prokázal jen sebemenší náznak odmítnutí, už by se ke mně hnali. Na druhou stranu, dostal jsem příležitost konečně Gabrielovi ukázat, že moje výhružky nejsou tak plané, jak si prvně myslel. To jsem mu dokázal, hned jak pocítil, že vládnu mečem stejně dobře jako on. I když jsem ho v ruce nedržel hodně dlouhou dobu.

Všechny lekce co jsem absolvoval s otcem, se mi v hlavě vybavily, jako by se to stalo včera. Vzpomněl jsem si na souboje, které jsem vyhrál i potom co jsem se stal upírem. Bojovat s Gabrielem byla dobrá zkušenost. Zdá se, že on byl opravdu voják. Je velmi rychlý a zdatný. Ale i tak si ho nedokážu vybavit. Pochybuji, že jsem ho znal. On mě možná znal, ale jen od vidění a jediný jeho problém byl, že on stál hodně hluboko ve společenském žebříčku a to ho žralo. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Každopádně, dnes se hodně snažil, aby mi co nejvíce ublížil. Celou dobu jsem měl na paměti, že mám v rukávu eso. Mohl jsem ho kdykoliv zabít, připraveným kolíkem. Ale když jsem chtěl využít příležitosti, Médea mě zastavila. Zastavila nás oba. Byl jsem naštvaný, že mě neposlechla a nedržela se v ústraní. K ještě větší smůle jsem byl odveden pryč. Takže netuším, co se dělo potom.

Před nějakou dobou jsem slyšel na chodbě rychlý běh a pak se otevřely protější dveře. Museli sem přivést Médeu. Bylo to asi půl hodiny po tom, co jsem se vrátil já. A neměl jsem z toho dobrý pocit. Necítil jsem totiž její auru. Byla zase pryč. Co se tam stalo? Nedokázal jsem už dál vydržet v nevědomosti. Shodil jsem ze sebe potrhané oblečení a rychle se převléknul. Kolík jsem schoval pod deku v posteli. Pak jsem přešel ke dveřím a zabušil na ně. Okamžitě se v nich objevil jeden ze strážců. Pamatoval jsem si ho. Stál v sále při večeři. Vrhnul jsem jeden pohled za jeho postavu. Její dveře byly hlídány.

„Můžu ji vidět?" zeptal jsem se. On se na chvíli zatvářil trochu pochybovačně, pak se ovládl.

„Nemyslím si, že je to teď možné. Dali ji omamnou látku, pravděpodobně teď spí."sdělil mi informativně. Tím se vysvětluje, proč jsem necítil její auru.

„Proč? Co se stalo?" snažil jsem se vyznít trpělivě, ale každá buňka v mém těle prahla po dalších informacích. Co se muselo stát, že ji sem přinesli v mrákotách? Upír zaváhal, ale pak se nadechl a dal mi to, po čem toužím.

„Ta Mocná se začala chovat jako šílenec!" začal. Vypadal celkem vystresovaně. Počkat. Jako šílenec?

„Serena? To není žádná novinka," připustil jsem, ale on mě hned vyvedl z omylu.

„Ne tahle Mocná. Médea," opravil se. Otevřel jsem ústa dokořán. Pak jsem se na něj zakabonil. Co tím myslí, že se Médea začala chovat jako šílenec. To je hloupost. Zavrtěl jsem hlavou.