Game Continues | √

Sestřenice Debby?

VŠICHNI ČTĚTE!
So, hi guys! Jelikož vám z určitých důvodů nechci kazit na konci ten 'požitek' ze čtení, vecpu tentokrát ty kecy teda sem. Na začátek bych ráda řekla, že to minule byl apríl, nebylo to jako že bych vážně končila, v tu chvíli jsem nad tím ani tak nepřemýšlela. No, ale prostě poslední dny se to nějak změnilo a ne že bych končila, ale prostě si dávám pauzu, takovou asi spíš delší, je fakt možný že prostě se na to psaní vykašlu, ale jak se tak znám, ani to nepůjde, protože to je prostě velká část mě...No. Měla jsem fakt připravený jak vám to tu povim, vysvětlim a tak ale teď se mi to úplně vypařilo z hlavy, takže melu asi pátý přes devátý no. Každopádně, tentokrát to fakt není vtip, prostě na nějakou dobu končim, neptejte se proč nebo tak, prostě to tak je. Nevim, jako vždycky to může trvat 2 týdny, nebo taky 2 měsíce, ale jak se tak znám, psát budu i tak, jen nebudu vydávat. Jelikož GC má prostě podle mě později celkem zajímavej děj, asi to nějak dopřidám, časem, nevim prostě... Snad to nějak vyjde. Samozřejmě se to vztahuje i na ostatní story, asi teda kromě těch na kterých s někým spolupracuju, jakože třeba Freedom Verses s Vikou, to asi pokračovat bude normálně.

ALE jako poslední věc tu mám menší překvápko, aby to nekončila tak smutně a depresivně. :D Je to taková menší soutěž, počítám s tim že se na to teda všichni asi vykašlete, ale to neva. Jestli mi chcete udělat radost, něco zkusit skloubit. (hyhy) :D Jde teda o to, kdo mi napíše nejlepší teorii o tom, jaká bude vlastně hlavní zápletka GC, nebo jak to skončí, co si myslíte že se tam stane. Pak to asi nějak vyhodnotim, nevim co bude 'výhra' asi cokoli co ten člověk bude chtít a bude o v mých silách. :D Takže, prostě jde o to, abyste se tu odpovědí co nejvíc blížili k tý hlavní zápletce, nebo třeba tomu jak to skončí.
Tak, aby tohle celý nebylo delší než samotná část, radši to utnu. Takže bye guys, i love ya all so much, and... Mějte se. :)
***
Seděl jsem jen tak opřený v křesle a ona seděla vedle mě. Pozorně jsem sledoval jehlu blížící se k mému zápěstí. „Copak? Bojíš se jehel?" Zasmála se a já se usmál a otočil hlavu směrem k ní.
„Ne." Odsekl jsem a pevněji stiskl její ruku. „Jen se mi nechce věřit, že to fakt děláme." Netrvalo nám zas tak dlouho než jsme vymysleli, co vlastně chceme. V našem vztahu je tolik důležitých věcí, tolik nezapomenutelných momentů a hlavně tolik lásky, že ani tohle ji nedokáže vyjádřit. Ale to, co jí vždy udělalo tu největší radost? Růže. „Bolí to?" Zašeptala tázavě a já si všiml pobaveného úsměvu tatéra.
„Ne." Pověděl jsem znova a ona zhluboka vydechla, jako by to byla snad tuna přebytečného vzduchu v jejích plicích a ona se ho už konečně chtěla zbavit. „Věř nebo ne, ale zažil jsem větší bolest." Zamračila se a posunula její stisk o něco výš. Jen jsem se ušklíbl a zase věnoval pohled tatérovi. „Umáčkneš mi ruku." Zasmál jsem se a ona si tiše odfrkla.
„Zažil jsi větší bolest." Opáčila a vyplázla na mě jazyk.

Ptáte se, jak to celé nakonec dopadlo? No, její naříkání a kňučení, že jsem udělal chybu a až bude stará a ošklivá už ji nebudu chtít vám tu popisovat nebudu. Nevím, co nám na to řeknou ostatní, ale upřímně je mi dost jedno. Mně se to líbí, jí se to líbí, oba jsme spokojení a dospělí, tak co. A ten finální výsledek? Já mám na pravém zápěstí ruku, která má představovat mou a podává růži a ona na té levé tu svou, která ji přijímá. A jakou? No rudou, jinak to snad ani nešlo. Možná nám budou říkat, že jsme blázni, ale na tom nesejde. Záleží na tom, že tohle je jen další z milionu věcí, která nás už navždycky spojuje.

„Nemůžu mít děti..." Zopakovala v autě a já se s povzdechnutím otočil na ni.
„Zlato to je blbost." Zamračil jsem se. Nevypadala, že bych jí přesvědčil. „A i kdyby, je spousta dalších způsobů jak mít miminko." Povzbudil jsem ji a pousmál se. „Budeš máma, jasný? Jednou budeš ta nejlepší na světě." Přitáhl jsem si ji do objetí. „Slibuju." Odtáhla se a zapla rádio. „No, slečno. Kam to bude teď?" Usmál jsem se a jí to na tváři vykouzlilo úsměv.
„Návrhy?" Optala se a dala si nohu přes nohu.
„Hmmm... Nechceš někoho poznat?" Zeptal jsem se opatrně.
„Koho?" Zazubila se a já se nervózně ušklíbl.
„Jednu mojí pošahanou příbuznou?" Kývla a usmála se.
„Ráda." Nastartoval jsem a zesílil rádio. Začala zpívat a já se každou chvíli jen smál nad těma úšklebkama co jí běhaly po tváři. „A jak se jmenuje?" Křikla a já pro jistotu hudbu zase ztišil.
„Debby."
„A je to tvoje?"
„Sestřenice." Zasmál jsem se a následovala další otázka.
„Kolik jí je?"
„Bože Mio, dvacet pět." Uchechtla se.
„Kde bydlí?"
„Mio!" Rozesmál jsem se a ona obraně pohodila rameny a uculila se. „Kousek za městem."