Rafael a Já (CZ)

32. O Leovi

~~~ Black veil brides -  Stole Omen ~~~

Na hrudi jsem cítil podivný tlak. Byla to radost, dokonalé štěstí v objetí téhle ženy. Už jsem sice věděl, že s ní všechno, co jsem si myslel že znám, nabírá úplně směry, ale i tak mě to vždy překvapilo. Nevídané směry, které neznám. A o to víc mě baví je s ní objevovat. Neexistují slova pro to, co jsme teď zažili. 

Médea teď upadla do klidného spánku. Já jsem spát nemohl, ani jsem nechtěl. Abych jen na chvíli zapomněl na to, že jsem tu s ní? Ne! Mám možnost se na ní dívat. Jediné světlo v pokoji byl měsíční svit. Ležela zády ke mě. Do půli těla byla přikrytá dekou, ale stříbrná záře se jí třpytila na bělostné pokožce. Ve spánku se pořád tiskla ke mně, i když jí musela být zima. Byla tak krásná, až to bolelo. A patřila mně. Nemůžu pochopit, že se tohle stalo i mě. K nevíře. Jsem na světě několik staletí, skoro od nepaměti. Už jsem myslel, že nikdy nebudu žít naplno. Tedy nikdy jsem nevěděl, že je něco jiného, než krev a zabíjení lidí. Až do té doby než jsem potkal ji. Až pak začal můj život.

Teď jsme byli v relativním bezpečí, ale tušil jsem, že na moc dlouho ne. Určitě se už blíží. Musíme co nejdříve vyrazit zase na cestu. Ale ona potřebuje nabrat sílu.

Leonard to taky ví. Ví, že nemáme moc šancí. Pokud nechceme být jenom uprchlíci, Serena musí zemřít. Ale kdo by to byl schopný udělat. Kdo má dostatek sil, aby se mu to povedlo. Můj pohled se stočil na Médeu. 

Médea by mohla porazit Serenu. Až na to, že Serena je upír a má tudíž více es v rukávu. Médea je zranitelná jako člověk. A další věc. Zařekla se, že už svoji sílu nepoužije, což jsem chápal. Tolik se děsí toho, že by se byť jen o kousek přiblížila podobnosti s jejím předkem. Neuměl jsem si ji představit v takové roli, ale ona ano. Říkala mi o svém snu. Jako by přesně věděla, co ji čeká. Ona ví, jak by vypadala a čeho by byla schopná. 

Serena by jí vyhrožovala, všemi možný dostupnými prostředky. Já jsem byl první na seznamu, tím jsem si byl jistý. Musím Médee říct, že kdyby se se mnou dělo cokoliv, ať se tím nedá ovlivnit. Ale hned, jak jsem si to zformuloval v hlavě, došlo mi, že to jí asi nepřesvědčí. Byli jsme ve slepé uličce. Kdyby byly strany obrácené, nic by mě nedokázalo přinutit se dívat na trpící Médeu, snesl bych všechno, jen to ne. Podvolil bych se, kdyby to znamenalo, že bude v pořádku. A Médea tak určitě taky přemýšlí. Pokoušel jsem se vymyslet něco, co by ji donutilo pochopit, že radši zemřu, než aby udělala něco, co nechce. Nehledě na to, že by to značilo zkázu nejenom pro ni, ale dotýkalo by se to všech na světě. I když mě teď šlo hlavně o ni.

Ucítil jsem auru mířící směrem k našemu pokoji. Trvalo mi vteřinu, že jsem si uvědomil, že je to Leonard. Vrátil se z lovu. Znovu jsem se podíval na spící Médeu. Vypadala mírumilovně, ač nerad, odtáhnul jsem se od ní a oblékl se. Oblečení bylo poházené po celém pokoji. Pousmál jsem se. Pak jsem se k ní vrátil a pořádně ji přikryl. Její aura zlatě zářila, takže cokoliv by se s ní dělo, poznal bych to. Musím si jít promluvit s Leonardem. Tiše jsem se vykradl z pokoje. Zaťukal jsem na jeho dveře, když jsem si všiml, že jsou otevřené, tak jsem vstoupil.

„Věděl jsem, že přijdeš." Ozvalo se od ošuntělého divanu. Rozvaloval se na něm Leonard. Ve tváři měl spokojený výraz. Znal jsem ho, míval jsem ho vždy po lovu. Teď ho mám pokaždé, když jsem s Médeou, což mi tohle vše vynahrazuje.