Game Continues | √

Nevěra?

„Mio?" Zeptal se opilým tónem. Jelikož často nepil, stačilo mu málo a už byl na mol.
„Ano?" Zeptala jsem se. Zrovna jsme hráli flašku. Polovina lidí tu seděla v kroužku a byla opilá. Já se Sarou jsme naštěstí věděly kdy přestat. Flaška veprostřed se opět roztočila.
„Chci tě teď tak moc, že bych to klidně dělal přede všema tady." Zašeptal mi do ucha. Je víc opilej než jsem myslela. Zasmála jsem se a zakývala hlavou. Opřel se hlavu o moje rameno. Jelikož on byl oslavenec, všichni samozřejmě věnovali pozornost hlavně jemu. „Hej?" Tázavě jsem ho přejížděla pohledem. „Když už všichni pochopí, že seš moje?" Uchechtla jsem se. „Každej tě chce a já co? Já jsem vzduch? Né, já jsem tvůj přítel, to já s tebou spím. Asi ti dám zákaz vycházení, protože tohle," Oddechl si a pořád se divně šklebil. „Tohle nejde. Furt by tě každej chtěl ojíždět, přitom heeej, já jsem tady. A už z toho začínám být trochu na prášky." Usmála jsem se. „Je mi blbě." Přivřel oči a já ho s úsměvem pohladila po vlasech. Výměna rolí.
„Ještě aby ne. Snad desetkrát jsi už zvracel... Ale víš co? To přežiješ." Věnovala jsem mu další úsměv a dala mu pusu na tvář.
„Budu zase." Zašeptal a nějak si mi lehl do klína.
„Dyl a Mia!" Ozvala se Sarah. Upřela jsem pohled na flašku.
„Vždyť jsme na stejným místě." Řekla jsem a uchechtla se.
„Ale my chceme vás dva." Mrkl na mě Shawn. Usmála jsem se. „Toho nejdelšího francouzáka, kterýho zvládnete." Zasmál se a my se na sebe nejistě koukli. „No čekáme." Dodal a Dyl se posadil vedle mě.
„Asi už nám přeskočilo," Šeptala jsem a pousmála se.
„Sto procentně." Potvrdil a naklonil se ke mně, čímž mezera mezi námi zmizela. Pomalu spojil naše rty. Přejel mi jazykem po rtech a já mu jím vjela do úst. A pak najednou začala válka. Pomalá, něžná, ale začala. Nevím, jestli se ti okolo divili nebo byli zaskočení tím, že se nelíbáme tak zběsile, ale během chvíle se ozvalo potichu: „Minuta a půl..." Ani nevím proč, ale vyvolávalo to ve mně už dávno zapomenutý vzpomínky. Ať už první zprávu, první polibek nebo první opravdový rande. Jeho ruce pomalu putovaly k mým bokům a ty moje už byly dávno zavěšené na jeho krku.
„Pět minut..." Ozvalo se ještě tišeji a zamyšleněji než předtím.

„Sedm..."

„Osm..."

„A deset..." Odtáhli jsme se od sebe ve stejnou chvíli a můj pohled rovnou zamířil do jeho hnědých očí. Ze všech se stran se ozývala jen překvapená vydechnutí. „To bylo..." Zadrhl se Jeremy, ale můj pohled byl stále věnovaný jenom Dylanovi. Najednou si mě přitáhl k sobě a skoro mě umáčkl v objetí.
„Jiný..." Dokončila za Jerryho Sara a já si položila hlavu na Dylovo rameno. Chtěla jsem mu něco říct, ale jako by nebylo co. Jakoby jsme si všechno během té chvíle řekli. Jako bych najednou znala všechny jeho problémy co mi ještě neřekl, sny na které už dávno zapomněl nebo všechno co se mi bál říct. Odtáhla jsem se od něho a vzala ho pevně za ruku.
Pousmála jsem se a podívala se na Saru. Jen se na mě s úsměvem ale přesto vyjeveně dívala.
„Co na mě krucinál vidíš?" Zašeptal potichu a přivřel oči. „Ty to moc dobře víš." Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář.
„Řekni to." Prstem jsem mu poklepala na hruď a pousmála se.
„Tvoje srdce."

Uběhla hodina a my stále seděli v kroužku. Všichni víc opilí a Dyl znovu skončil v mém klíně. Očividně už z toho alkoholu byl mimo.
Každý se tu každého ptal na otázky typu „Jsi panna?" nebo „Jak se má tvá babička?"
Jak říkám, byli opilí.
„Mio?" Zeptal se Derek. „Jak často spolu spíte?" Ušklíbla jsem se.
„Trochu osobní, ne?" Optala jsem se.
„Notak. Dvakrát, třikrát do týdne?" Haha...
„Včera jsme to-" Začal Dyl. Jasně, teď se ozve. Zacpala jsem mu pusu a zašklebila se.
„Pomlč Straghtsi." Povzdechla jsem si a když už vypadal, že bude mlčet, vzala ho normálně za ruku.
„Je to skvělá holka, víte?" Ptal se jen tak do vzduchu. „Dělá ty nejlepší snídaně..." Pokračoval potichu. Divím se, že ty lidi se na něj vážně dívají, poslouchají ho a usmívají se. „Byla tu vždycky pro mě, chápete?" Šeptal. Asi si ani neuvědomuje, že je tu tolik lidí. „Nebýt jí, už tu nejsem. A nebýt jí, byl bych pořád ten arogantní debil jako dřív..." Zachraptěl a já ho pomalu hladila po tváři. „Měl jsem být táta..." Hlesl a povzdechl si. Celou tu dobu měl zavřené oči. Usmála jsem se a nespouštěla z něho pohled. „My dva rodiče," Koutky mu cukly do úsměvu. „Znamenalo by to, že bychom byli už napořád spolu." Odmlčel se. „Mám strach, že nebudeme." Pevněji jsem stiskla jeho ruku a setřela si další slzu která mi putovala po tváři. Otevřel oči a ty se hned střetly s těmi mými. „Vezmeš si mě?" Zašeptal. Najednou všichni zmkli. Stále se mi díval do očí. „Až moc jsem pil, co?" Zasmál se a já nesouhlasně zakývala hlavou.
„Až to budeš myslet vážně," Usmála jsem se a opřela své čelo o to jeho. „Bude to jednoznačně ano." Usmála jsem se a políbila ho. Objal mě a dal mi pusu do vlasů.
„Bylo by to ano!" Zakřičel Derek a obývákem se ozval skoro ohlušující potlesk.