„Slyšel jsem od Iana, že jste prý zas spolu," zamumlal ledabyle a já protočila panenky nad tím, že se přes to pořád nedostal, že se nedokáže přenést přes ten fakt, že my dva s Dylem k sobě patříme a vždycky si k sobě najdeme cestu.
„A kdybychom byli, tak co?" zeptala jsem se Stevea nazpátek a sledovala Dyla jak si hraje s Jessie. Byli spolu neskonale úžasní, opravdu.
„Nezaslouží si tě," odpověděl a já na chvilku přesměrovala pohled na něj.
„Nejde o to, jestli si mě zaslouží nebo ne," oznámila jsem. Nepříjemně mě přejel očima a já šla pomalými kroky k těm dvěma. Pak už jsem jen kývla na Stevea, aby šel za ostatními do obýváku. Dřepla jsem si k Jessie a cítila na sobě Dylův pohled, což mě nutilo k úsměvu. „Sluší vám to spolu," pověděla jsem a otočila se na něj. Nahnul se ke mně pro polibek a já pak společně s Jess vstala.
Usmál se a já udělala krok k obýváku a pak se mu ztratila z dohledu. Zaposlouchala jsem se do konverzace kterou ostatní vedli a zaměřila se na Ianův šťastný pohled. Věděla jsem, že tohle by pro něj rodiče neudělali. A byla jsem ráda za to, že má takové přátele. Že je všichni máme.Během chvíle sem přišel i Dyl a sedl si vedle mě. Jako by nás Steve pořád po očku sledoval. Vím, že ten už mě nemiluje. Možná ani nikdy nemiloval, ale to už je věc jiná ve který se nehodlám nimrat. Ale i přesto jsme pořád nejlepší přátelé a jemu tohle prostě vadí. Chápu ho. Vím, jaký měl na Dyla vztek. Vím, jak jsem na tom byla, chápu, proč ho tak nesnáší. Ale on taky musel něco pochopit. Dylan by mohl udělat prakticky cokoliv a já bych mu to stejně časem odpustila. I přes ty blbosti, který dělal. Ale jestli čeká, že ho jen tak vymažu ze života nás všech jen protože udělal nějakou chybu, na to ať zapomene. Protože přiznejme si, i já je dělala. Mnohem větší než on.
„Máš prstýnek," ozvalo se najednou a místností se rozhostilo ticho. Podívala jsem se na Stevea a pousmála se spíš lítostným pohledem. Ne proto, že i mě by ta věta přiměla cítit se špatně, ale spíš kvůli tomu, jaký výraz měl na tváři on. Hleděl mi do očí, až jsem to nakonec nevydržela a koukla na Dyla. Přikývl a já propletla naše prsty.
„Jsme spolu." oznámila jsem a holky, Jeremy a Ian se usmáli, ne příliš nadšeně, ale usmáli. Tváře zbylých kluků ale značily naprostý opak radosti nebo pochopení.
„Nikdy to nepochopíš, viď?" zeptal se vyčítavě George a pokračoval. „Jako by to jednou nestačilo. Probrečela jsi tehdy každou noc. Co to bude příště? To se zabiješ nebo co?" ptal se. „A teď? Jsou to sotva dva měsíce co se vrátil a už jste zase spolu. Dělej si, co chceš, ale až ti zase ublíží, a věř nebo ne ale stane se to," pronesl přesvědčeně a já někde v hloubi duše věděla, že se to stane. Teď nebo za deset let. Stane, u všech to tak je. Ale budou tu i chvíle kdy ublížim já jemu, není to jednostranný. „Nechoď s tím za náma. Protože my už tu podruhý nebudem. Ne, když si za to budeš moct sama." chtěla jsem něco namítnout, ale on mě přerušil. „A nechoď na mě s tím, že ho miluješ. Vím to." odmlčel se. „Hele já vám to přeju, fakt jo, jste mí nejlepší přátelé. Oba." povzdechl si a Dyl se pro sebe usmál. „Sice bych ho nejradši zahrabal do země, ale je to kámoš." kývla jsem a on čekala co řekne George dál. „Dylan je pořád vůl a ty jsi naivní a zamilovaná." řekl narovinu a pohodil rameny. „Takže si to nejdřív pořádně rozmysli, než si předběžně znova zpackáš život." doporučil mi klidně a já se zhluboka nadechla a přejela všechny pohled.
„Nic si rozmýšlet nepotřebuju." pevněji jsem stiskla Dylovu ruku a on ke mně po celé té době zvedl oči. „Přemýšlení už mám dost."
„Zničíš se." ozvalo se od Steva.
„Neublížím jí. Ne znova." řekl Dyl. Zněl tak jistě, jako by si byl na sto procent jistý, že odteď budeme až do smrti šťastní. „Mrzí mě to jasný? Ale už nemám jak líp se omluvit. Ano, jsem hajzl. Ale taky Miu..." Steve ho probodl pohledem a on si povzdechl. „Miluju ji, Steve. Nezměnim to ani kdybych sebevíc chtěl."***
Původně to mělo skoro 2K slov, ale tak zbytečnosti:DDD
12.2. čekejte poslední část, něco jako epilog, snad to vyjde, protože to bude přesně po roce, co vyšel první díl GC, uu, party hard.
ČTEŠ
Game Continues | √
Romansa!SEQUEL TO GAME ON! „Víš, ve vztahu je vždycky jeden, co miluje víc." „Jenže všichni už ví, že v tom našem jsem to vždycky byla já." Cover by: me #4 romance - poprvé 3.4.2016