Rafael a Já (CZ)

4. Pozorování

~~~ Koncert z filmu Queen of Damned (dokonalý film, stojící za zchecknutí)~~~

Samozřejmě, že jsem ji sledoval domů. Nemohl jsem si nechat ujít tu příležitost a dozvědět se, kde bydlí. Ani jsem se nemusel držet nijak těsně za ní, prostě jsem jen následoval její omamnou vůni. Aspoň nezískala podezření, že ji někdo sleduje, i když byla celkem roztržitá. Právě se dozvěděla o existenci takových stvoření, jsem já nebo divoký upír a ještě k tomu je oba potká v jeden den. To asi s člověkem zamává.

U jejího domu jsem se zastavil a pozoroval ji, jak vchází vchodovými dveřmi. Zanedlouho se rozsvítilo v oknech v druhém patře. Prohledal jsem okolí domu, před nímž se nacházely malé zahrádky na každé straně jedna. Na straně, kde byl její byl, rostl velký starý dub. Jeho větve sahaly dostatečně vysoko. Pousmál jsem se. Skvěle. Rychle jsem vyšplhal nahoru. a ve vteřině jsem se pohodlně usadil na jedné z tlustých větví, se skvělým výhledem do oken jejího bytu. Šikovně jsem se schoval v zeleném listí, tak aby mě náhodou nezahlédla. Nechtěl jsem jí způsobit infarkt. Ona si vystačila sama se sebou. Když vstupovala do obývacího pokoje, tak zakopla o jeho práh. Jak lidské. Zaslechl jsem její peprnné zaklení. Pak zalezla do koupelny a já se stal svědkem jejího pěveckého představení. Měl jsem co dělat, abych se vážně nerozesmál. Když už se konečně dostala do postele a pomalu usínala, dlouho jí to nevydrželo, jelikož jí začal vyzvánět mobil. Poplašeně sebou cukla a svalila se z postele. To už jsem neměl šanci vydržet a už dusil jsem svůj smích dlaně. Vrtěl jsem nad ní hlavou. Stou ženou je něco v nepořádku.

Volala si s Taylor asi další půl hodiny a většinou jenom o tom muži, kterého jsem jí obstaral já. Když se jí její přítelkyně zeptala, kam Médea zmizela. Vyhýbavě se vymluvila na nevolnost. O mě nebo dalších událostech večera se ani nezmínila.

Pak to konečně položila a její byt se potopil do ticha. Díval jsem se, jak pomalu usíná. Párkrát sebou házela ze strany na stranu a něco nesrozumitelného mumlala. Jak snadné by bylo dostat se dovnitř. Ať pootevřeným oknem, nebo ovlivnit domácího aby mi dal náhradní klíč. Jak snadné by to bylo se k ní připlížit a konečně ochutnat její krev. Třeba by si to ani nepamatovala. Nebo bych jí mohl jednoduše zabít.

Ale byly tu dva háčky. Dal jsem jí napít své krve, takže kdybych z ní pil, tak by se mohla probudit jako upír, musel bych čekat, než se z ní moje krev dostane. A za druhé mě chuť zabít ji pomalu opouštěla. Prozatím. Viděl jsem v ní něco víc a úplně mě fascinovala. Probudila ve mě zvědavost. Proto jsem doufal, že když ji budu nějakou dobu pozorovat, mohl bych přijít na to, čím je. Moje teorie se zatím nepotvrdila, ale stále jsem si byl jistý, že není člověk.

Po celém dni stráveném na tom zatraceném stromě jsem ale nic nevypátral, tak jsem se rozhodl vydat k sobě. Počítal jsem s tím, že se tam objeví John a bude vyzvídat. A pak jsem se potřeboval nakrmit, ale to jsem si plánoval na večer. Lépe se mi loví za tmy. Dneska bylo moc slunečno. Už dávno jsem si na hlavu natáhl kapuci a sklonil hlavu, tak aby se mi denní světlo nedostávalo do obličeje, tím pádem jsem v něm měl pořád jen stín. Naposledy jsem se podíval na Médeu. Seděla za psacím stolem a pracovala, absolutně nevnímajíc okolní svět.

Seskočil jsem na chodník a rozběhl se k mému domu. Byl skoro na opačném konci než ten její. Ona bydlela v jižní části a já v severní ve West Hampsteadu. I když jsem to měl celkem daleko, u svého domu jsem se ocitnul během několika minut. Měl jsem pronajatý apartmán v Inter-Continentalu. Na dobu neurčitou. Recepční byly už ovlivněné, aby se mě nikdy na nic neptaly.

Nechal jsem se odvést výtahem do nejvyššího patra. Samozřejmě, že jsem měl nejhonosnější, střešní apartmá. Se skvělým výhledem na Londýn. Hned u dveří jsem poznal, že můj byt není tak opuštěný, jak by měl být. Byl tu John. Zase se rozvaloval se svou aurou po celém prostoru.