Game Continues | √

„Ale pořád ho miluješ, co?"

Po tom večeru jsem se rozhodla se konečně postavit na nohy. Uvědomila jsem si, že nemůžu vrátit ty časy, kdy jsme byli pár, a že nemůžu jen tak dál kazit život všem okolo sebe anebo čekat, až to spraví čas. Protože na to, aby čas zahojil něco, co bylo tak velkou a zároveň nejlepší částí mýho dosavadního života by bylo potřeba vážně spousta času. A upřímně, víc už ním plejtvat nechci. Vzchopila jsem se, už bylo na čase. 

Když se ozvalo zaklepání, hned jsem otevřela dveře. Upřímně, už asi deset minut jsem seděla na schodech a čekala, až dorazí. Usmála jsem se a hned si všimla Steveova překvapeného výrazu. 
„Ahoj," vzala jsem si Jessie a on mi s nejistým úsměvem podal tašku s jejími věcmi. 
„No ty úplně záříš," úsměv na jeho tváři se protáhl od ucha k uchu. Oplatila jsem mu úsměv a uchechtla se. Po dlouhý době jsem měla konečně zase upřímně dobrou náladu.
„Půjdeš dál?" už podle jeho výrazu jsem čekala, že se z toho kvůli něčemu vykroutí. Zamračila jsem se a udělala psí oči. Chtěla jsem to s někým sakra, oslavit. „Noták," zaprosila jsem a znovu se pousmála. 
„Musím do práce. Ne každej má dítě, aby si mohl vysedávat doma, Astrová." zasmál se a taky se z toho, že musí do práce nezdál zrovna štastnej. Bylo to poprvé, co mi někdo od svatby úmyslně řekl Astrová. Bylo divný to slyšet, možná, že zrovna tohle jsem ještě ani slyšet nechtěla. Podívala jsem se na hodinky.
„Jenom kafe, nezdržím tě na dlouho." přislíbila jsem a on s povzdechem a zakýváním nade mnou hlavou ze strany na stranu povolil a když vešel, zavřel za sebou dveře. Hodila jsem tašku s Jessinými věcmi na botník a pak ji dala do postýlky. Po tom, co jsem dala vařit vodu na kafe, jsem si sedla vedle Stevea. Usmál se a zeptal se na něj. Vlastně jsem asi chápala proč, jen Dyl mi vždycky dokázal na tváři vytvořit tenhle úsměv. Ale tentokrát jsem si zmínku o něm nenechala zkazit náladu. „Ozval se ti?" mlčky jsem přikývla. 
„Volala jsem mu. Jediný, co řekl bylo, že mě miluje." pokusil se usmát, ale moc mu to nešlo. „Ale já s ním končím," překvapeně mě sledoval. „Pak to típl, napsal, že nikdy nepřestane a zase mi házel jen zobrazeno. Už nehodlám být dál ta smutná Mia, která bez něj nedokáže žít. Protože já to dokážu. Nejdůležitější je teď Jessie, musím normálně fungovat." přikývl a přitáhl si mě do objetí. 
„Jsem na tebe pyšnej, sakra." zasmál se a pohladil mě po vlasech. „Ale pořád ho miluješ, co?" 
„A do konce života budu." sice nebyl moc nadšenej, vlastně nebyl nadšenej vůbec. Přikývl a já se koukla na svou ruku. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak sem si z prstu sundala prstýnek a položila ho na stůl. Z kuchyně jsem uslyšela cvaknutí konvice a tak jsem si zandala pramen vlasů za ucho, zvedla se se slovy:  „Jdu pro to kafe," a zmizela za dvěřmi kuchyně. 

***
Takové krátké, nevadí :D 
Zrovna tuhle část jsem předepsanou neměla, byla to mezi kapča, než...No, takže tak :DDD 
Btw: do toho gifu nahoře jsem jsem zamilovala ♥:dd
Každopádně omgggg, prázdniny!:D Tak si je pořádně užijte a

Bye:))