Rafael a Já (CZ)

2. Tváří v tvář

~~~ Představuji Vám Rafaela~~~

~~~

Cítím se divně. A už to trvá delší dobu. Možná bych měla zajít k doktorovi. V rodině jsme měli pár dědičných chorob. Neměla bych to riskovat. Až na to, že teď mám tolik práce a nemůžu si dovolit, nechat se rozptylovat svým zdravím. Agentura, ve které jsem teď pracovala, upadala. A tím, že dodělám velkou zakázku pro jeden klub. Ji pozvednu, ale musím se soustředit. Tuhle práci jsem hledala hodně dlouho, tak se musím snažit udržet si ji, i kdyby to znamenalo udržet nad vodou celou agenturu. Byla velmi známá a vyhledávaná, i přesto se utápěla v dluzích. Unaveně jsem zamrkala nad spisy. Už ani zrak mi nesloužil moc dobře. Zanevřela jsem nad tím. Dnes už nic neudělám. 

Zvedla jsem se od svého pracovního stolu a zamířila do koupelny, dala jsem si rychlou sprchu a pak se usadila v posteli. Dnes jsem byla v tom klubu. Nevypadal špatně, ale Madam měla pravdu, potřebuje zrenovovat a nasadit novou fasádu. Nemohla jsem se dočkat, až se plnou silou pustíme do práce. Znala jsem ten klub z doslechu. Byl velmi žádaný. Rozhodla jsem se, že se tam podívám, i jako normální návštěvník, možná i jako pozorovatelka. Potřebuji vědět, po čem v takovém podniku lidi touží a pak mě napadne nějaký dobrý nápad na změnu. 

Dnes jsem tam byla, ale ještě bylo před začátkem otevírací doby. Pak jsem si vzpomněla na ten podivný pocit, co mě přepadl hned, jak jsem překročila práh. Jako by mě někdo pozoroval. Polovina sálu se ještě utápěla ve tmě a já měla dojem...Zavrtěla jsem hlavou. Jsem unavená a přemýšlím nad něčím, co si moje podvědomí vymyslelo. Nechala jsem myšlenky odplout a pohroužila se do světa snů. Ještě v polospánku jsem si uvědomila, že jsem nechala rozsvíceno. Nechtělo se mi vstávat. Zavřela jsem oči a společně s tím zhaslo i světlo, to už jsem ale dávno spala.

Ráno jsem se probudila a hned mi bylo lépe. Šla jsem do práce s dobrou náladou. Zasedla jsem za svůj stůl v kanceláři.

„Slečno Hogwarttová. Máte tu jeden vzkaz od nějaké Madam Rose-M," ve dveřích mé kanceláře se objevila moje sekretářka. Mile jsem se na ní usmála a převzala jsem si od ní papírek se vzkazem. Byla to spíš pozvánka na dnešní večer, kdy se konala nějaká speciální akce. Psala, že probereme nějaké možnosti, což se mi hodilo. Položila jsem pozvánku vedle na stůl a pustila se do práce. Po chvíli jsem byla zase vyrušená.

„Nazdar Med!" ve dveřích se objevila hlava mojí kolegyně. Taylor Lamberberová. Ze všech lidí v agentuře jsem k ní měla asi nejblíže. I když jsem tu nebyla moc dlouho, celkem jsem se s ní spřátelila.

„Ahoj Taylor," zazubila jsem se na ní. Když viděla, že mám skvělou náladu, tak se usídlila v křesle naproti mně.

„Slyšela jsem, že jsi včera večer zabodovala v tom klubu. Říkala jsem to, že se díky tobě agentura postaví zase na nohy," zamrkala na mě svýma velkýma modrýma očima. Byla to práva blondýnka, ale byla šíleně chytrá, to jsem poznala hned, jak jsem se s ní setkala. A také patřila k elitě frimy a já se k ní pomalu přidávala. Když tu lidé začnou rozpoznávat, že na to rozhodně máš, začnou si tě pak víc všímat a brát tě na vědomí a já věděla, že přesně to se mi daří.

„To si piš, dokonce se mi dostalo pocty," zamávala jsem jí před nosem pozvánkou, vykulila na mě oči.

„Médeo. Médeo. Ty se nezdáš," vytrhla mi jí z ruky. Ano Médea je moje celé a velmi neobvyklé jméno. Nevím, co moje rodiče popadlo ve chvíli, kdy jsem se narodila. Možná to bylo dobou, nebo předem věděli, že budu všude vyčnívat a tak mi dopomohli divným jménem.