Omluvy

3.3K 272 34
                                        

Volal mi asi desetkrát za sebou, no já to nebrala. Už tak mi stačilo, že jsem se nemohla soustředit na řízení. Ještě nikdy se mi snad nestalo, že jsem nemohla jet ani rovně po silnici, která byla krom mého -mimochodem nového, dosud nezničeného, nepoškrábaného a krásného- auta naprosto prázdná. Přejížděla jsem z jedné strany na druhou, no a nakonec -když to jakože nějak nejelo- zjistila, že mám píchlou gumu.

A další problém byl na světě.

Vystoupila jsem z auta i s mobilem v ruce a nepříjemně se na auto zamračila. Klukům jsem zavolat nemohla, byli ve škole. Myslím, že holky by mi s tímhle nějak zvlášť nepomohly, takže zbýval jedinej člověk, kterej nejspíš ani nebyl tak daleko. Dylan. Neochotně jsem vytočila jeho číslo a stručně mu vysvětlila tuhle dost nepříjemnou situaci. Opřela jsem se o přední dveře auta a čekala, až přijede. Nejhorší na tom bylo, že jsem ho vidět nechtěla. Ani slyšet, cítit, ani nic.

Po nějaké čtvrt hodině pár metrů od toho mého zastavilo jeho auto. Vystoupil, na chvíli se zastavil a po mém neutrálním pohledu se rozešel ke mně. „Mio," vydechl a byl sotva krok ode mě.
„Nesahej na mě," odsekla jsem potichu a odstoupila krok od něj.
„Sedni si do auta, zavolám odtahovku," opáčil klidně a já ho hned zastavila.
„Přestaň si, prosím, hrát na přítele hrdinu, vyměň to a zas si jdi po svejch. Prosím," povzdechl si a kývl.
„Omluvil jsem se."
„Fajn, půjdu, podvedu tě a pak řeknu promiň. Bude ti to stačit? Ne, nebude, Dyle. Takže tě tady snažně prosím, Dyle, nemluv."
„A víš ty co?" ozval se po pár minutách a vstal. „Ty teď pojedeš se mnou, ať chceš nebo ne," oznámil a přešel ke mně. Udělal krok ke mně, netuším, proč jsem necouvla nebo něco, protože nás od sebe zrovna dělily možná tak dva centimetry. „Protože já to kolo nevyměním. Jestli to chceš udělat sama, tak prosím," přimhouřil oči a nahnul se k mému uchu. „Ale holka jako ty neuzvedne ani obyčejnej šroubovák," zašeptal a udělal krok ode mě, načež se otočil a odešel do auta. Nabroušeně jsem si vzala z auta věci a sedla si do toho jeho.

„Pitomče," sykla jsem a hodila si papíry s mobilem dozadu.
„Pojď sem,"
„Žádný pojď sem!" zadívala jsem se z okna a pak zpátky na něj. „Prosím tě, nech mě být..." špitla jsem s pohledem do jeho očí. „Jsem schopná na to zapomenout. Časem. Dobře? Ale ne hodinu po tom, cos mi to řekl," kývl a vyjel.

Dva týdny poté...
„Zvoní ti mobil!" houkla jsem na něj a koukla na displej.
„Vem to, prosím," ozvalo se jako odpověď.
„Volá Jennifer," to bylo poslední, co jsem řekla. Ani on už neodpověděl. Po chvíli se tu objevil a vzal mobil. Hodila jsem po něm obyčejný, mírně vražedný pohled a dál očima přecházela po stránce knížky. Přiložil si mobil k uchu a zhluboka se nadechl.
„Jo?" odmlčel se. „Ne, dneska nemám čas..." další odmlka. „Zítra taky ne." protočila jsem očima. „Jo, čau," položil telefon na stolek a já dělala, jakože nic.
„Vídáš se s ní?" optala jsem se a v duchu tu holku propichovala špendlíkama.
„Ne," sedl si na postel. „Nemáš se čeho bát."
„To už jsi říkal."
„Co se učíš?" změnil téma a přisunul se ke mně.
„Matiku," odpověděla jsem mu. „I přes to, že jsme málem někoho zabili, pořád beru prášky a můj kluk mě podvádí, musím odmaturovat."
„Hele, nemluv v přítomným čase," zatvářil se ublíženě a vzal mě za ruku. „Bylo to jednou a lituju toho. Mio, omlouval jsem se nejmíň stokrát, vážně to pořád nestačí?"
„A budeš mi to moct říct i za měsíc? Za dva? Že to bylo jen jednou?" koukla jsem mu do očí.
„Ano."
„Slibuješ?" zašeptala jsem.
„Slibuju," pevněji stiskl mou ruku a já odložila učebnice a objala ho. Jeho svalnaté ruce se majetnicky ovinuly kolem mě. A abych pravdu řekla, byl to jeden z nejúžasnějších pocitů vůbec.

****

„Mám něco na odlehčení...tohohle." doběhl ke mně a já se musela zářivě usmát nad jeho výrazem. Pak jsem vážně kývla, položila utěrku na linku a ukázala, ať pokračuje.
„Jdem do Up," oznámil vesele a rozhodil rukama. Přepadla mě nervozita. „Padej se oblíct!" zasmál se a já už jen přemýšlela jak se z toho vykroutit.
„Už jsem hodně dlouho nezpívala," opáčila jsem nesměle. „A navíc mám kašel," zakašlala jsem a nahodila nemocný tón.

Snažil se to napravit, ale takhle nebylo co. Muselo to prostě přejít, zapomenout se na to, že spal s jinou. Protože jinak to ani nešlo, na scéně by se hned objevila citlivka Mia. Taky jsme spolu nikam nechodili. To všechno i přes to, že jsem mu to v podstatě odpustila. „A můžu tě alespoň políbit?" pravda byla, že už pořádně dlouho jsme se nelíbali.
„Když se ptáš, tak ne." pousmála jsem se a vrátila se k práci. Udělal krok ke mně, ruku mi položil na tvář a vášnivě mě políbil. Chvilku jsme jen tak stáli naproti sobě a vzájemně si dýchali do úst. Bylo to přesně jako naše první pusa. Odtáhla jsem se a odhrnula si pramen vlasů z tváře.
Nechtěla jsem nic naznačovat, ale mluvení na rovinu nebylo nic pro mě.
„To, co jsem udělal, ale nezahrnuje Up, takže nahoď oblek, parťáku." šťouchl mě do ramene a já ho šťouchla nazpátek.
„Pořád jsem přítelkyně, ne parťák." vyplázla jsem na něj jazyk a on se překvapeně ušklíbl.
„Ani nevíš, jak jsem za to rád," vzal mě za obě ruce a usmál se. „Ale v každý holce je kousek parťáka." přitiskl si mě k sobě, spojil naše rty, a i když jsem se vrtěla, nepouštěl mě.

A on uměl navíc tak zatraceně dobře líbat.

Jazykem mi jemně vklouzl do úst a já povolila, možná až moc. Chytl mě za boky a něco zamumlal. „Nespadni mi," usmál se svými rty na těch mých a já pomalu vydechla. Odtáhl se ode mě a s otazníkem v očích a předhodil mi otázku. „Jedeme do Up?" poslušně jsem kývla a on se pokřiveně usmál. „Tohle budu využívat častěji." protočila jsem očima a pak si ho přeměřila pohledem.
„Tak fajn, ještě jednou," namáčkla jsem se na něj a začala ho líbat. Nad ničím jsem nepřemýšlela, vždycky mě myšlenky dovedly někam k Jennifer.
„Nesnaž se z toho vykroutit a pojď..." řekl rozkouskovaně. „Vezmeš si ty červený šaty? Však víš..." odtrhl se ode mě. „Hlubokej výstřih, dost nad kolena..." skousl si ret a s chtíčem v očích se na mě podíval.
„Ne," odpověděla jsem normálně a odešla se teda nahoru oblíct.

S vlasy jsem si udělala jen vysoký culík a vzala si černé šaty nad kolena a rtěnkou si natřela rty na červeno.

Game Continues | √Kde žijí příběhy. Začni objevovat