Rafael a Já (CZ)

5. Na hraně

Nacházel jsem se na dámských záchodcích přesně v tom baru, který jsem si vytipoval. Otočil jsem se od zrcadla, kde jsem si utřel rudé šmouhy od krve. Můj pohled zabloudil na pootevřenou kabinku, na zavřeném poklopu od záchodu byla položená moje oběť. Erika. Byla mrtvá.

Nechtěl jsem ji zabít, ale nechal jsem se strhnout. Po včerejšku jsem potřeboval navýšit svoje sebevědomí, poté co moje síla selhala a můj plán si pochutnat na jistě sladce chutnající Médee, také selhal. Erika musela postačit. I když jsem si byl zcela jist, že rozhodně nechutnala tak dobře, jak by mohla Médea. O tom nebyl žádný pochyb. Ta představa mě doháněla k šílenství.

Došel jsem ke dveřím kabinky a zavřel ji. V lokálu baru jsem rozšířil svoji auru, aby si nikdo nevzpomínal na to, že jsem tu byl, až ji najdou. Ještě jsem se jednou zastavil u zrcadla a setřel si poslední kapku krve z koutku úst. Pak jsem vystřelil do nočního Londýna.

U jejího domu jsem se ocitl během několika minut. Vyšplhal jsem po kmeni stromu a sedl si na tu samou větev jako před tím. Prozkoumával jsem její okna. Všude se svítilo a dokonce běžela televize, ale po ní nebylo ani památky. Pak jsem zaslechl, jak v koupelně teče voda. Asi se sprchovala, i když jsem se tentokrát nedočkal jejího zpěvu.

Čekal jsem asi pět minut, když se konečně zjevila ve dveřích koupelny. Ztuhl jsem. To byla okamžitá reakce na to, když jsem ji tam viděl stát jen v krátkém růžovém ručníku, který měla ho omotaný kolem sebe. Dlouhé hnědé a teď mokré vlasy jí spočívaly na ramenou a na zádech. Na kůži se jí třpytily kapky vody a to bylo vše, co měla na sobě.

Za celou dobu co existuji v tomhle provedení, jsem měl nesčetné aférek. Užíval jsem si lidskými ženami a pak je buď zabil, nebo je nechal zapomenout. Našlo by se i pár upírek. Ale nikdy jsem nepocítil tak silnou přitažlivost, jako právě teď. Viděl jsem, že je krásná a to dokonce i na člověka. Samozřejmě, že jsem podobným maličkostem nevěnoval žádnou pozornost, vzhledem k tomu, co vše se kolem ní dělo. Žena, která se teď právě producírovala mě před zraky mě doslova přikovala na místě. A to nebylo vše, její zevnějšek umocňovala ta její tajemná aura. Ani jsem si neuvědomil, že zarývám prsty do kmene stromu, až se od něj odlupovala kůra. Tak moc jsem chtěl proskočit tím oknem a udělat něco, co je mi dokonale podobné.

Místo toho jsem ale zůstal na místě a pozoroval ji, jak si natírá dlouhé štíhlé nohy levandulovým olejíčkem. Jestli bude dlouho pokračovat v tomto duchu ještě chvíli, tak se neudržím. Ach můj ty bože. Přesto, že jsem se teď nakrmil. Moje hrdlo sežehl žár. Její krev smíchaná s její přirozenou vůní a olejíčkem činila mé sebeovládání viset na vlásku. Jak to, že její krev cítím tak silně? Musela se pořezat. A taky že ano. Na kotníku měla malou ranku. Nekrvácela nijak silně, zrovna teď si tam dávala náplast.

Ale přesto to bylo jako mučení. Zadržel jsem dech, abych tu esenci nemusel vdechovat. Měl jsem si dát načas, než jsem se sem vydal. Kdo mohl tušit, že mi tu udělá promenádu v ručníku v oparu její vlastní krve. Konečně se rozhodla se jít obléct a zalezla zpět do koupelny.

Oddechl jsem si. Začínal jsem mít ten dojem, že ona bude moje smrt. A to ji neznám ani tři dny. Vrátila zpět do místnosti, zabalená v županu, zpod kterého vykukovaly kalhoty od její pyžama. Všiml jsem si tmavých kruhů pod jejíma očima. Vypadala unaveně, při tom spala tak tvrdě. Asi se rozhodla jít spát hned teď, protože odešla do kuchyně a nalila si sklenici vody. Když se vracela skrze obývák do své ložnice, zapomněla, že nechala všude rozsvíceno. S úmyslem to napravit se vydala zpět.

Pak se to stalo. Zamávalo to stejně se mnou tak i s ní. Najednou se zhaslo v kuchyni a po vteřině i v obýváku. Naopak v ložnici se zhaslo velké světlo a rozsvítila se lampička na nočním stolku. Přitom Médea celou dobu stála na prahu mezi obývákem a ložnicí. Ani se nehnula a zírala do tmy v bytě. Teď teprve jsem v jejím výrazu poznal strach. Roztržitě s sebou trhla a podívala se do ložnice, jako by nemohla uvěřit tomu, že se to stalo. Ale bylo to tak. Vždyť všude jinde se normálně svítilo, takže to nemohlo být výpadem proudu.