Rafael a Já (CZ)

15. Síla minulosti

~~~ Simple plan - Untitled~~~

Slzy mi kanuly na zavřenou knihu. Položila jsem ji na stolek. Už se stmívalo. Utírala jsem si mokré tváře a snažila se uklidnit. Klid Médeo. Je to jen hodně starý příběh. Beth ztratila veškerou naději. Nemohla překousnout fakt, že její milovaný je upír. Nemohla s tím ani žít.

Nedokázala jsem si pomoct a porovnala jsem svůj život s jejím. Sice v něm mám také upíra, ale je to úplně jinak než v tom jejím. Ona ho milovala ještě dřív, než se jím stal. Zatím co já ho... Co? Já přece Rafaela nemiluju. To je blbost. Je tu jen ta věc s pitím krve a možná fyzickou přitažlivostí, to je vše.

Zavrtěla jsem hlavou. Podívala jsem se kolem sebe. Seděla jsem ve tmě v obýváku. Zamračila jsem se a podívala na hodiny. Bylo už devět hodin. Kde je Rafael? Neměl by tu už dávno být? Vlastně, ani nevím. Včera zmizel tak rychle a neřekl, kdy přijde. On vlastně neřekl vůbec, jestli přijde. Ale musí, vždyť si musí přijít pro moji krev nebo ne? Třeba dorazí později. Tak jsem se sebrala a šla si dát rychlou sprchu. Zítra mě čekal velký den a musím být svěží.

Ale když jsem si šla udělat večeři. On pořád nikde. Tohle se mi nezdá. Co když se mu něco stalo? Co když ho Gabriel znovu napadl?

Pak jsem nad tou možností zavrtěla hlavou. Bylo nepravděpodobné, že by Rafael nechal něco takového se stát znovu. Už ví, že si má hlídat záda. Ale tak potom co ho zdrželo? Napadlo mě, že to dělá schválně. Třeba si myslí, že by se dělo to samé co před tím, kdy mě políbil a nechce to opakovat. Zhrozila jsem se. Doufám, že to není příčina toho, že tu není. Hnusila se mi představa, že by pil z někoho jiného. Přece i on sám se mi přiznal, že nechce pít z nikoho jiného, než ze mě. Tak proč mi to dělá?

~~~

Další den

Stál jsem před velkou budovou. Tady se má konat ta konference. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli bych tam měl chodit. Už dva dny hladovím, a ta představa, že ji tam uvidím... šílím z toho. Neměl jsem trucovat a zajít za ní. S tím jsem přestal hned, jak jsem zašel k ní do práce a zjistil si od velmi vstřícné recepční, kde se tahle sláva koná. Já si umím zjistit svoje informace velmi šikovně.

Moje nálada se pohybovala pod bodem mrazu. Tím víc, že jsem ji neviděl dva dny. Nevím, co dělala, s kým a kde. A to mě neuvěřitelně rozčilovalo. Ne že by to nebyla moje podělaná chyba. Hrdlo mi hořelo, v dásních jsem vnímal tlak a měl jsem chuť, hned jak ji uvidím vtáhnout jí někam do tmavého pokoje a zahryznout se do ní. I když kolem mě procházelo tolik nádherných žen, plné horké tepající krve, ani jedna mě nezajímala.

Vyhlížel jsem Médeu. Byl jsem zvědavý, jestli četla ten deník. A co na něj říká. Sice jsem ještě netušil, jak jí vysvětlím to, co se stalo u ní doma, když jsem z ní naposledy pil. Ale věděl jsem, že se na ni i tak těším. Kdyby ale po mě chtěla vysvětlení, pochybuji, že bych mohl něco říct. Něco co by mě obhájilo, protože sám nevím, proč jsem to udělal. Rozhodl jsem se, že to budu řešit až, když na to přijde řeč. Upravil jsem si límeček bílé košile a utáhnul motýlka. Ano vzal jsem si svůj černý oblek, takhle akce vyžadovala slavnostní oblečení.