Rafael a Já (CZ)

23. Sebeobrana

~~~ Panic at the disco - Death of a bachelor~~~

Zbavit se těla toho křiváka nebylo zas tak snadné, jak jsem si myslel. Jeho tělo už bylo ztuhlé a těžké. Ne že by mi to dělalo až takový problém, ale pronést ho celým hotele, ať už jakkoliv rychle, bylo obtížné. Hlavně v okolí hotelu nebylo, kam ho jen tak odhodit. Nemohlo to být někde poblíž. Musel jsem s ním běžet až parku na druhé straně centra. Tam jsem ho hodil do křoví a dál jsem se nestaral. Dřevěnou nohu jsem z jeho hrudníku vytáhl už před tím. V tak velkém městě jako je tohle není nalezení těla v parku, až tak neobvyklé. Nikdo jen tak nezjistí, kdo a jak ho zabil. A i kdyby ano. Použitím nátlaku se dá velmi lehce odvrátit pozornost na někoho jiného. Pochybuji, že se někdy nějaký upír dostal do vězení.

Když jsem se vrátil. Uklidil jsem všechno sklo, ale když sem skončil, neměl jsem potřebu se přidat k Médee a spát. Minulý týden jsem naspal dost na to, abych nemusel složit hlavu tak měsíc. Poté co byl pokoj zase ve skvělém pořádku, jsem si šel sednout si k ní na postel. Tedy na svoji postel. Nechal jsem ji tu, abych ji měl pořád na očích. I když odběhl odnést mrtvolu, udělal jsem to co nejrychleji, aby tu nebyla sama. Už nikdy ji nenechám samotnou. Dokud ji nenaučím něco ze sebeobrany.

Dnes mě vyděsila k smrti, kdyby to bylo možné. Rozhodně už nic podobného zažít nechci. Celý hotel se koupal v pachu její krve, když jsem sem přiběhl. Vidět ji na zemi v kaluži krve, jak zavírá oči, usmívající se, jako kdyby náruč smrti vítala, mě samotného málem zabilo.  

Jak to, že hned jak se za mnou zavřely dveře, se sem musel nakvartýrovat jiný upír. Ta ty potíže taky přitahuje, jak včely med. Ještě, že se o sebe umí tak nějak postarat. Mohl za to děkovat jejím schopnostem a duchapřítomnosti. 

Ale i se svou mocí neznamenalo, že je to dost na to vyváznout živá. Upíra je těžké zaskočit na dost dlouhou dobu, aby se toho dalo využít. Rychle pohyby a možnost předvídat ty co udělá oběť, je jedna z výhod při lovu, společně s nátlakem, samozřejmě. Ale to se v případě Médey, nemohlo brát v potaz. 

Nebude to lehké ji naučit, jak stvořením, jako jsem já, nakopat zadek, ale rozhodně jsem si jí to nechystal nijak usnadnit. Musím zkusit dostat do ní co nejvíc vědomostí před tím, než staneme před tím klubem. Aspoň něco, jinak nebudu mít klid. No. I když ten už nebudu mít nikdy. Jestli to někdo zjistí, jestli její opar opilosti opadne a její aura prosvítí klub, bude to na hraně. Bylo by nesmírné štěstí, kdybychom se tam odtud dostali živí. Nenechal bych ji tam umřít, i kdyby to mělo znamenat, že bych se měl postavit celé armádě.

Ležela klidně na mé posteli, vypadala mírumilovně. Moje bojovnice. Už na sobě neměla ani šrám, díky mé krvi. Jak jsem byl rád, že aspoň něco je na mě užitečného. Jinak by se z tohohle zotavovala hodně dlouho. Byla půvabná. Moje krev rozhodně dokázala divy. Její vlasy se teď zdravě leskly, plěť jakoby svítila ve tmě. Rty měla lehce pootevřené a jejich měkkost, kterou jsem už tolikrát poznal, lákala k dalšímu zkoumání. Sakra. Proč mě musí tak přitahovat? Proč mě k sobě každou sekundou poutá čím dál víc? Tímhle tempem to dál nešlo. Ale už nedokážu přestat. Už je moc pozdě. 

 Pomalu, abych ji nevzbudil jsem se natáhl vedle ní. Ležel jsem na boku, jednou rukou si podpíral hlavu a díval se, jak se chvějí vějířky řas, rozprostřené na jejích tvářích a poslouchal tepání jejího srdce. Mohl bych to dělat pořád.