Rafael a Já (CZ)

19. Vina Lorda Ayrshira

~~~Black Veil Brides - Goodbye Agony~~~

Nemohla jsem spát. 

A když jsem na chvíli zabrala, tak se mi zdály podivné sny. A hlavní roli sehrál samozřejmě kdo jiný, než Rafael. Měl to výt sen o tom, jak mě chce zabít, nebo využít. Prostě pořádná noční můra. Ale jediný kdo se mi v tom snu zdál být nestvůra, jsem byla já. 

A z očí mi sálal červený svit. Ano, rudě svítivé duhovky, ale ne tak jak je mívá Rafael, když se chystá nakrmit. Bylo to jiné a hrůzostrašné. Bezpochyby jsem byla upírka, ale něco na mém vzezření mi nedávalo jednoduše smysl. Ve tváři se mi usadil divoký běsnící výraz a k tomu jsem byla nadpozemsky krásná. Bylo to šílené. A Rafaelovi moje chování nepřišlo divné. Svojí neuvěřitelnou rychlostí ke mně přišel a pohladil mě po dlouhých lesklých vlasech. Já jsem ho chytila pod krkem a s příšerným smíchem ho otočila, tak že jsem ho tiskla ke zdi. Nevím, kde jsme byli.

Vážně jsem ten sen nepochopila. Největší šok přišel v tu chvíli, kdy jsem se hladově a bez okolků zakousla do jeho krku. V tu chvíli jsem se zase probudila. Vyletěla jsem do sedu ve své posteli a zhluboka dýchala. Po zádech mi stékal studený pot. Vím, že jsem se chovala hloupě, ale vyskočila jsem z postele a utíkala k zrcadlu. Moje oči byli normálně zelené, když jsem otevřela ústa, zuby zůstaly hezky rovnoměrné. Už začínám vyšilovat.

Tohle ale nebylo poprvé, co jsem měla takové divné sny. Ale nikdy to nevypadalo tak živě, jako teď. Vypadala jsem jako upír, ale nějaký zmutovaný. Rafael nikdy nevypadal tak nestvůrně, ani když mě škrtil v posteli, ani když byl na mě naštvaný. Sice vypadal jako někdo, kdo je schopný zabíjet, což opravdu je. Ale já? Děsila jsem se sama sebe. 

Ale je to jen sen. Není to skutečnost. 

Odvrátila jsem se od zrcadla a šla k oknu, už začalo svítat. Zajímalo by mě, jestli je Rafael vzhůru. Jen jsem na to pomyslela, uslyšela jsem zaklepání. Zatraceně.

„Dále!" zašeptala jsem. Do mého pokoje se vřítil Rafael. Podmračeně se rozhlížel kolem sebe, až skončil na mě.

„Sakra! Děje se něco?" skoro na mě vyjel a v mžiku byl u mě.

„Co? Co by se mělo dít? Proč nejsi ve své posteli?" zmateně jsem k němu zvedla hlavu. Co tu dělá? Měla jsem chuť se smát. Vypadal ustaraně.

„Já...no, měl jsem dojem, že se ti něco stalo, protože tvoje srdce... bušilo jako o závod." Vysvětloval rychle svůj vpád.

„Zlý sen. Tys mohl slyšet tlukot mého srdce skrze zdi?" vyjeveně jsem na něj zírala.

„No, dokážu. Ten tvůj rozeznám už kdekoliv. Co se ti zdálo? Byla jsi být hodně rozrušená." Jeho ruce vystřelily k mým ramenům. Naléhavě mi je stiskl a nadále stál blízko mě.

„Byl to divný sen. Spíš noční můra a nezdála se mi poprvé. Řekni mi Rafaeli. Můžou se upíři krmit navzájem svojí krví?" zeptala jsem se na tu otázku, kterou jsem si připravila. I když jsem si nemyslela, že se na ní budu ptát už tak časně ráno, ale co.